Zasnil jsem se. Vrátil v myšlenkách o padesát let zpátky. Tehdy jsem byl ubytován v hotelu Viru v Tallinnu a z okna viděl prázdnou plochu, kde byl český cirkus a všelijaké další atrakce z Československa. Byl asi pět set metrů od hotelu, ale přes stromy jsem viděl část pro něj vyhrazeného areálu. Cirkus! Český cirkus! Tak daleko od vlasti. To potěší. I proto jsem tam se svým průvodcem Toljou v pozdních červnových večerech chodíval po splnění svých tehdejších úkolů, poznal se s cirkusáky a hrával do půlnoci s nimi volejbal.
Je duben roku 2025. Cirkus je tu znovu, ale jiný. Evropský. Týká se nejen Estonska, ale i Česka. Je jenom jiný, než ten, který jsem viděl z okna svého hotelového pokoje. Má také svoje atrakce. Jen poněkud jiné, než když tehdy bylo ‚čisté nebe‘ a svět byl relativně bezpečný i při tzv. studené válce. To klidné Estonsko, kde v podhradí byly vinárničky a kam zajížděli Finové přes Záliv jen tak na noc se opít, se stalo skoro torpédoborcem, a kdyby mohlo, tak by všemi plavidly přes Čudské jezero zamířilo na Pskov a z Narvy po souši by poslalo svých pár tisíc vojáků obsadit Petrohrad.
Tehdy, před padesáti lety jsem byl také pozván zástupcem šéfredaktora komunistického Rahva Hääl (Hlasu lidu), abych z jeho úst uslyšel chválu na rozvíjející se sovětské Estonsko. Zapomněl jsem jeho jméno. Zápisky z oné doby se mi ztratily při stěhování. Škoda. Mohl jsem třeba zjistit, že se jmenoval Siim Kallas, v jeden čas poslanec Nejvyššího sovětu, významný člen KSSS, v druhý čas předseda porozpadové estonské vlády a představitel Estonska v Evropské komisi. Někdy v době, kdy jsem byl v Tallinu, narodila se mu dcerka Kaja – Jekatěrina po rusku.
Dnes ona dcera, paní Kallasová, bývalá předsedkyně vlády Estonska, jakožto komisařka pro zahraniční věci Unie, patří mezi největší jestřáby v tažení proti Rusku. V mnohém uspěla u Bidena, Trumpovi lidé však nemají pro její šarm dost pochopení a ministr zahraničí Rubio, když mu přijela radit až do Washingtonu, jak postupovat ve směru Rusko, ji ani nepřijal. Stala se jenom klaunem.
Ano, jsme v cirku, který se liší od toho, jenž mě před padesáti lety tak imponoval, protože byl náš a jméno Československa šířil až k Baltu. Od té doby zde jméno naší vlasti jeden čas šířily gripeny udržující ‚čisté nebe‘ nad Tallinem, nebe, které nikdo neohrožoval. Jenže cirkus musí mít nejen své lipicány, akrobaty na zavěšené hrazdě, ale i své klauny.
Jenže jedna na počet obyvatel z nejmenších zemí Unie, Estonsko, mající jen půldruhého milionu obyvatel, z čehož je čtvrtina etnických Rusů, chce být motorem Evropy. Konkurentem ambiciózního Fialova Česka. Proto se snaží dostat do čela boje proti Rusku. Za každou cenu mu ublížit. Píchnout, jako to pověstné zvířátko mungo, jež se mělo v roce 1968 stát vzorem pro vysílení KSČ. Koncem března proto estonský parlament schválil zákon, jímž bylo odebráno volební právo (26. 3.) etnickým Rusům a Bělorusům žijícím v Estonsku. Vedení EU a Evropský soudní dvůr neprotestovaly. Proč asi? Zdá se, že bude normální odebrat občanská práva komukoli, hodí-li se to vedení Unie.
Jenže nejde jen o Rusy a Bělorusy. Nyní má přijít odebrání hlasovacího práva Maďarsku, jak v sobotu 6. dubna navrhl ministr zahraničí Estonska Markus Tsahkna. Prý je nebezpečí, že Orbán bude blokovat prodloužení sankcí proti Rusku a Bělorusku, což by prý znamenalo vrátit ukradených 240 mld. eur z ruských rezerv, jež zůstaly po začátku ukrajinského konfliktu v evropských bankách. Je třeba dotáhnout dál krádež a Maďaři by se mohli vzepřít. Podle článku 7 Smlouvy o Evropské unii by to bylo možné. Zlodějina krytá zákonem! Co si víc přát! Tak zcela ‚demokraticky‘, podle návrhu estonského ministra, by bylo možné kohokoli, kdykoli by to bylo potřeba, zbavit jeho práv. Při domácích problémech, tak i celoevropských.
Cirkus by tak konečně dostal své vyvrcholení. Přišli by cvičení medvědi a na pokyn by kývli na souhlas. Tím nemyslím ten cirkus, který jsem kdysi viděl z okna svého hotelu a s jehož členy jsem před asi padesáti lety chodíval za dlouhých červnových bílých večerů hrát volejbal. Ale cirkus nazývající se Evropská unie.
Jaroslav Kojzar
Estonsko bylo okupované od roku 1941. Ten Brázda je tak hloupý, že si ani neumí zjistit základní údaje.
Fašizace rozbitého Československa ve zfašizované Evropě je zcela zákonitá. Je to jako nalít čistou vodu do žumpy, taky se z ní stane močka, a to samé se děje s českým státem pod vedením Fialy a Rychetského Pětikoalice a Pavla s podporou ANO.
Zfašizovaného Brázdu zde nemá smysl komentovat. Je v zajetí své protikomunistické žlučovité nenávisti, která v souběhu s jeho rozumovými schopnostmi plodí bláboly do iportaL24.
No jo, Kojzare, to byly časy, když jste se před 50 lety procházel po okupovaném Estonsku s místními kolaboranty. Jen tak pro pořádek po okupaci Estonska v roce 1940, jež byla provedena na základě dohody Molotov-Ribbentrop bylo zatčeno přes 8 tisíc lidí, včetně většiny předních politiků a vojenských důstojníků. Asi 2200 z nich bylo popraveno v Estonsku, zatímco zbytek byl přemístěn do zajateckých táborů v Rusku. To vše bylo ve vašich očích v pořádku a legitimní.
Estonci si ale, Kojzare, myslí po právu něco úplně jiného. Té ruské pakáži, která je okupovala 50 let prostě nevěří a ve světle chování Rusů na Ukrajině, nikdy věřit nebudou.
Po WW2 bylo z Česloslovenska odsunuto 3 milióny Němců, Nad tím jste vy bolševici vždy kvičeli radostí. Teď je etnickým Rusům v Estonsku pouze odejmuto volební právo, aby nemohli ovlivňovat politiku ve prospěch imperiálního Ruska. To je naprosto v pořádku. Pokud se jim to nelíbí, ať táhnou do své zaslíbené domoviny.
Srovnávat německou pátou kolonu s Rusy v Estonsku? Brázdo, vy jste se úplně pomátl! Německo tehdy vedlo útok proti celému světu, Rusko jen speciální operaci – mimochodem s cílem denacifikovat Ukrajinu, kde novodobí banderovci vraždí lidi.