Na zahájení Karlovarského filmového festivalu, který se stává setkáním rádobycelebrit se skutečnými celebritami a lidí, kteří spolu mluví, vystoupil v úvodním ceremoniálu jako moderátor Marek Eben. Léta mně nevadí ani zjevná jeho libovost, ani nepříliš zakrývaná jednoznačnost jeho politických názorů. Ale tentokrát už to přehnal.
Pokud se vyjádřil, že »je těžké pozvat všechny, které chcete«, to je jistě věta, se kterou můžeme všichni souhlasit. Všichni, kdo jsme sezvávali nějakou společenskou akci, tak jsme někdy na někoho zapomněli. Ale Marek Eben pokračoval dál, již ne tak mírumilovně: »Ale ještě těžší je pozvat ty, které nechcete, ale musíte je pozvat z nějakého důvodu!« M. Eben se tak stylizoval do role spoluorganizátora a zároveň hlavního cenzora festivalu. Všichni v sále pochopili, že tato neohrabaná metafora míří na toho času veřejného nepřítele číslo 1 (tedy hned po Filipu Turkovi) ze strany Motoristů, Otu Klempíře.
O. Klempíř je ministr kultury, a protože ministerstvo kultury přispívá každoročně nemalou dotací, aby byl vůbec zajištěn chod festivalu, je slušné pozvat šéfa tohoto rezortu. Koneckonců ale ministerstvo nehospodaří se svými penězi, ale s penězi nás všech, včetně velké části národa, kterou představují v očích pražské kavárny tak řečení dezoláti.
Za tuto druhou větu svého úvodního vystoupení byl zahrnut M. Eben mohutným potleskem přecházejícím do ovací.
Po akci jistě následovala recepce, kde se naléval koňak z konví a přítomní šlapali až po zadek v kaviáru. Samozřejmě, že úmyslně přeháním a omlouvám se za tuto nehezkou metaforu. Ale ti, kdo se účastnili těchto žracích orgií, by si měli být vědomi toho, že bez příspěvku státu a vlastně tedy tzv. dezolátů, kterými většina přítomných na zahajovacím ceremoniálu tak pohrdá, by si do nosu dávat nemohli. Vrcholem všeho ovšem bylo, když se M. Eben ve svém úvodním slově ještě zmínil, směrem k těm, které nechcete pozvat, že »doufáte, že nepřijdou«. A to už podle videí, které byly nahrávány a dávány následně na sociální sítě, přecházeli někteří přítomní přímo do orgastického stavu. Ten se projevoval výskáním dam a halasením pánů.
Česká společnosti je pochopitelně hluboce rozdělena. Ale útočit na nepřítomného ministra, toho času sice nepřítele pražské kavárny číslo 1, není hezké, ani vkusné.
Neměl jsem o M. Ebenovi dosud valné mínění, ale teď je v mých očích už jen trapný libový tlachal.
Jiří Paroubek
Eben má podobné průpovídky v každém svém pořadu, co moderuje.
Přemoudřelý žvanil a pravdoláskový gauner Marek Eben prohlašuje o válečném zločinci Ondřeji Vetchém, že to je statečný občan. Zde se potvrzuje pravidlo, že vrána vráně oči nevyklove a gauner Eben ke gaunerovi Vetchému sedá. Jen se už těším, až Česká televize zruší StarDance a Eben bude odstaven od bohatě nasypaného koryta našimi penězi z našich kapes.
Tento případ politické geriatrie vykazuje známky definitivní ztráty soudnosti. Pacient Paroubek se pokusil o laickou diagnózu Marka Ebena, ale kvůli těžké zrcadlové slepotě popsal s krystalickou přesností pouze svůj vlastní chorobopis. Označit někoho za „tlachala“ s touto politickou historií je medicínská anomálie.
Z posudkového hlediska je to zralé na okamžitou izolaci od klávesnice, odstřihnutí od Wi-Fi a chladivý obklad na čelo.