Richard Knot o Nezávislé erotické iniciativě: To nebyla jen sranda, šlo nám o sexuální osvětu, která tu chyběla

Nezávislá erotická iniciativa byla značně atypická politická strana, která vznikla v březnu 1990. Mnozí o ní mluví s odstupem času jako o recesistické straně, jež si libovala ve večírcích plných bujarého sexu. Ve skutečnosti za tím ale stálo mnohem víc, a to především sexuální osvěta – vzpomíná v rozhovoru pro iportaL24.cz její dlouholetý předseda a vydavatel úspěšného periodika NEI Report Richard Knot. Nyní je třetím nejvýše postaveným představitelem v jiné politické straně. V jaké? K tomu je potřeba dočíst dnešní interview až do samého konce…

Co vás vedlo k tomu, že jste po Listopadu 1989 zakládal Nezávislou erotickou iniciativu?

To je omyl, já jsem ji nezakládal. Já v té době pracoval na úřadu předsednictva vlády na tiskovém oddělení, což byly úžasné hektické dny, navíc velmi napínavé. Byl jsem u toho, když se zrodila první popřevratová vláda 5. prosince 1989 a pak druhá o pět dnů později. Vodil jsem takové lidi, jakými byli Václav Havel nebo Jiří Dienstbier, k předsedovi vlády Ladislavu Adamcovi. Ten pochopitelně vzápětí padnul a všechno se změnilo. Na konci měsíce se stal prezidentem Československé socialistické republiky disident Václav Havel. Všechno bylo takové živé a já se z oken Úřadu vlády, která vedou směrem k Vltavě, díval smutně do města, které žilo takovým bouřlivým porevolučním vývojem, a v televizi jsem sledoval, jak se zakládají nové politické strany. Byl jsem pobaven tím, když jsem viděl, jak v podchodu na Václavském náměstí, před Národním muzeem a na dalších místech stojí lidé, kteří sbírají podpisy na založení Nezávislé erotické iniciativy, to znamená politické strany, která se bude zabývat problematikou sexu a dalšími zajímavými tématy. Záviděl jsem těm lidem, protože já jsem měl úplně jiné povinnosti, sice mnohem vznešenější, ale ne tak zajímavé.

Pak se ovšem stalo, že věci se daly do úžasného pohybu. Byl jsem tehdy, stejně jako nakonec všichni ostatní z úřadu předsednictva vlády, vyhozen. Vrátil jsem se zpátky na Federální úřad pro tiskové informace (FÚTI), kde jsem byl mezitím propuštěn, takže jsem musel zažádat o nový pracovní poměr, abych měl kam jít a měl za co žít. Pracoval jsem tedy na FÚTI, a protože se to všechno už úplně hroutilo nebo bylo zhrouceno, tak jsem to byl skutečně jenom já, kdo rozhodoval, jaký nový titul vznikne.

A jeden z prvních, kdo za mnou zavítal, byl Pavel Kvoriak, nesmírně zajímavý člověk, který přišel s nápadem, že by si založil časopis – měsíčník, samé barevné fotografie a erotika! Lákavé erotické osvěžení – zkratka LEO. Firmu si nazval PK 62 jako zkratku jména a příjmení plus ročník narození. Čili to byl člověk o deset let mladší než já, ale posledních dvanáct let byl mimo dění, protože byl za zabití odsouzen k mnoha letům kriminálu, ale po velké amnestii Václava Havla byl propuštěn. Měl tudíž o dění v Československé socialistické republice trošku zkreslené představy, když byl odstaven úplně mimo, ale nakonec díky němu vzniklo něco, co tady od roku 1948 neexistovalo – v podstatě s maličkým výkyvem v roce 1968. Byl to tenkrát první titul, který jsem zakládal, a Pavel Kvoriak se na mě obrátil, jestli bych pro jeho časopis neudělal rozhovor s představiteli té nové erotické strany. Že mi dobře zaplatí. To už přestalo být ve fázi, jak jsem viděl v televizi, že by sbírali archy. Tehdy to již byla řádná politická strana. Sídlili pod Břevnovem a každý den v 18 hodin měli schůzi. Tak jsem se tam 4. dubna vypravil. Vím to naprosto přesně, protože 3. dubna je Richarda a tohle nastalo den po mém svátku. Šlo o suterénní místnost, byly to sklepy na uhlí, takže to bylo strašně romantické, téměř snové, protože v takové velké zšeřelé místnosti ze stropu visela na drátě žárovka a vypadalo to jako vystylizovaná scéna z nějakého docela prostého filmu, kde se režisér snaží, aby to působilo až kýčovitě… Tak jsem vešel a z protější strany stolu se ozvalo »Jojo, tady je Nezávislá erotická iniciativa«. Tak jsem se představil: »Jmenuji se Richard Knot a přišel jsem s vámi udělat rozhovor pro časopis LEO.« A z rohu místnosti se ozvalo nesmělé: »Ahoj, Ríšo.« Šel jsem blíž, pořádně se podíval a on tam seděl čerstvý zasloužilý umělec Karel Sýs. Přišel spolu s dalším zasloužilým umělcem dělat rozhovor s vedením nové politické strany pro úplně jiné časopisy. Objali jsme se, protože jsme se dobře znali, a ačkoli jsme spolu měli řadu problémů, celá léta jsem psával pro jeho Kmen.

A když jsme vykonali to svoje a popovídali si s lidmi, kteří v té straně byli, rozloučili jsme se a šli společně na tramvaj. Karel byl z dané situace úplně špatný a pořád říkal: »Ježíš, to je šílené, takoví blbci! Kdyby to uchopil do rukou někdo, kdo tomu rozumí, kdo je inteligentní a pracovitý, tak všechno bude hned jinak.«

Došli jsme na tramvaj, rozloučili se, ale já se druhý den zamyslel nad tím, co Karel říkal. Hned následujícího večera jsem tam šel znovu, seznámil se s nimi a na místě jsem vyplnil přihlášku do strany. Byl jsem okamžitě přijat, po čtrnácti dnech jsem udělal puč, chopil jsem se moci a jsem u moci dodnes.

Víte, co by mě zajímalo? Když jste měli schůze, probíhalo to klasicky jako u běžných stran, když zasedají jejich kolegia, výkonné výbory, předsednictva atd., nebo to bylo jen o sexu, k čemuž to na první pohled svádí?

Nebylo to jenom o sexu. Lidé, kteří se do toho dali, pracovali v minulosti v řadě případů v Socialistickém svazu mládeže nebo v Komunistické straně Československa a měli zcela standardní zkušenosti s organizátorskou a řídicí prací. A nejinak tomu bylo v Nezávislé erotické iniciativě. Vždyť jsme se zpočátku zúčastnili prakticky všech voleb, které se konaly, a měli jsme docela slušná procenta. A všechno bylo potřeba zařídit, za čímž stojí spousta banální, ale organizátorské a řídicí práce. To je normální mašinérie jako ve kterékoliv jiné politické straně. To, že předmětem byla sexuální výchova a osvěta, je podružné. Zemědělci mají předmět činnosti jiný než třeba v dnešní době automobilisté, ale pořád je to organizátorská a řídicí práce.

A jak to bylo s tím sexem? Plánovali jste na schůzích, kde sehnat nahé ženy, co budou dělat – zkrátka i ty lechtivější věci?

Řekl jsem například, že uspořádáme vítání jara, takže jsem pověřil příslušné členy, kteří k tomu měli kádrové předpoklady, ať objednají místnost, sál, ozvučení, osvětlení, ať zařídí dívky, dají to všechno dohromady a já jsem si to potom už řídil. Pozvali jsme spoustu zajímavých lidí, z nichž celá řada skutečně přišla.

Když jsem potom založil politicko-erotické noviny NEI Report, jehož jsem byl vydavatelem, tak v redakční radě seděly takové sexuologické pojmy jako doktor Radim Uzel nebo doktorka Jaroslava Pondělíčková-Mašlová. Tím pádem to nabylo jakési oficiální podoby a novináři o tom psali velmi pobaveně, ale zároveň zcela odpovědně! To nebyla úplná sranda! Ano, bylo to ve srandě, ale šlo o docela vážné věci. Sexuální výchova a osvěta u nás byly na začátku devadesátých let na velmi špatné úrovni.

Každá politická strana nebo hnutí musí mít ke svému provozu finance. Čili mívají za sebou různé partnery nebo sponzory. Bylo tomu tak i u Nezávislé erotické iniciativy?

Klíčovou roli hrály členské příspěvky.

Takže to nechodilo tak, že by si nějaký sponzor řekl, že chce – dejme tomu – být hvězdou večírku, a tudíž vám za to logicky i zaplatil…?

I takoví se našli, ale bylo to v řádu tisíců, maximálně desetitisíců korun. Komunistické, socialistické, lidové nebo erotické strany vždycky potřebují poměrně značné prostředky, aby to celé běželo. To je přece běžná mašinérie.

Na počátku rozhovoru jste v momentě, když jste mluvil o »puči«, uvedl, že jste se chopil moci a držíte ji dodnes. Jak tomu rozumět, když strana NEI již neexistuje?

My jsme se potom přejmenovali z Nezávislé erotické iniciativy na Nezávislou iniciativu. Shledali jsme, že to slovo »erotická« je trošku brzdou v naší snaze dostat se v řádných volbách do parlamentu. Zkratka NEI zůstala stejná. Byli jsme jako kdokoli jiný povinni odevzdávat všechna ta hlášení a plnit spoustu dalších věcí spojených s chodem jakékoliv politické partaje.

Ale poznenáhlu to všechno skomíralo, protože s nástupem internetu začala být i sláva NEI Reportu v jeho tištěné podobě upozaděná. Erotiky a sexu bylo všude plno, až moc. V tisku, rozhlase, televizi. Dnes už to tak markantní není, tehdy to ale rychle narůstalo.

A významnou roli hrál doktor Radim Uzel, s nímž jsme se spřátelili a celé to řídili téměř profesionálně. On měl neskutečné organizační zkušenosti a schopnosti. Nicméně v době, kdy už byl jen čestným předsedou, přišel s tím, že bychom to mohli zrušit, protože ve vedení už jsme všichni stejně impotenti. Že jsme za zenitem a ten sex nás nebaví, naopak už je nám protivné se tím myšlenkově vůbec zabývat. Navrhl, ať se na to celé vybodneme.

Takže jsem to tenkrát zařizoval na vnitru. Ptal jsem se, co mám dělat, abychom jako politický subjekt skončili, a tam mně vysvětlili, že nejjednodušší způsob je nechat to vyhnít, protože tím pádem nepřijdou ani žádné kontroly a podobně. Postupně to tedy skončilo, až nám bylo jednoho dne oznámeno, že naše strana pro nečinnost zanikla. Všichni jsme se stali svobodnými občany, bezpartijními. No a na mě se okamžitě obrátily všechny čtyři komunistické strany v České republice. Já jsem přemýšlel, jestli se rozhodnu pro KSČM, anebo KSČ. Ta byla hned druhá nejsilnější, kterou si jako truc-stranu založil inženýr Miroslav Štěpán, když ho vyhodili z KSČM.

Takže jsem vstoupil do KSČ. A jsem třetí nejvýše postavený muž v této straně. My nemáme místopředsedy, takže jsem tajemník Komunistické strany Československa.

Petr Kojzar

FOTO – autor, iportaL24.cz/Martin Kalous a aukro.cz