Demokracii projevu beru. Nechť každý produkuje myšlenky; pokud možno vlastní. Ať je publikuje. Česky. Rád bych přičinil poznámky směrem k osobám píšícím, čili proti genocidě češtiny. Číst některé texty, poslouchat promluvy je devastující. I z hlediska jazykového. Mají totiž genocidní charakter.
Přimlouvám se za Odolena Vodu (město v Čechách). Jak vznikl ten název? Kronika tak řečeného Dalimila, vydání v Nakladatelství Svoboda v roce 1977 na str. 87 uvádí:
»…Češi pod městskými valy / řeku snadno překonali. / Odolen tam našel brod / a tím proslavil svůj rod.«
Tak to byl ten rytíř Odolen a jeho voda (brod); stát se měl ten hrdinský skutek při obléhání Medulánu (jak se tehdy nazývalo italské Miláno) v roce 1158 za doby vlády druhého českého krále Vladislava; císařem tehdy byl Friedrich I. Barbarossa.
A nejstarší česká rýmovaná kronika pokračuje:
»Už se ježí česká kopí, / už se řítí přes příkopy, / s škraboškami přes oči / Češi na val útočí, / po žebřících k baštám lozí, / Vlaši utíkají, mnozí / se jich jako čertů hrozí / a zděšení, zlekaní / už se ani nebrání.«
Vysvětlení názvu města: Odolena Voda, 2 p. Odolena Vody atd. (Odolen je vlastní jméno, tedy Voda toho Odolena), čili v Odolena Vodě, hráli jsme s Odolena Vodou – chybně Odolená Voda, v Odolené Vodě, s Odolenou Vodou, mezi Odolenou vodou atp. Rodné jméno se neskloňuje; druhá část ano. Přimlouvám se v tomto případě za jazykový konzervatismus (i když akademický slovník jazyka českého připouští skloňování obou částí – ale bez ohledu na historický vznik názvu města, na věcnou a jazykovou tradici); a tak si myslím, že kupř. titulek mezi »Odolenou vodou…« není příliš libozvučný.
PhDr. Vladimír Pelc