Byl to »krásný« večer, ten včerejší osmadvacátý říjen… Bývalý zpravodajský důstojník Československé lidové armády, ozbrojené to složky předlistopadového režimu s ústavně zakotvenou vedoucí úlohou KSČ, nejdříve:
1. …velebil T. G. Masaryka, kterého ti praví, skuteční komunisté (rozuměj předsametoví) nemuseli, za vznik Československé republiky (taky jsem »tatíčka« nikdy nemusel a nikdy muset nebudu, ale o něm třeba někdy jindy) – coby vojenský student TGM jen těžko recitoval, že?
2. …a velebil i NATO, že je moc dobře, že jsme součásti tohoto dobrosrdečného a dobročinného spolku (on řekl obranného – sic!) – že do konce roku 1989 uvažoval opačně? Přece chyboval…
3. …poté vyznamenal několik předních chartistů, s nimiž by si do listopadu 1989 ani ruku nepodal (já sice také ne, avšak ani tehdy ani dnes) – včera jim jimi srdečně třásl za obdivných pohledů bývalé studentky Gottwaldovy akademie… – ve Vyškově na ubytovně Kubišovou určitě vylepenou neměl,
4. …a také několik pilotů RAF – světe div se, oni, resp. jejich potomci, mu tu ruku vážně podali a vlastě on jim rovněž,
5. …aby nám ho po té, hádám nevědomě avšak věrně, že věrněji to už ani nešlo, zobrazila Česká televize coby komunistického ředitele skláren Šperka (Vladimír Javorský) v Báječných létech pod psa – Šperk je PePa jak vyšitý, chcete-li PePa je jako vyšitý Šperk.
Jak jsem už říkal, moc příjemný večer byl toho letošního osmadvacátého října. Takový rovný, poctivý, upřímný… Jako celá tahle do křeče svinutá společnost, která se fakt už neštítí vůbec ničeho. Fuj.
Mimochodem – pokud jste včera večer PePa viděli, taky se vám po dvou třech minutách jeho proslovu zavíraly oči? Mně jo. To už ten potomek protektorátních kolaborantů z Barrandova byl zvukově snesitelnější… Vždycky jak chrchnul, tak jsem se probral. Tenhle ani nechrchlá… Jo, jo, jde to s námi z kopce.
Robert Fish