Jinak než blouzněním, nelze nazvat výsledky setkání lídrů (s výjimkou Japonska) nejvýznamnějších zemí Západu k Ukrajině.
Setkání v Berlíně se zúčastnil americký prezident, německý kancléř, britský premiér a francouzský prezident. Po té, co ukrajinský prezident Zelenský vyzásobil představitele zemí Západu svým »plánem vítězství nad Ruskem«, zdá se vše tak jednoduché.
Ukrajinu vezmeme do NATO, tím jí dáme bezpečnostní záruky, včetně článku 5 Severoatlantické smlouvy. Kromě toho slíbíme ukrajinskému vedení, že je budeme podporovat až do roztrhání těla a úplného vyčerpání svých zemí. A ještě k tomu lídři Francie i Velké Británie souhlasí s použitím raket dlouhého doletu, které by mohly zasahovat až do hloubi ruského zázemí v podstatě jakékoliv cíle. Samozřejmě, že v první řadě vojenské, a tu a tam nějaká raketa uhne, takže i cíle civilní.
Tyto závazky jsou veřejnou poukázkou na světový jaderný konflikt. Stratégům NATO a Západu už v této chvíli nestačí, že Ukrajina může využívat všechny informační zdroje Západu, včetně těch nejcitlivějších informací poskytovaných satelity, obří dodávky zbraní a neuvěřitelné sumy peněz.
Přitom situace na bojišti je pro Ukrajinu velmi vážná, ba kritická. Ruská vojska postupují vlastně ve všech směrech 1000 km dlouhé fronty. Nejsou to sice žádné velké skoky, pokud jde o posuny Rusů na frontě vpřed, ale zato jsou setrvalé a drtící ukrajinská obranná postavení, takže je jen otázkou, kdy může dojít k celkovému průlomu fronty. Je ovšem další otázka, zda na takovém průlomu má vlastně Rusko zájem. Rusko v současné době svými vojsky obsadilo většinu území osídleného převážně ruskými obyvateli, etnických Rusy na východě a jihu Ukrajiny, jejichž přivtělení k Rusku oznámila již před dvěma lety ruská Státní duma (a o Ukrajince zájem nemá). Já jsem před dvěma lety již psal a to i pro mainstreamová média ve svých článcích, že se pro Rusy jedná na Ukrajině o lokální konflikt omezeného významu.
Nicméně, ruskou ekonomiku se podařilo vládě nastavit tak, aby byla schopna plnit válečné úkoly, které jí jsou zadávaný politickým vedením a armádou. Nedá se přitom říci, že by nyní ruská ekonomika byla ekonomikou válečnou a to v tom smyslu, že by to ruské obyvatele nutilo k velkému utahování řemenů v důsledku poklesu jejich reálných příjmů. Podle všech dostupných informací se ruská ekonomika vyvíjí dobře, a to navzdory rozsáhlým sankcím ze strany Západu. Ty ovšem dopadly negativně především na ekonomiku a životní úroveň obyvatel zemí střední a východní Evropy. Politika je plná paradoxů.
Podle průzkumu veřejného mínění 57 % obyvatel Ukrajiny dává přednost jednání o míru s Ruskem před válkou. Ukrajinská strategická infrastruktura (elektrárny) je ničena systematicky ruskou armádou. Už dnes proto na Ukrajině dochází k rozsáhlým výpadkům proudu a tepla. A lze předpokládat, že tyto jevy se v zimním období, které se blíží, ještě zhorší. I česká mainstreamová média mají už odvahu mluvit o tom, jak probíhají na Ukrajině v podstatě nucené odvody rekrutů. Mladí muži jsou k tomu určenými oddíly lapáni na veřejných akcích typu koncertů, divadel, hudebních představení, ale také třeba v restauracích, kam se vydali se svou partnerkou užít si večer. Podle dostupných informací nemají často ani čas se se svou partnerkou rozloučit. Jaká je asi pak bojová morálka rekrutů, kteří byli takto násilným způsobem nahnáni do války. Řekl bych, že velmi malá nebo přímo nulová. Tito muži by měli také dostat řádný výcvik, tak aby se nestali na bojišti, kde ruská vojska tvrdě útočí, jenom kanonenfutrem pro ruská děla. Prostě Ukrajina zažívá kritické chvilky a nejrozumnějším východiskem z této bezvýchodné situace – bezvýchodné vojensky, politicky i morálně – je příměří a jednání o míru.
Pokusy vlády v Kyjevě ukrajinizovat Rusy na východě a jihu Ukrajiny jistě nebyly nejlepším nápadem. Umím si představit, že řada starých lidí ruského původu ukrajinsky ani mluvit neumí a učit se už ani nechce. Také proč? Byla to přeci vždycky země jejich předků, kteří byli vesměs Rusové.
Prostě Západ by se měl zbavit blouznivých představ o tom, jak hladce porazí jadernou velmoc, která má dost přátel, jak se zdá, po celém světě, ale především v Číně, Indii a dalších zemích BRICS. A nejen tam.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD
Diskuze je uzavřena.