Šlachtova pravá ruka dobývá Senát na tříkolce. »Lidé na politiku nadávají, vadí jim aféry,« líčí Jaroslav Pelc

První místopředseda Přísahy Jaroslav Pelc už nechce být »jen« asistentem Roberta Šlachty v Senátu. Nyní jde sám do boje o křeslo v horní komoře parlamentu, a to v obvodu č. 30 na Kladensku, který však zahrnuje i část okresu Praha-západ. Potenciální voliče někdejší dlouholetý policista a člen Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) oslovuje na typické tříkolce, jež může být jedním z hitů letošní kampaně napříč celou republikou. »Ohledně politiky tu převládá pesimismus, který vychází ze všech těch afér,« popisuje Pelc a dodává jednoduché: »Volte ty, kterým jste ještě nedali šanci!«

Přátelé a kolegové o vás tvrdí, že jste studnicí dobré nálady a rád vyprávíte vtipy, tudíž vás možná na úvod zaskočím. Neměl byste nějaký povedený politický fór z poslední doby?

Jeden bych vám na diktafon nahrál, ale ten mám připravený do kampaně. Nechci s tím teď vylézt předčasně (úsměv). A tak vám řeknu svoji autorskou básničku:

Vyrazili Piráti

dobýt rodnou hroudu,

nějak nám však ztroskotali

ve fialovém proudu.

Tudíž i kampaň pojmete částečně nevážně?

Pojmu ji jako úplně normální člověk, nebudu z toho dělat žádné drama. Bude kontaktní, budu chodit a jezdit mezi lidi, bavit se s nimi – prostě »no stress«. Protože si myslím, že stresu a všeho, co s ním souvisí, mají už lidé plné zuby. A když se tam občas objeví nějaké odlehčení, tak to vůbec není na škodu.

Řekl jste slovo »budu«, ale když se člověk podívá na váš facebook, je patrné, že se v rámci kampaně mezi lidmi již nějaký ten týden, možná měsíc aktivně pohybujete…

Máte pravdu, já už jsem začal zhruba v květnu. Protože náš senátní obvod má 70 obcí, a to vůbec není legrace. Musím říct, že jsem objel úplně všechny. A většinu z nich už několikrát.

Jak autem, tak jsem vymyslel takový vynález, což je reklamní tříkolka. A s tím jezdím hlavně po Kladně. A je to úžasná věc, protože si toho lidé všímají a zastavují mě. Většinou ani ne kvůli politické otázce, ale ptají se, na čem že to jedu. Což je začátek. Lidi si vás všimnou, jste jim blíž a dá se zajet přímo za nimi.

Auto je sice pořád viditelné, ale zas tak úplně kontaktní není. Musíte někde zastavit, vylézt a nechat ho někde bokem, ale u toho kola, resp. tříkolky platí, že zajedete všude. Nemá to žádný motor, je to klasicky šlapací vynález, takže zajedu ke krámu, hospodě, po chodníku – všude se s tím dostanu mezi lidi. Takže pro mě ideální!

A když se chtějí lidi bavit o politice, tak se bavíme.

Na co si v hovorech o politice nejčastěji stěžují? Co nejvíce zmiňují?

Co mám za zkušenosti, tak dost často začnou nadávat. Pořád je to hodně na »pětikolku«, tedy na minulou vládu, ale často se jim už nelíbí ani ta současná. Mně přijde, že jsme spadli trochu z bláta do louže. Lidé vnímají, že to, co jim nasliboval Babiš, se neplní. Peníze se tak nějak ne vždycky přidají a daně se ne že sníží – a už je všem jasné, že to byl opět jen politický marketing před volbami. Některé lidi to trápí opravdu dost. Řekl bych, že nemají ani moc na výběr a jsou z politiky zhnusení.

A co jim na to odpovídáte? Říkáte, že za stávající vlády se situace přece jen zlepšila, nebo jste také kritický?

Já jim říkám: Máte jiné možnosti, přemýšlejte a volte politiky, kteří vás nezklamali nebo kterým jste nedali šanci. Pořád si myslím, že jsou tady ještě strany, nebo aspoň některé osobnosti, které se dají volit.

Ale celkově bych řekl, že ve společnosti převládá pesimismus ohledně politiky. Hodně jsou vidět nejrůznější aféry. Ve své podstatě, kdyby nebylo poslaneckých imunit, tak tady máme stíhaného premiéra i stíhaného předsedu Sněmovny.

A vezměte si bitcoinovou aféru! To je neuvěřitelný miliardový tunel, to tady v takovém rozsahu nikdy nebylo! A zase je u toho ODS. Ta snad každé vládnutí končila nějakým podobným průserem. A lidi tohle vnímají. Iluze jsou pryč a nastává deziluze. Je to na nich dost často vidět.

Slyšel jsem od několika bývalých či současných představitelů vašeho hnutí, že ODS je nereformovatelná strana. Budete s tím souhlasit i vy, který s ní má i policejní zkušenost z »kauzy Nagyová«?

Domnívám se, že celá ODS by se mohla jít zahrabat někam tři kilometry pod zem a vůbec nevylézat. Po tom, co předvedli a pořád předvádějí! Pro mě je neuvěřitelné, že po všem, co mají za sebou, pořád chtějí říkat lidem, jak mají žít.

Asi bych zrovna v ODS jen marně hledal osobnost, která by stála za to, abych o ní řekl něco podobného. Možná nebožtík Jaroslav Kubera.

Já tady mám konkurenta, který kandiduje za ODS. Je to učitel, politikou nepolíbený. Myslím, že vůbec neví, do čeho jde, a že ho to semele, pokud by se náhodou do Senátu dostal. Nemá žádné politické zkušenosti, ale možná je to hodný člověk. Třeba jsou v ODS i takoví lidé, ovšem z politických špiček mám naprosto špatný pocit.

Letmo jste zmínil premiéra Andreje Babiše i předsedu Sněmovny Tomia Okamuru. Bylo by podle vás správné, aby byli vydáni ke stíhání?

Zcela jednoznačně! Já nevím, proč se tady každý schovává za poslaneckou nebo jinou imunitu. To je absolutně špatně! Pokud existuje někde nějaké podezření, tak to mají orgány činné v trestním řízení prověřit. A ten člověk si má stoupnout před soud a má se obhájit. Tečka. Já bych to udělal! Ale nechci někomu sahat do svědomí…

Opozice hodně kritizuje představitele vládních stran, že svými výroky podkopávají důvěru v justici. Je to pravda? A vy osobně máte stoprocentní důvěru v moc soudní?

Ano, mám v justici důvěru, i když se vždycky najdou rozhodnutí, která jsou minimálně kontroverzní. To se ale děje asi v každé lidské činnosti, protože daný orgán je vždycky naplněn lidmi, a ti jsou omylní. A vždycky může dojít k určitému rozhodnutí, které je špatné, a ani já s ním nemusím souhlasit. Nám se to stávalo v kauze Nagyová úplně běžně.

Například Nejvyšší soud v Brně zčistajasna zjistil, že z té hromady odposlechů, které tam byly dělané, byl jediný nezákonný, a to zrovna odposlech paní Nagyové. A s odůvodněním, které mělo v základu od policejního orgánu asi 40 stránek, což nikdy nebylo v jiných věcech takhle podobně specifikované, se pan soudce vypořádal na dvě stránky. To není možné! Takže tam byla velká nedůvěra.

A jsou další rozhodnutí paní soudkyně Králové, které musel být nakonec být odejmutý případ…

Samozřejmě, že pochybnosti v jednotlivostech jsou a budou, ale obecně justici věřím a my ji nemůžeme podkopávat.

A dělá to tedy vláda?

Nemyslím, že by to dělala nějak viditelně. Naopak bych hodně vážil takové věci, jako jsou ústavní stížnosti, a teď tím narážím na pana prezidenta. Byl bych zdrženlivý i na místě Ústavního soudu, když rozhoduje, jestli má jet Petr Pavel na nějaký summit. O tom by Ústavní soud vůbec neměl rozhodovat jako o předběžné otázce. Já bych v tomhle směru žádné rozhodnutí nevydával. Ale to jsou, jak už jsem řekl, jednotlivosti, a určitě bych nenapadal nezávislost soudní moci jako celku. Jasně, kdyby se mi něco nelíbilo, tak bych se ozval, protože i v soudním procesu jsou opravné prostředky. Ovšem opakuji – nikdy bych nezpochybnil soudní moc jako celek. To bych opravdu nikdy nedělal!

Dobrá, nyní bych se vrátil zpět k senátním volbám. Vaším klíčovým heslem, a de facto to není ani heslo, nýbrž jedno slovo, je »Bezpečnost«. S ohledem na vaši profesionální kariéru to zní logicky, ale nemohu se nezeptat: cítíte, že by byl na Kladensku nějaký deficit bezpečnosti?

Těch hesel, jak jste řekl, mám více, ale ona to nejsou jenom hesla, nebo slova. Já bych je bral jako hodnoty. Základní hodnoty, kterým v životě věřím. Když se řekne »pořádek«, jde o to, aby nebyl jen na ulici a aby se udržovala čistota. Mám na mysli pořádek i na úřadech a ve státní správě. Aby společnost fungovala tak, jak má.

A bezpečnost? My tady trošku zdůrazňujeme vnější bezpečnost na úkor té vnitřní. To není dobře, protože se nám rozevírají nůžky mezi platy vojáků a platy vnitřních bezpečnostních složek.

A když se podíváte na mikrobezpečnost v kladenském regionu, není to zdaleka ideální. Vezmu vás po některých vesnicích, kde jsou pořád problémy s drogami a kde jsou nepřizpůsobivé skupiny obyvatel. Tak je to prostě všude! Nebo… není úplně všude, jsou místa téměř bezpečná, ale jednoznačně existují také taková, kde mají s bezpečností větší problémy než jinde.

A k hodnotám patří i to, že jste patriot, jak rovněž zdůrazňujete na plakátech?

Ano, já jsem patriot, a vždycky jsem byl. Když jsem například hrával fotbal, měl jsem na mysli, odkud pocházím. A tím nemyslím jen Kladno, ale třeba celou Českou republiku. V tomhle jsem patriot a budu dělat všechno pro to, abych to dokázal i v Senátu. A dělal jsem to ve své práci vždycky. Pokaždé jsem se snažil postarat o svůj tým, o své lidi.

Hodně se v poslední době otevřela debata o důležitosti Senátu v našem parlamentarismu. Kritici uvádějí, že vrácené zákony stejně Sněmovna přehlasuje, kromě ústavních změn a změn ve volebním zákoně, kde je naopak senátní veto nežádoucí. Navíc slýcháme, že mandát senátora není nijak silný a neodráží stav společnosti, protože účast ve volbách do horní komory je v prvním kole poloviční ve srovnání s těmi sněmovními, a ve druhém kole se pak pohybuje kolem 10 procent…

Senát má v našem ústavním systému své místo. Pokud ho chceme zrušit, musíme změnit ústavní systém. Potřebujete dvoutřetinovou většinu. Takže pragmaticky vzato to nemůže projít. V současné politickém konstelaci to je absolutně neprůchodné.

A k samotné existenci Senátu… Dobře, pojďme se bavit o tom, ať někdo navrhne poloprezidentský, prezidentský systém, monarchii něco jiného, ale v tom systému, který máme, má Senát své místo a je důležité, že působí jako pojistka. To už ví dneska každý, že když nám vypadne z nějakého důvodu prezident nebo Poslanecká sněmovna, pak Senát přebírá jejich pravomoci. Proto jede kontinuálně pořád. A proto se taky volí průběžně.

A na výtku k nízké volební účasti, odpovídám, že máte samozřejmě pravdu, na druhou stranu je to kromě volby prezidenta jediná přímá volba, která tady existuje. Senátor tam jde sám za sebe, ačkoli byl třeba nominovaný nějakou stranou. Takže jeho mandát je poměrně silný.

Musíme se bavit i o tom, že Senát by měl působit jako korekce. Senátorům je nad 40 let, měli by to být rozumnější lidi a už mít něco za sebou. A když z Poslanecké sněmovny přijde nějaký totální blábol, tak by se ho měli snažit zablokovat. Bohužel dneska je přehlasování vcelku jednoduchá záležitost. Sněmovní většina to stejně na sílu přehlasuje.

Já bych klidně uvažoval o tom, aby přehlasování nebylo tak jednoduché. To znamená, aby se nějakým způsobem zvýšil konkrétní poměr potřebný k přehlasování. Dneska je to nadpoloviční většina a tu vláda ve velké většině mívá, takže bývá celkem jednoduché to na sílu udělat.

Jde mi o to, aby nebylo tak jednoduché rozhodnutí Senátu zvrátit, když je to fakt blbost.

Jenže co když budu vůči vašemu postoji argumentovat tak, že Senát zákony často nevrací proto, že je to »blbost«, jak říkáte, ale zkrátka proto, že většinu jeho historie je v jakési opozici vůči Sněmovně. Platilo to snad vždy, s výjimkou posledních čtyř let Fialovy vlády. Když byli u moci sociální demokraté, byl Senát »modrý«, naopak když vládla ODS, býval »oranžový«. A současný stav je stejný – v horní komoře mají momentálně převahu opoziční subjekty vůči Babišově vládě…

Já vám rozumím, že tohle je určité nebezpečí, ale každopádně by to zase vedlo k tomu, že ty zákony by měly být.

Podívejte se třeba na stavební zákon. Musím říct, že teď, co přišel do Senátu návrh jeho novely, bych pro to nehlasoval taky. Čekal bych, že po tom, co tady provedli se stavebním řízením Piráti, bude novela velmi pečlivě připravená a se všemi prodiskutovaná, což zase nebylo. Neprošlo to řádným připomínkovým řízením, ušili to na míru velkým developerům, což je »Babišovina«. Za mě je to zkrátka špatně připravená předloha.

Mělo by to vést k tomu, aby se Poslanecká sněmovna nad tím zamyslela a aby svou práci dělala pořádně. A aby u toho zase nebylo dvacet přílepků. Co má například norování společného se stavebním zákonem, netuším. To je šílené, co tam teď najdete!

Takže ať to dělají pořádně. A ať teda přesvědčí senátory, kteří působí jako revizní složka, že je dobré to předložit.

Jinak máte asi pravdu ohledně přístupu jednotlivých táborů – vládního a nevládního. Přesně tenhle fakt mi na politice nejvíce vadí. Tady jedna vláda něco schválí a za čtyři roky se to změní, a priori jenom kvůli tomu, že to předložil někdo jiný. A nikdo se nezamýšlí nad konečným důsledkem.

Já budu hlasovat podle toho, jestli je zákon dobrý a potřebný, nebo není. Jestli pomůže občanům a přináší něco pozitivního České republice. Když ne, budu automaticky hlasovat proti. Ať to předloží Petr nebo Pavel, to je mi jedno.

Hodně jste kritizoval Andreje Babiše, nicméně i Robert Šlachta je členem senátorského klubu hnutí ANO. Kdybyste byl zvolen, učinil byste totéž?

To vůbec nedokážu předpovědět. Jsem přesvědčený, že po volbách se tam hodně změní rozložení sil a nejradši bych byl v samostatném senátním klubu, pokud by se povedl vytvořit. Mimo ANO. Myslím si, že je šance, aby tam byl dostatek buď nezařazených senátorů, nebo těch z menších stran. Uvidíme…

Petr Kojzar

FOTO – iportaL24.cz/Marcela Špičková a Facebook