ROZUMNÉ PONDĚLÍ PETRA HANNIGA: Poslední bitva vzplála

Mnoho z nás starších zná tato slova úderné písně Internacionála. Vypůjčil jsem si její verš, který ovšem použiji s důrazem na slovo poslední. Je známo, že Miloš Zeman je geniálním šachistou a promýšlí každý posun na šachovém poli mnoho tahů dopředu. I když se nyní zdá, že se poddal náladě naší vlády a je s ní ve shodě, co se mezinárodní politiky týká, přece jenom vždy vystrčí růžky.

Naposledy při jmenování náčelníka naší armády. Někoho prosazovala ministryně obrany Černochová, Zeman však někoho jiného, takže byla jmenována kompromisní osobnost. Pevně si také stojí za názorem, že mladý ministr zahraničí Lipavský na svůj post nestačí.

Jeho poslední velkou bitvou bude, aby jeho nástupce na Hradě nebyl proti jeho gustu. Usoudil, dle mého názoru, že Andrej Babiš nemá šanci zvítězit, pokud postoupí do druhého kola. Navíc, bývalý premiér se za něj jasně nepostavil v době jeho nemoci, kdy jej Senát chtěl zbavit pravomocí. A jak známo, Miloš Zeman ani nezapomíná a také neodpouští, viz smutný příběh ČSSD. Dále měl odlišný názor ke kauze Vrbětice. Navíc, nevyužil nabídku, že by mu jako vítězné straně dal možnost sestavit vládu. I když to na první pohled bylo nerealistické, tak menšinový kabinet Andreje Babiše mohl vládnout klidně celý další rok. Ony by se v táboře současné pětikoalice za tu dobu vyskytly určitě nějaké spory mezi ODS a STAN, které mají fakticky samostatně skoro tentýž výsledek 34 a 33 mandátů. A STAN by mohl být časem realistický a vstoupit do vlády v době, kdy je potřeba zachraňovat ekonomickou situaci státu. Prezident Zeman by mohl s krytím premiéra hrát jednu z důležitých mírotvorných úloh při uhašení konfliktu na Ukrajině. Babiš jako premiér, by po vzoru V. Orbána, mohl pro ČR, podobně jako on pro Maďarsko, vyjednat snesitelnější podmínky v odběru plynu, nafty a konečně vystoupit z energetické burzy v Lipsku, do které nás přivedl premiér Topolánek v době jeho vlády 2006–2009.

Deep State, což je ta intelektuálně, mediálně a ze zahraničí mnohdy saturovaná vládnoucí kasta u nás, si vyprojektovala podle vzoru vítězství Zuzany Čaputové na Slovensku svou vítězku prezidentských voleb, bývalou rektorku Mendelovy univerzity v Brně, Danuši Nerudovou. Dokonce podobnou Z. Čaputové jak věkem, tak vizáží. Má též podporu Milionu chvilek. Tento spolek za pomoci Ústavního soudu a změněných podmínek už jedny volby vyhrál. Byly to ty poslední do Poslanecké sněmovny.

Mimochodem, sám jako producent a hitmaker vím, že když se povede jeden hit, hned je třeba na něj navázat podobnou skladbou, která jede na vítězné vlně. A tak je to i v politice. Pořád totiž říkám, že volby, to je vlastně taková velice drahá anketa Zlatý slavík, která ale na rozdíl od výsledků Zlatého slavíka má v dnešní situaci katastroficky neblahý vliv na život nás všech.

Danuše Nerudová bude tedy požívat náklonnost médií. Média budou naopak neustále házet špínu na A. Babiše. Ten, pokud bude kandidovat, sice postoupí do druhého kola s největším počtem hlasů, na rozdíl od kolínského rodáka Miloše Zemana se ale bude v případě A. Babiše zdůrazňovat jeho slovenský původ.

Do hry nyní vstupuje Hynek Blaško. Zde se projevila inteligence Tomia Okamury, který má s prezidentem dobré, zatím ničím nepřekažené vztahy, že nebude sám kandidovat (aby nevznikla podobná situace s jeho japonským původem). Blaško může v této válkou ohrožené době vystupovat v generálské uniformě, což hraje dost důležitou roli (psychologicky »on nás ochrání«). Dostane dost hlasů, které odebere jednoznačně A. Babišovi, a tudíž se do druhého kola probojuje Josef Středula. Ten má šanci ve druhém kole porazit i kandidátku intelektuální ligy, tak jako Miloš Zeman porazil v první i druhé volbě její kandidáty Karla Schwanzerberga a Jiřího Drahoše. To je, dle mého názoru, poslední velká šachová bitva Miloše Zemana v prezidentském úřadě.

Petr Hannig, předseda Rozumných