Odchod vrcholných politiků do soukromých firem, které systematicky čerpají státní zakázky, se v Česku stal normou. Nejnovějším a zároveň nejviditelnějším příkladem je bývalá předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která po skončení své funkce externě spolupracuje se společností KPMG na rozvoji podnikání. Formálně může být vše v souladu se zákonem. Věcně a systémově jde ale o ukázkový střet zájmů, který je do očí bijící a podrývá důvěru veřejnosti v politiku, varuje senátor a předseda Přísahy Robert Šlachta s tím, že hnutí má recept na to, jak to do budoucna změnit. Stačí jasně nastavit legislativní pravidla hry.
Proč je to problém
KPMG patří mezi firmy, které mají rozsáhlé a dlouhodobé kontrakty se státem – od ministerstev po další veřejné instituce. »V takové situaci není podstatné, zda bývalá politička něco podepisuje nebo sedí v hodnotící komisi. Podstatné je, že do firmy přináší detailní znalost fungování státu, osobní kontakty na politické a úřednické špičky a také autoritu vyplývající z nedávné nejvyšší ústavní funkce,« vypočítává ekonomický expert Přísahy Jiří Janeček. Podle něj to je přesně ten kapitál, který se v tzv. business developmentu zhodnocuje. Firmy si tedy bývalé politiky nenajímají náhodou.
Legalita není legitimita
Za hlavní problém se proto dá podle Šlachty označit v této souvislosti fakt, že česká legislativa prakticky nezná funkční ochlazovací lhůtu. »Neexistuje zákaz, aby se bývalý předseda Sněmovny krátce po odchodu z funkce zapojil do rozvoje byznysu firmy závislé na veřejných zakázkách. To ale neznamená, že je takové jednání legitimní. Ve vyspělých demokraciích je podobný přechod časově omezený, podléhá přísné kontrole, nebo ho přímo zakazují u firem čerpajících veřejné prostředky,« zdůrazňuje senátor Šlachta s tím, že v tuzemsku se konflikt zájmů přejmenoval na »kariérní krok«.
Skrytá korupce 21. století
Dnešní korupce tak podle hnutí Přísaha nemá podobu kufříků s hotovostí. Má podobu například »externí spolupráce«, »strategického poradenství« či »rozvoje obchodních příležitostí«. »Jenže tyto obchodní příležitosti často vznikají ve státní správě, u ministerstev a veřejných institucí. A právě tam má bývalý vrcholný politik zásadní výhodu, kterou běžný podnikatel nikdy mít nebude,« poukazuje na základ problému Janeček.
Dopad na demokracii
Takové přechody politiků do soukromé obchodní sféry pak mají podle Janečka tři ničivé důsledky:
1/ Deformují hospodářskou soutěž, protože v ní vyhrávají ti s politickými vazbami.
2/ Podkopávají důvěru veřejnosti, neboť lidé mají pocit, že politika je jen předsíň k lukrativním pozicím.
3/ Zpětně ovlivňují rozhodování politiků ve funkci – budoucí zaměstnavatel je v hlavě dřív, než skončí mandát.
Co by se mělo změnit
A právě proto by se měla podle Přísahy změnit pravidla hry. »Navrhujeme tedy zavést povinnou 3 až 5letou ochlazovací lhůtu pro bývalé vrcholné politiky. Dále by měl platit zákaz práce v oblasti rozvoje byznysu ve firmách se státními zakázkami. Dalším krokem je zavedení veřejného registru přechodů politiků do soukromého sektoru, a to včetně přesné náplně práce. Bez těchto kroků zůstane Česká republika zemí, kde se veřejná funkce mění v soukromý kapitál – a kde se střet zájmů neřeší, pouze se mu dává uhlazenější název,« zdůrazňuje předseda hnutí Přísaha Šlachta.
(pk)
FOTO – Hnutí Přísaha
Pane Šlachto,
Je dobře, že připomínáte problém vzniklý za dob Kradouskových a jeho offfshorového státu, což byl od začátku jasný signál k rozkládací státu, ovšem vaše řešení je naprosto neschůdné až infantilní a v podstatě říkáte, že by vysloužilý žvanil měl jít na pět let do kotelny…., chcete něco zakazovat a manipulovat, přitom řešení je naprosto triviální ….
Státní zakázky musí nutně řešit státní firmy. Šmitec.
Zabily by se tím dvě mouchy jednou ranou. Totiž největším problémem kapitalismu je kapitalismus sám. Všichni mají plnou hubu volného trhu, který už ovšem už dávno není volný, propadl se do kartelových dohod a oligarchie , slovo konkurence je zakázané, stejně jako deflace (bez deflace nikdy nemůže nastat po desetiletí slibovaný blahobyt, ale současná ekonomika je založená na min 5% inflaci jinak se zhroutí). Tržní mechanismy nefungují, tzn, že čím větší je zájem, tím vyšší jsou ceny!!! Jedinou v současnosti možnou alternativou jsou státní podniky ve všech oborech, které vytvoří zdravou a hlavně normativní konkurenci nenažranému pařátu (kdysi) volného trhu. Kapitalismus 80. a 90. ler, tak jak je nám prezentován je stejně mrtvý jako Sovětský Svaz…
Budou to vlastně tři mouchy. Stát bude bohatnout, pač soukromé firmy, které teď na trhu parazitují (vezou se a zvyšování cen jim vyhovuje), budou nuceny se stát minimálně polostátnimi, či snížit ceny, respektive zvýšit kvalitu nad státem normativně nastavenou úroveň. Akropolis, představte si, že jdete do práce a namísto výplaty, ještě zaměstnavateli za každej den doplatíte za to můžete jít do práce…, tak dnes funguje stát.
A vrátím se ještě ke Kradouskovi, respektive k Šláfenbergovi. Nejen že to byl právě Šláfenberg, který Vencovi Flaškovi jako představitel Bilderbergu (jedni z největších škůdců na planetě) nakukal jako prezidentský poradce zrušení státních podniků (které Venca Flaška zpočátku tvrdě bránil), aby po té bylo možné republiku rozkrást, ale tento onen Šlafenberg si navíc prostřednictvím zprvu nevolené vlastní partaje vytvořil v podstatě státní podnik jen pro to, aby získal vlatsni restituce.
A proto se děsím Babice, který nám neustále dokola předkládá onen dávno mrtvý kapitalismus 90. let, který je v současnosti zcela mimo mísu a nic, stejně jako to Týt týt týt, neřeší a jen nadále prohlubuje krizi. Já to říkám už dvacet let…. jako jeden z mála národů jsme měli možnost zažít dva systémy a tudíž jsme mohli skloubit příjemné s užitečným a válcová to pěkně rovně. Ale je buď hod, nebo čeho, ale pokaždé to vede do kruhu, začarovaný kruhu, nehledě na to, že náš vzor – Koza se v současnosti ocitá v bezbřehém bolševizmu a to jen pro to, že nemá tu zkušenost, co mi. Ojrosojuz už je horší a neefektivní více než RVHP, kapitalismus je dávno mrtev, ale s písní na rtech (óda na radost…. stejně jako za bolšána v novém kabáte) jedem, co jedeme, doslova pádíme do propasti.
Omluvte hrubice, nečetl jsem to po sobě.
Palec nahoru.
Jiřího Janečka si pamatuju od covidu a nějak mi v Přísaze nesedí. Měl by být někde ve víc radikální straně.
To jako že by šel pravičák Janeček ke Stačilo!? To asi ne…
Přesně tak – největší trafiky politici získají, až když už se v politice totálně znemožní před lidmi, ale ne před lobbisty a dalšími „klíčovými kontakty“.
Ale tak přece lidé běžně získávají pracovní místa – na základě kontaktů. Znáte ředitele malé pobočky a on hledá sekretářku, proč by neoslovil někoho, koho zná…?