Lidstvo je obdařeno inteligencí, ale to neznamená, že jeho rozhodovací procesy jsou moudré. To, že mnozí z nás věří, že život vznikl tak či onak, ještě neznamená, že to skutečně víme. Jde o lidskou víru. Ale co je v lidské společnosti jisté, je mocichtivost, politická nabubřelost a hloupost. A tyto charakterové rysy se snoubí s nejhoršími lidskými vlastnostmi. Tato směsice nectností vede lidstvo spolehlivě k jeho konci. Díky špatnému systému, ve kterém žijeme, s jistotou víme, že dokážeme náš život úspěšně zničit.
Jen špatný systém umožňuje, aby nám mohli vládnout špatní lidé. Celé věky nám moudří lidé i mnohá náboženství hlásají, že lidská cesta má být založena na harmonii mezi lidmi navzájem i s přírodou. Přitom zkázonosné války jsou vedené ve jménu hegemonie a finančních zisků, a jsou provázané s touhou po moci. Často se stávalo, že motivem k válčení, tedy k násilí, bylo náboženství – např. křižácké výpravy. I dnes vidíme, že se islám stává důvodem k radikalizaci a terorismu. Slepota, naivita a politická nenávist se dnes zaměřila na Rusko, které se považuje za státní zlo. Také se Ruskem straší, že chce napadnout Evropu. Proč by to dělalo? Evropa se spolehlivě utápí ve vlastních problémech, ve zhoršující se ekonomice bez důležitých strategických nerostných zdrojů, které však Rusko vlastní. Zdá se, že se po spirále vracíme k některým aspektům minulého bipolárního světa, kdy každá z obou stran se považovala jen za ztělesněné dobro a protistrana byla vnímána za koncentrované zlo. S tím asi souvisí nekritické nazírání dnešních eurounijních politiků a jejich nohsledů na dění ve světě. Zapomínají, a je jedno zda z neznalosti nebo úmyslně, že Spojené státy a NATO zahájily řadu okupačních válek. Stačí připomenout jen některé z nich: Vietnam, Irák, Libye, Sýrie, Afghánistán, Írán atd. Ale dnešní svět už není bipolární, ale multipolární.
Všechny války jsou nespravedlivé, včetně obranných
Ukázalo se, že postbipolární svět se nezbavil mocichtivých choutek, které naopak narůstají. A tak vládní politici znovu začínají roztáčet kola válečné mašinérie. Touží po konfliktech a vůbec jim nevadí, že mladí lidé se budou domů vracet v pytlích na mrtvoly, protože byli vehnáni do války, do které se politici neměli vůbec pouštět. Války nezačínají vojáci, ale politici. Všude tam, kde vládní elita řídí stát jen prostřednictvím politických atributů, končí demokratické principy a hrozí návraty k totalitním móresům.
Žádná válka není o sympatiích pro jednu nebo druhou stranu konfliktu, jak se často děje ve jménu politické demagogie. Není také o tom, kdo má větší morální nárok střílet na druhého. Války jsou o aktivizaci těch nejhorších lidských pudů a umírají v nich převážně ti, co za válku nemohou – civilisté, zvláště ženy a děti. Proto jediným správným argumentem je jasně hovořit a konat vše proti válkám. Žádná válka nevyřešila problém, který ji stvořil a všechny války jsou nespravedlivé, včetně obranných. V EU jsme se dostali do stavu, kdy diplomacie ustupuje síle a válce. Válka na Ukrajině vůbec nemusela vzniknout. Pravda se nahrazuje polopravdou a lží. Edward Snowden řekl: »Lidé si neuvědomují, jak těžké je říkat pravdu světu plnému lidí, kteří neví, že žijí ve lži.«
Proč je Západ z Ruska vystrašený
A tak vládní eurounijní elity žačaly mluvit o zvyšování výdajů na armádu jako o spáse světa. V této iluzi zapomínají, že ekonomika je silně provázaná s obranou země. Jinak řečeno slabá ekonomická produkce plodí nedostatečnou obranyschopnost. Bohužel, stávající bruselské rozhodovací principy (Green Deal, neadekvátní reakce na klimatické změny atd.) i nadále podporují zhoubnou ekonomickou tendenci. Dnešní nedobrý stav nespadl náhle z nebe, ale je důsledkem nepromyšlené politiky po rozpadu Sovětského svazu. Zvítězila naivní a hloupá západní představa, že rozpadem tzv. říše zla, východního bloku, při globální hegemonii USA a petrodolaru nastává příznivá stabilizace světa. Evropa to pochopila tak, že už nemusí udržovat silné armády, které stojí velké peníze. Další vývoj multipolárního světa to však vyvrátil, protože si jiné země začaly uvědomovat, že ve jménu této hegemonie se narušuje jejich bezpečnost i rozvoj. To mimo jiného vedlo k restartu vojenské politiky a obrany jednotlivých zemí.
Ale nákup nejmodernější vojenské techniky nic nezmůže, nemá-li armáda dostatečný počet vycvičených a odolných záloh. Efektivní vojenský systém obrany musí zajistit nejenom vycvičené a bojově odolné zálohy, ale také rychlý a plynulý přechod civilní výroby na výkonný válečný průmysl. Rusko to díky konfliktu na Ukrajině již zrealizovalo, kdežto Západ ne. Proto je z Ruska tak vystrašený. Každý stát, který to s vlastní obranou a bezpečností myslí vážně, musí mít dostatečné zásoby vojenské techniky, osobní výstroje, výzbroje, trvanlivých suchých balíčků potravin (bojové dávky potravin) atd. Bez rozsáhlých vojenských zásob a dostatečného počtu záloh není stát schopen zajistit účinnou obranu tak, aby dokázal nahradit ztráty na bojišti. Pokud toto nefunguje, pak ze strany státu se jedná o trestuhodný hazardní stav obrany země. Z tohoto hlediska je dnešní náš vojenský systém horší než tristní. Mobilizovat sice můžeme, ale převážně jen nevycvičené občany, kteří tak naplňují vojenský slangový výraz »kanonenfutter«. Na dokreslení si porovnáme stav naší a švýcarské armády. Přitom Švýcarsko je neutrální stát.
Máme mnoho náčelníků, ale málo bojeschopných vojáků
V ČR byla na konci roku 2004 zrušena povinná vojenská služba. Branná povinnost platí v případě vyhlášení ohrožení státu nebo válečného stavu. Což vzhledem k mobilitě dnešních válek a stavu našich záloh bude už příliš pozdě, neboť jejich počty, bojová vycvičenost a odolnost není dostatečná. Je třeba zdůraznit, že mobilizace je velmi komplikovaný systém. Přitom se nevyzkoušela ani jediná cvičná částečná mobilizace. Bez jejího nácviku nelze odstranit chyby, které se objeví až při »ostré« mobilizaci. To ale bude na jejich odstranění už pozdě. Koho dnes může stát mobilizovat? Pouze nevycvičené a fyzicky i psychicky nepřipravené občany. Výstroj a výzbroj dnešního vojáka na bojišti činí desítky kilogramů. Jinak řečeno odolnost a bojová životnost těchto záloh je špatná. Otázkou také zůstává pro jaký počet zmobilizovaných záloh je zajištěna výstroj a výzbroj, včetně balíčků bojových dávek potravin. Další neznámou je schopnost a rychlost přechodu našeho průmyslu, zemědělské výroby, zdravotnictví atd. na válečný stav. S tím souvisí i to, zda máme zajištěný přísun strategických surovin a energií pro obranný průmysl za podmínek válečného konfliktu. Přitom už v dnešních neválečných podmínkách máme v mnohých důležitých odvětvích nemalý počet problémů. Zvýšit jen výdaje na armádu cestou obrovského zadlužení, bez ohledu na systémová opatření a funkcionalitu vojensko-válečného systému, dokáže kdejaký blbec. Představa, že zvýšením rozpočtu na armádu se odstraní její dnešní chyby a nedostatky je nejenom politicky naivní a nezodpovědné, ale i trestuhodné.
V roce 2022 čítala naše armáda 35 389 mužů a žen. Z toho 27 197 vojáků z povolání, 7096 občanských zaměstnanců a 1098 státních zaměstnanců. Přitom počet skutečných řadových bojovníků byl o něco vyšší než 2100. Počet vojáků aktivní zálohy činil 4146. Lze konstatovat, že dnešní AČR má mnoho náčelníků, ale zatraceně málo bojeschopných vojáků.
V únoru 2024 armáda vlastnila 63 tanků T-72 a 14 tanků Leopard 2, 308 bojových obrněných vozidel různého druhu, 175 lehkých obrněných vozidel, 166 dělostřeleckých systémů a starší systémy protivzdušné obrany. Vzdušné síly AČR disponují 38 bojovými a cvičnými letouny typu Gripen a ALCA, 14 dopravními a pozorovacími letouny, 4 bitevními vrtulníky typu Bell a 39 dopravními a víceúčelovými vrtulníky. Podle Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě AČR může mít ve výzbroji maximálně 957 tanků, 1367 bojových obrněných vozidel, 767 dělostřeleckých systémů nad 100 mm, 230 bojových letounů a 50 bojových vrtulníků. To je ale jen chiméra, protože ekonomická síla ČR na to nemá a ani mít nebude.
Neutrální Švýcarsko je na obranu připravené mnohem lépe
Švýcarsko má asi 8,5 milionů obyvatel. Švýcarská armáda je schopná velmi rychlé reakce, přestože se výdaje na obranu pohybují pod jedním procentem HDP. Patří k jedné z nejlepších a nejvíce akceschopných armád na světě. Služba v armádě se bere vážně a proto je jakousi organickou součástí švýcarské společnosti. Profesionálních vojáků je ve švýcarské armádě kolem 3600. Jedná se o vyšší důstojníky, instruktory výcviku, piloty, speciální jednotky a štábní důstojníky. Ostatní vojáci podléhají povinné vojenské službě, které se musí podrobit netrestaní muži ve věku od 19 do 32 let. Pro ženy je služba v armádě dobrovolná. Ale v případě konfliktu se nemusí účastnit bojových akcí. Švýcaři mohou vojenskou prezenční službu absolvovat v celku nebo rozloženě v několika časových intervalech. Mohou také ovlivnit svůj nástup do základního výcviku. Mírový počet armády bez mobilizace činí asi 120 000 aktivních vojáků. Po mobilizaci mohou dosáhnout asi až 1 500 000 vycvičených vojáků. Doba výcviku není příliš dlouhá (podle typu zařazení od 18 do 21 týdnů), ale o to je fyzicky i jinak intenzivnější. Příslušníci záloh se každoročně třikrát do roka (důstojníci čtyřikrát do roka) účastní týdenního cvičení. Povinnost pravidelných cvičení končí, pokud na nich strávili 300 dní, anebo po dosažení věku 42 let. Ze záloh se vyřazují ve věku 49 let. Uniformu i zbraň s počtem nábojů do 50 kusů mají doma po celou dobu zařazení do záloh.
Vzdušné síly Švýcarska mají 33 letounů F-18, 54 letounů F-5 a 45 vrtulníků. Předpokládalo se, že budou nahrazeny švédskými Gripeny, ale celostátní referendum to zamítlo. Pro nový výběr se stanovily čtyři typy letadel: F-35A, F/A-18 Super Hornet, Rafael a Eurofighter Typhoon. Vláda doporučila nákup 36 letounů F-35A. Švýcaři nakoupí i izraelské drony Hermes 900. K dispozici mají 9 aktivních leteckých základen, což převyšuje český počet základen. Protivzdušná obrana má 45 protiletadlových kanónů, 288 protiletadlových raketových kompletů Stinger a 54 britských mobilních raketových kompletů Lenkwaffen, které budou nahrazeny systémem Patriot. Pozemní vojsko má asi 133 samohybných houfnic, 32 samohybných minometů, 134 tanků Leopard 2, 369 amerických obrněných transportérů M113, 924 švýcarských obrněných transportérů, 186 švédských bojových vozidel pěchoty CV90, 541 švýcarských lehce obrněných vozidel, 49 speciálních tanků, 119 vozidel řízení palby, 322 průzkumných vozidel atd. Švýcarská armáda je jediná, která má cyklistické jednotky v počtu asi 3000 mužů. Mezi zvláštnosti patří i Papežova švýcarská garda, nejmenší armáda světa čítající asi stovku mužů.
5 % HDP na obranu bez analýzy = hřebíček do rakve ekonomiky EU
Zasedání lídrů zemí NATO v Haagu ve dnech 24. a 25. června letošního roku přijalo dohodu o razantním zvýšení výdajů na obranu na 5 % HDP, a také o tom, že náklady na válku na Ukrajině bude hradit jen EU. Přitom dluhy Ukrajiny jsou tak obrovské, že jsou nedobytné a Ukrajina je nikdy nesplatí. Trump v tomto směru dává ruce pryč. Rozhodnutí navýšit povinné odvody na zbrojení proběhlo bez všestranné a hluboké systémové analýzy stávající úrovně eurounijních armád, včetně všech bezpečnostních rizik zahrnující i neřešenou vážnou invazivní ilegální migraci. Proto přijaté navýšení nelze chápat jinak, než jen jako úlitbu Trumpovi a další hřebíček do rakve klesající úrovně eurounijní ekonomiky. Zdá se, že bruselské selance nestačí jen zelené šílenství. Soubor požadavků, který by měl vést k odstranění dnešních systémových chyb a nedostatků eurounijních armád, lze určit jen systémovou analýzou zahrnující všechny související aspekty – tj. ekonomické, vojensko-bezpečnostní, sociální, právní, objektově územní atd. Z takto pojaté analýzy mohou vyplynout ekonomicky únosné celkové finanční náklady na armádu, včetně optimální alokace těchto prostředků a jejich rozložení v čase.
Tvrzení, že nám stačí malá profesionální armáda, protože nás ochrání státy NATO, je jen politickou floskulí, za kterou se ukrývá jen nechuť politiků optimálně řešit složitý a nákladný systémový problém skutečné obrany země. Přitom se úmyslně zapomíná, že ostatní armády NATO jsou na tom více méně stejně jako my. Výjimkou jsou jen Spojené státy a Turecko. O nový přístup k obraně země se dnes snaží i Polsko. Geopolitický vývoj je dnes takový, že Turecko by asi nešlo do války s Ruskem, protože mají úplně jiné priority a navíc mají zájem o vstup do uskupení BRICS. Nezanedbatelnou skutečností je to, že Čína je partnerem Ruska a přidává se i Indie. Síla tohoto nově zrozeného triumvirátu je varováním pro politiku Západu. V této souvislosti je naše mobilizace nevycvičených občanů pouhou hrou s čísly, a ne o bojové připravenosti armády. To, že nejdříve dojde k výcviku zmobilizovaných občanů, jsou jen alibistické kecy, které ignorují rychlý vývoj dnešních válek. K vygenerování dostatečného počtu vycvičených záloh je zapotřebí společenské shody, ale ta tu není.
Rusko nemá jediný racionální důvod napadnout Evropu
V těchto souvislostech se ptám, kde berou některé země EU tolik drzosti, že se snaží vyprovokovat jadernou mocnost Rusko. Tak okatě to nečiní ani Spojené státy se svým obrovským jaderným potenciálem, protože dobře vědí, že válka s Ruskem by byla světovou jadernou katastrofou. Rusko dobře ví, že v konvenční válce se všemi státy NATO nemá šanci. Proto každý pokus o válku s Ruskem skončí jadernou výhni. Rusko v jaderné válce má jednu výhodu, a tím je jeho obrovská rozloha. V tomto směru Evropa nemá šanci. Ale Rusko nemá jediný racionální důvod napadnout Evropu a riskovat jaderný konflikt. Proto tyto výkřiky jsou jen strašákem lidí, aby se snadněji zvýšily výdaje na armády, které jistě zapříčiní výrazný pokles životní úrovně obyvatel. A toho se vládní politici oprávněně bojí. Tento eurounijní přístup musí být Rusům sympatický, neboť se tím spolehlivě urychlí ekonomický propad EU. Je třeba si uvědomit, že veškeré strategické suroviny má Rusko na svém území. Evropa prakticky nemá nic a je závislá na dovozu, a tím je i ekonomicko-vojensky zranitelná. To si velmi dobře uvědomuje Trump, a podle toho se k Evropě chová. A proto se EU vůči Spojeným státům chová patolízalsky. To Evropa předvedla na posledním zasedání lídrů členských zemí NATO v nizozemském Haagu. Trump přiměl Evropany zbrojit a mohl si tak připsat další triumf. Evropany k tomu kroku přiměl ani ne tak kvůli údajné ruské hrozbě, ale hlavně proto, aby Spojené státy už nemusely nést větší břemeno nákladů na obranu, včetně fungování NATO.
Trump v tichosti a postupně přetváří globální strategii USA. S tím souvisí i jeho pojetí partnerského vztahu k Evropě. Trump mění USA k obrazu svých představ a to úspěšně, bez ohledu na to, co vykřikují jeho odpůrci. Původní kritické postoje některých evropských politiků se dnes mění na rektální alpinismus k Trumpovi. Trump se v Haagu setkal i se Zelenským, ale odmítl Zelenského tvrzení, že s ním jednal o příměří. Naopak dodal, že nejdříve plánuje hovořit s Putinem, aby oni dva probrali možnosti ukončení války na Ukrajině v nových souvislostech, a to opět bez účasti EU a Ukrajiny. Není se čemu ani divit. V závěrečné deklaraci summitu NATO se neobjevil ani náznak příslibu o budoucím členství Ukrajiny v NATO.
Na závěr otázka: Kde tak nehorázně zadlužené Česko na tento experiment sežene peníze? Dále se zadluží, ale dluhy se jednou musí splatit. Kohopak vládní elita zase okrade? Snad si na to dokážete odpovědět a projevíte to i ve volbách. Pokud ne, pak nám už ani Pánbůh nepomůže.
František Krincvaj
Válka je vůl a je jen pro „kapouny“…