Rusko se snaží nezaměřovat na civilní cíle, komentuje ukrajinský konflikt nový předseda strany Směr Česká republika Štěpán

Není to tak dávno, co iportaL24.cz přinesl rozhovor s Danielem Janujem, předsedou strany Směr Česká republika, která se, jak již název napovídá, vydává ve stopách Roberta Fica a jeho SMERu. Nyní má ovšem nového předsedu, kterým je David Štěpán a ten v aktuálním interview mluví o novinkách v tomto uskupení, ale především o tom, jakým způsobem se Směr Česká republika zapojí do říjnových voleb do Poslanecké sněmovny. Řeč se stočila i na ukrajinský konflikt. »Tam máme s Robertem Ficem velmi podobné názory,« říká Štěpán a dodává: »Rusko se snaží nezaměřovat na civilní cíle. Na rozdíl třeba od Izraele«.

Pro ty, kdo nečetli náš starší rozhovor s expředsedou Janujem – jak byste představil vaši stranu a proč vlastně došlo ke změně na nejvyšším postu?

Směr Česká republika byl pokus, jak vytvořit obdobu toho, co je SMER – Sociálna demokracia na Slovensku, protože v současné době, jak jistě všichni víte, jsou v Evropské unii pouze dva státy, které se opravdu starají o své vlastní zájmy – Slovensko a Maďarsko.

Proto jsme vytvořili politickou stranu Směr Česká republika, abychom ukázali, že i u nás jsou lidé, kterým ještě záleží na tom, jak se bude dál vyvíjet naše země.

A změna ve vedení? K té nedošlo z nějakých dramatických důvodů, ale zkrátka proto, že původní a první předseda naší strany má v současné době malé děti, a tak z rodinných, a možná částečně i zdravotních důvodů opustil svoji funkci.

Bude Směr Česká republika kandidovat i v nadcházejících sněmovních volbách? Půjdete do toho samostatně?

Sami pravděpodobně nemáme sílu na to, abychom sestavili kandidátky, které by byly plné. Proto jsme se rozhodli, že podpoříme projekt, který se nám zdá být blízký a to je kandidatura ČSSD – České suverenity sociální demokracie. A zatím to tak vypadá, že bych se měl stát lídrem v Libereckém kraji.

Proč právě tam?

Protože Liberecký kraj je moje, řekl bych, srdeční záležitost. Strávil jsem tam rok na vojně, a ačkoli nebyl úplně jednoduchý, říkám si »zaplaťpánbůh za ten Liberec« – nebyl jsem v Čierné pri Čope…

Takže jsem tam prožil rok svého života a do Liberce docela často jezdím. Navíc maminka bydlí v Teplicích, takže tímto směrem jezdím pravidelně, a proto si myslím, že Liberec bude pro mě krajem, kde bych mohl udělat nějaký slušný výsledek, který pomůže ČSSD.

Nyní bych se nicméně vrátil k vaší první odpovědi, kdy jste mluvil o tom, že se pouze Maďarsko a Slovensko starají o své občany. Proč je tomu podle vás u zbylých států, včetně České republiky, právě naopak?

Ona to je dlouhodobá záležitost a v podstatě bychom se museli vracet až někam k Lisabonské smlouvě. Jistě si mnozí ještě pamatují na to, s jakým skřípěním zubů pod ní nakonec připojil svůj podpis pan prezident Klaus. A od Lisabonské smlouvy jde vývoj celkem systematicky tím směrem, aby byla čím dál víc omezována práva jednotlivých členských států. Evropská unie se v současné době mnohem více podobá tomu, čemu se říkalo žalář národů, než skutečně fungujícímu uskupení suverénních států.

Hodně skloňovaným termínem v souvislosti s Unií je v poslední době Green Deal. Jaký má na Zelenou dohodu pro Evropu názor Směr České republiky?

To byl právě jeden z hlavních důvodů, proč vůbec Směr vznikl. Green Deal považuji za jednu z nejhorších ideologií, kterou se kdy komu podařilo vytvořit, neboť tvrzení, že všechno děláme pro to, abychom zachránili klima této planety tím, že budeme omezovat množství vypouštěného oxidu uhličitého, je z vědeckého hlediska – a já jsem kantor a učím fyziku, matematiku a chemii – něco naprosto nepochopitelného, protože je to absolutní nesmysl.

Všechno směřuje k tomu, abychom ještě více obrali občany České republiky a Evropské unie jako celku. Evropa zcela jednoznačně ztrácí jakoukoliv konkurenceschopnost na současném globálním trhu.

A je krásné sledovat, jak je na všechna dosavadní opatření Evropské unie, všechny ty nesmysly s emisními povolenkami a podobně, nahlíženo. Trošku mi to připomíná výrok ze známé pohádky: »Zavedeme daň ze vzduchu.« Ta opatření nejsou hodnocena z hlediska toho, jaký je skutečný, takzvaný pozitivní dopad na snížení emisí oxidu uhličitého do atmosféry, ale podle toho, jak se daří vybírat čím dále tím více miliard od jednotlivých občanů Evropské unie. Že by to mělo nějaký efekt na zpomalení oteplování naší planety, o tom se nikdo už vůbec nezmiňuje, protože o to taky od začátku nešlo. Šlo jenom o to, obrat lidi o peníze.

Velkým tématem v EU je i válka na Ukrajině. Evropské země jsou, až na výjimky, poměrně militantní, navíc připojují další a další sankce vůči Rusku. Je to správně? Jaký názor na celou věc má Směr Česká republika a David Štěpán? Podobný jako Robert Fico?

Řekl bych, že právě v názoru na ukrajinský konflikt jsme si s Robertem Ficem velmi blízcí. A především je potřeba si říci jednu důležitou věc. Zaplaťpánbůh, že tyto dva státy ještě nejsou ve válečném stavu. V momentě, kdy by se stalo to, k čemu se Evropská unie snaží Rusko všemi prostředky donutit, tedy aby skutečně vyhlásilo válku Ukrajině, pak by se situace zásadním způsobem změnila.

Možná si to nikdo už nepamatuje, ale v době, kdy se Spojené státy americké – ze začátku jenom částečně a potom čím dále tím více – zapojily do konfliktu ve Vietnamu, tak v roce 1969, a to je velká legrace, vyhlásily válku Severnímu Vietnamu. Pokud by k tomu totiž nedošlo, pak je to samozřejmě úplně jiná situace, protože všechny státy, které by podporovaly jednu nebo druhou stranu válečného konfliktu, se automaticky stávají oprávněným cílem druhé strany. V momentě, kdy by dodávaly zbraně, je to logicky jedna z bojujících stran.

Co se týče Ukrajiny, to je letitý problém. Protože to je nešťastné území, které bylo celá staletí v podstatě trháno na kusy svými sousedy, a to nejčastěji samozřejmě Poláky, kteří dokonce i ve dvacátých letech okupovali velkou část západní Ukrajiny včetně Lvova. A například naše oblíbená Podkarpatská Rus, respektive jak říkají Ukrajinci »Zakarpatská Ukrajina«, byla tisíc let součástí Uher.

To znamená, že Ukrajina jako taková je velice složitým územím. Oni se nikdy nevypořádali s tím svým tisíciletým prokletím, kdy je neustále trhali na kusy Osmanská říše, Poláci a potom Prusko, Rakousko a tak dále. A v podstatě jediné období, kdy Ukrajina existovala jako republika, nastalo po roce 1917, byť v rámci Sovětského svazu.

Přijde mi to celé poněkud absurdní, když si uvědomíme, že ještě před 20 lety na Ukrajině 80 až 90 % lidí nehovořilo jinak než rusky. Tento uměle vytvořený a záměrně vyvolaný konflikt je nešťastný pro obě strany. A ať se na mě nikdo nezlobí, ale je úplně evidentní, že Rusko se snaží minimalizovat ztráty civilního obyvatelstva na Ukrajině.

Když se dozvíte, že Rusko vyslalo 500 dronů a 18 balistických raket na Ukrajinu, přičemž tam byl jeden zraněný, a současně v jeden a ten samý den zjistíte, že Izrael poslal 20 raket na pásmo Gazy, kde mají 60 zabitých civilistů, tak je přece evidentní, že se Rusko opravdu snaží nezaměřovat na civilní cíle. Kdyby tomu totiž tak bylo, tak by ztráty musely být enormní, a to nejsou.

Takže – není to naše válka a jsem nešťastný z toho, že dva tak blízké národy, jako jsou Rusové a Ukrajinci, spolu vedou konflikt. Ano, snažme se dostat obě strany k jednacímu stolu tak, aby došlo k ukončení války, ale na druhou stranu se starejme o naše vlastní zájmy.

Už před deseti lety jsem hovořil o tom, že situace ohledně naší obranyschopnosti je katastrofální. Hlavně proto, že nemáme ani šestiměsíční povinný vojenský výcvik – neříkejme tomu základní vojenská služba, ale domnívám se, že by si dnešní devatenácti či dvacetiletí kluci měli projít aspoň základním výcvikem, abychom měli opravdu bojeschopnou armádu v případě, kdyby to, nedej pánbůh, bylo potřeba.

Nebojíte se, že budete s těmito názory označen za proruského agenta, švába či něco podobného, jak to dnes slýchá každý, kdo má ke konfliktu jiný postoj než současná vláda nebo mainstream?

Pro mě osobně je vztah k Rusku komplikován tím, že jsem dítě, které zažilo 21. srpen 1968, protože tehdy jsme to všichni zjednodušovali, že přišli Rusáci. Je to složité vysvětlit, protože tak se všeobecně označoval Sovětský svaz, ale s velkou pravděpodobnosti ti »ruští kluci«, co sem přišli, byli možná z polovičky z Ukrajiny.

A když se vrátíme hlouběji do historie – nikoli k roku 1968, ale před rok 1945 – uvědomíme si, že české země jako suverénní stát zde existují skoro 11 století. A mezi rokem 845 a 1945 marně hledám okamžik, kdy by byly české země napadeny z Ruska. Myslím, že ani jednou. Ale pokud se podíváme, kolikrát byly napadeny ze Saska, Bavorska, Polska, Uher, ani to nespočítáte. V porovnání s tím – ani jednou za 1000 let k tomu nedošlo z východu!

Byl byste pro vystoupení z NATO?

Byl bych pro to, abychom vypsali referendum o setrvání v NATO, a tím důvodem, proč já sám bych hlasoval pro vystoupení, je hlavně to, že součástí Severoatlantické aliance je Turecko. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale když se podívám na mapu, opravdu netuším, proč by Turecko mělo být členem Severoatlantické aliance. Snad každý pozná, že Turecko není v severním Atlantiku.

Proč se tedy stalo členem? To je snad taky každému jasné. Protože Spojené státy americké měly potřebu rozmístit v severním Turecku rakety s jadernými hlavicemi a namířit je – jen tak mimochodem – zrovna na města na Ukrajině. Na Oděsu, na Kyjev… A tam je naprosto zřetelně vidět, jak Američani opravdu neznají historii, protože si neuvědomují, jak citelně to zasáhlo vnímání Ruska, které vedlo s Tureckem deset očíslovaných válek, čili deset válečných konfliktů s Osmanskou říší. A jestliže Američani byli tak hloupí, že přesně tam rozmístili jaderné rakety a namířili je na ruské území, bylo jasné, že to musí vyvolat nějakou odezvu.

Je zajímavé, že to, čemu my říkáme Karibská krize, by se mnohem spíše mělo jmenovat Turecká krize, protože důvodem, proč se tehdejší Sovětský svaz rozhodl pokusit rozmístit rakety s jadernými hlavicemi na Kubě, bylo právě to, že Američani rozmístili rakety s jadernými hlavicemi v severním Turecku.

A to, že Turecko systematicky a dlouhodobě – minimálně 80 let – provádí genocidu kurdského obyvatelstva, je pro mě něco tak nepřijatelného, že nejsem ochoten být součástí vojenské aliance, kde je právě tato země.

A podobná otázka – byl byste pro referendum o vystoupení z Evropské unie?

Pochopitelně, protože – jak jsem říkal – Lisabonská smlouva Unii natolik změnila, že už je dneska něčím úplně jiným, než do čeho jsme vstupovali. Tudíž by každá rozumná vláda měla usilovat o to, zeptat se svých občanů, jestli chtějí být součástí toho, co se dnes z EU stalo, když jsme původně vstupovali do úplně jiného společenství. Osobně bych byl pro to, abychom se vrátili před Lisabonskou smlouvu, aby se Unie znovu stala společenstvím suverénních spolupracujících států.

Petr Kojzar

FOTO – autor