Nedávno mi vyprávěla jedna dáma, která se s manželem a se synem rozhodla jít na plovárnu do Podolí, svůj zážitek. Bylo krásně, horko a tak si chtěli zaplavat. Mimochodem, k plavání to moc není, protože na koupališti byla hlava na hlavě a stejně tak v bazénu. Ve vedru, které panovalo, se rozhodla si zajít pro občerstvení pro sebe a svou rodinu. Poctivě si stoupla na konec fronty a čekala, až přijde na řadu. Během jejího čekání bylo ve frontě několik Ukrajinců (na koupališti jich byla podstatná část návštěvníků), a tak přicházeli i jiní Ukrajinci ke svým a předbíhali dlouhou frontu, ve které Češi bez reptání stáli. Když už byla konečně u výdeje, přišel mladý Ukrajinec – takový ten typ, co by měl bojovat v první linii – a poručil si nějaký nápoj a k tomu vodku. Paní se nechtěla nechat předběhnout a tak se ohradila. To ovšem neměla dělat. Sprosté výrazy, které jsou vulgárními východoslovanskými názvy pro intimní dámské partie, byly těmi nejslušnějšími. Svůj výkon prý ukrajinský rekreant korunoval slovy, že on je přeci Ukrajinec – z toho zřejmě vyplývá, že má svaté právo předbíhat.
Podobnou nehoráznost teď předvedlo ukrajinské vedení, které rozhodlo o omezení či dokonce pozastavení dodávek Ruskem stále bez problémů dodávané ropy ropovodem Družba přes ukrajinské území do Maďarska a Polska (ale také do Česka a Rakouska ad.).
Důvod je nasnadě. Slováci a zejména Maďaři dělají politiku, která se Kyjevu prostě nelíbí. A co na to Brusel? Bude hájit zájmy svých členských zemí, kterými nepochybně Maďarsko a Slovensko jsou? Anebo přitaká této svévolné sankční operaci ukrajinských lídrů? Je to opravdu nehorázné, jedná se o porušení mezinárodních dohod a zřejmě i mezinárodního práva. Takovými maličkostmi se ale Zelenský a spol. zřejmě nechtějí zabývat. A možná, že jim také fandí nějaká parta v Bruselu. Konec konců, na zasedání ministrů zahraničních věcí zemí EU v Bruselu se J. Borell ohradil vůči maďarským iniciativám, které lze nazvat jako mírové. Vůči tomu, že se maďarský premiér Orbán odvážil veřejně říci to, co si soudní lidé už delší dobu myslí. A to, že se vedení EU připravuje na válku s Ruskem.
Jako český premiér jsem rád hovořil o tom, že Evropská unie je největší světový mírový projekt, který zabránil a zabraňuje v Evropě válkám. Před 20 či 15 nebo i deseti lety to byla pravda. Na území států EU se neválčí. Neválčí mezi sebou ani státy EU. Ale vedení EU zřejmě není schopno či ochotno – jak ukazují případy svévolných sankcí Ukrajiny vůči Maďarsku a Slovensku – hájit zájmy svých členských států.
Jakou bouři sklidil Orbán, když se rozhodl jako premiér předsednické země EU rozjet do hlavních měst obou válčících států – do Moskvy a předtím do Kyjeva – a pak také do Pekingu. To je prý nehorázná drzost Maďarů a nedostal prý žádný mandát k jednání. Hoši z Bruselu ovšem zapomínají, že V. Orbán je stále ještě premiérem suverénního státu a s podporou své vlády a parlamentu může jet, kam ho napadne. Třeba do Severní Koreje. To by bylo sice možná mírně výstřední, ale kdyby chtěl a dávalo by to nějaký politický smysl, tak proč ne?
Mluvme úplně otevřeně. Evropská unie je dnes na rozcestí. Pokud její vedení, které se právě nyní nově utváří, podpoří partyzánskou operaci po dobrodružství a válčení dychtících lídrů Ukrajiny, mění se zvolna v jakýsi fešácký žalář národů.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD
Diskuze je uzavřena.