Blízký přítel zavražděné spisovatelky Simony Monyové, zpívající spisovatel Richard Sacher, se zapřisáhl, že se na šestidílný seriál Monyová, který v minulých týdnech dávali na Oneplay, dívat nebude. Nám se však podařilo ho přesvědčit, aby ho přece jen zhlédnul a poté nám na rovinu řekl svůj názor. Tady je Richardova necenzurovaná recenze!
Kdybych Simonu ani jejího druhého manžela Borise Ingra osobně neznal, řekl bych si, že je to lehce nadprůměrné dílko. Protagonisté – Tereza Ramba a Igor Orozovič – hrají vesměs velmi dobře, i většina dalších herců se svých rolí zhostila obstojně. Děj se však na můj vkus poněkud vleče, bohatě by se všechno vešlo do čtyř, maximálně pěti dílů. Některé scény jsou lehce křečovité, stěží uvěřitelné. Hlavní hrdinka na mě působí dojmem rozdvojené, možná až roztrojené osobnosti, v jejíž myšlenkových pochodech se místy naprosto ztrácím. Vlastně ani nevím, jestli bych seriál dobrovolně dokoukal až do konce. To, že získal ocenění na jakémsi festivalu, není směrodatné. Pochybuji, že některý z porotců znal Simonu Monyovou natolik, aby mohl posoudit autenticitu minisérie. No a když máte ty správné konexe, dá se dneska zařídit ledacos. Třeba i vytunelovat pražský dopravní podnik nebo motolskou nemocnici, co si budeme nalhávat…
Nejen mým osobním problémem je, že seriál nepojednává o Boženě Němcové, která zemřela v roce 1862, ale o ženě, jejíž sousedé, známí a přátelé stále žijí a většina z nich netrpí stařeckou demencí. To znamená, že si dobře pamatují její podobu, hlas, chování i mimiku. A v tom je kámen úrazu…
Tereza Ramba sice měla stejný účes jako Simona Monyová, ale tím výčet shod víceméně končí. A navíc mám výhrady k několika scénám, kdy byla Ramba »přestajlovaná« a spíše než Simonu připomínala jakousi lacinou Barbie. Avšak to bych tvůrcům klidně odpustil.
Simona měla hladký hlas, který si s chraplákem Terezy Ramby vysloveně odporoval. Bohužel ani mimika, chování a styl vyjadřování nepřipomínaly originál. Simonu Monyovou jsem v celém seriálu identifikoval asi tak třikrát, jednou mi až proběhl mráz po zádech – pár sekund. Jindy jsem pro změnu zápasil s myšlenkou přepnout na jiný program, jak mi ta nepodoba lezla na nervy. Jen podotýkám, že to pravděpodobně nebyla chyba Terezy Ramby, ale těch, co jí dávali instrukce. Stačilo na natáčení pozvat někoho, kdo měl Simonu dobře v paměti a zároveň by dokázal herečce jasně a stručně vysvětlit, kde má přidat a kde ubrat. Jinými slovy – jenom účes a hrstka informací typu »jedna bába povídala« z nikoho neudělá dvojníka…
To, že někteří členové rodiny Simony Monyové tvrdí, že seriálová podoba je vydařená, je želbohu směrodatné. Rodina je zákon a rodina má podle zákona oficiálně pravdu, i když ji třeba v něčem nemá, případně ji záměrně rozmlžuje. Osobně si myslím, že pozůstalí jsou rádi, že některé skutečnosti zůstanou navždy utajené. Někdy je totiž lepší souhlasit se zkreslenými fakty než s nelichotivou realitou…
Ještě hůře než Simona v seriálu vyšla její maminka. S tou jsem se několikrát v životě krátce potkal, ale rozhodně na mě nepůsobila tak rázně, nepříjemně a nesympaticky jako ta seriálová. Tu by mi stačilo potkat jednou a příště bych se jí raději obloukem vyhnul.
No a naprostým fiaskem je Simonin druhý manžel. I když – jak se to vezme. Ten reálný se jmenuje Boris Ingr, seriálový dostal pseudonym Adam Lang. Těžko říct, zda důvod byl ryze právního charakteru, anebo Borise přejmenovali i proto, že autentičnost mnohých scének vychází ryze z domněnek nebo informací z druhé ruky. Každopádně – s Borisem Ingrem jsem v průběhu let, co jsem se se Simonou stýkal, strávil několik dlouhých hodin. Na lidi jsem dost vnímavý a musím říct, že Borise jsem se nikdy ani na chvíli nebál, nevadila mi jeho přítomnost, natož chování vůči mně.
Oproti Langovi byl pokaždé nenápadný, tichý a krotký jako beránek. A už vůbec nebyl od pohledu takový macho, na to jsem obzvlášť citlivý. To ale neznamená, že se v posledních týdnech až měsících před Simoninou smrtí Ingrovo chování razantně nezměnilo. Bohužel jsem u toho nebyl, ale všechno nasvědčuje tomu, že se to dělo. Ovšem očividně agresivní Adam Lang v podání Igora Orozoviče mi naháněl hrůzu už od samého začátku. S takovým člověkem bych určitě nesedl sám do auta a nenechal se odvézt až k baráku…
Ještě než seriál Monyová začali dávat na Oneplay, prohlásil jsem, že mám za to, že bude do značné míry zkreslený. Svůj názor jsem nezměnil ani po jeho zhlédnutí. Nehovoří ze mě zhrzenost, že mě tvůrci nepozvali na premiéru, ani ješitnost související s tím, že mě zcela vyškrtli ze Simonina příběhu, přestože jsem v tom skutečném hrál výraznou roli. Teď ze mě mluví svědek, který se Simonou Monyovou prožil spoustu času. Nejeden historik mi potvrdí následující větu: Svět chce být klamán! V případě seriálu Monyová se to jeho tvůrcům do značné míry povedlo dodržet.
Hodnocení: 40 %
(red)