Kupříkladu web news.refresher.cz, ale třeba i blesk.cz, informují o nemocném malém Martínkovi, který potřebuje 100 miliónů korun, aby mohl žít. Chlapeček se narodil s vzácným genetickým onemocněním, které má potvrzeno jen 120 lidí na celém světě. Vybrat se skrze veřejnou sbírku podařilo už přes 26 milionů korun. Klobouk dolů před všemi, kteří přispěli – podrobněji zde.
Martínek trpí nejtěžší formou tohoto onemocnění a je zcela odkázán na péči a pomoc druhých. Je ležící a bez pomoci rodiny neudrží ani vzpřímenou hlavičku. Šancí na život by pro něj byla genová terapie. Ta ale není vzhledem k nízkému výskytu nemoci hrazena ze zdravotního pojištění a stojí v přepočtu cca 100 milionů korun.
Ano, toto není první případ takto závažného onemocnění, na které se nevztahuje veřejné zdravotní pojištění. Existují nějaká pravidla, která se prostě na něco vztahují a na něco nevztahují. Ta pravidla můžeme kritizovat, ale ona tu momentálně reálně jsou. Více zarážející je však netečnost, nulová snaha tohoto systému (veřejného zdravotního pojištění) jakkoli přispět dítěti, které bez pomoci dříve či později zemře. Sto miliónů přece není tolik, notabene je-li v sázce život, neřku-li život malého dítěte.
Co mě však na tom děsí naprosto urputně, je fakt, že o peníze nejde, resp. že nejde o jejich nedostatek. Není vůle pokusit se zachránit dětský život. Peníz je zapotřebí jinde – tam, kde se ty životy likvidují.
Poslechněte si exministra zahraničí Lubomíra Zaorálka a jistě lépe pochopíte mé rozhořčení i onen hyenismus v titulku. Půl biliónu sem, půl biliónu tam…, a to je jen jakási výchozí suma, finální částka je dnes nevyčíslitelná. Hlavně že ministryně obrany bude uspokojená, když to jinak nejde…, že? Koho by pak zajímalo, že tu pozvolna umírá dítě…
Marie Krejčíková
Diskuze je uzavřena.