Pět důvodů, proč fotbalový mistr živoří. Kdo může za sparťanskou krizi?

Fotbalová Sparta prohrála čtyři poslední ligové duely z pěti, v osmi soutěžních utkáních v řadě slavila výhru jen dvakrát. Statistiky jak z před pěti let? Ano. Ale čím to, že suverén minulé sezony, držitel double za titul a výhru v MOL Cupu, který navíc v květnu úspěšně obhájil titul z ročníku 2023/24, nyní tak tápe? Důvodů se dá najít mnohem více. Pojďme pěkně postupně…

Chybějící hlad

Když nastupoval před dvěma a půl roky do funkce dánský kouč Brian Priske, klub strašila série devíti sezon bez titulu. Všichni na trávníku i v realizačním týmu se vybičovali, aby prokletí zlomili. Bylo na čase udělat nejslavnější český klub zase úspěšným. Chytli se i fanoušci a jeden zápas za druhým byly lístky nedostatkovým zbožím. Výsledkem byly dva tituly – první šťastný, druhý následně zcela zasloužený a nezpochybnitelný. K tomu přišel také triumf v domácím poháru a i po odchodu Priskeho do Feyenoordu to nevypadalo nijak tragicky, protože hladový tým dotáhl značku Sparta do základní fáze Ligy mistrů po dlouhých 19 letech. »Pamatuji si, že když my jsme se dostali do Ligy mistrů, taky přišlo určité polevení,« obhajuje sparťany slávistická ikona Vladimír Šmicer, který si zahrál Ligu mistrů v dresu Lens a slavnému Liverpoolu ji dokonce pomohl vyhrát. A zřejmě udeřil hřebíček na hlavičku. Zatímco v Lize mistrů je Sparta od začátku výtečná (až na zápas na půdě favorizovaného Manchesteru City), doma jako by jí chyběla šťáva. Najedla se úspěchů, a tím došel i hlad…

Jak je to s trenéry?

Když Lars Friis dostal v srpnu Spartu do Ligy mistrů, což se mimochodem jeho předchůdci a bývalému nadřízenému Priskemu nepovedlo, objevil se na titulní stránce deníku Sport s palcovým titulkem: JACKPOT. Ano, vypadalo to, že s jeho angažováním Letenští skutečně jackpot trefili. Říkalo se, že on byl tím hlavním motorem šampionů z Letné – ostatně Sparta začala na jaře 2013 šlapat až po jeho příchodu v polovině první mistrovské sezony. Jenže teď se na to novináři i veřejnost dívají jinak. Zkrátka ode zdi ke zdi. Nyní vítězí názor, že z počátku sezony tým ještě jel na setrvačnost z doby Priskeho. A ta nyní došla. Friis si neví rady. Když se nedaří, nedokáže změnit systém hry. Panikaří. A prosakují i informace, že tým je všechno jiné než parta, co táhne za jeden provaz. Pokud tohle dánský kouč urychleně nezmění, pak se mu dlouho stavěný kádr brzy rozpadne jako domeček z karet.

Když schází lídr…

Skutečným jackpotem Sparty byl Ladislav Krejčí. Správný kapitán, který mužstvo táhl a uměl rozhodnout vyrovnané zápasy v klíčových momentech. Asi nikdy fotbalový národ nezapomene na jeho chladnou hlavu při penaltách v závěru první mistrovské sezony. Teď už válí ve španělské Gironě, ale Spartě nechybí ani tak Krejčího výkony na trávníku, jako spíše jeho osobnost. On uměl mužstvo vyhecovat i zkrotit. Při vší úctě k Filipu Panákovi, který sice patří mezi nejlepší stopery ligy a jeho příběh s návratem po těžkém zranění by si možná zasloužil i hollywoodské zpracování, ovšem druhým Krejčím není. Důkazem tohoto stavu bylo, že po týden staré prohře v Plzni 0:1 si na tradičním pozápasovém kolečku vzal hlavní slovo Albánec Qazim Laci. Nic proti němu, ale pokud sám sebe pasoval do role lídra, pak by se asi měl vyvarovat takových minel jako před druhým gólem Baníku, který v sobotu Spartu definitivně potopil.

A co útočníci?

V průběhu sezony odešel Jan Kuchta, který se stal – coby bývalý slávista – jednou z ikon letenského návratu na piedestal. A náhrady, jež by za něj přicházely v úvahu na hrot, se ukazují jako nedostatečné. Především v mezihře, kterou měl Kuchta dokonalou a nahrazoval jí i spoustu zahozených šancí. Zato Victor Olatunji? Začátek sezony mu skvěle vyšel, ovšem více než měsíc čeká na gól. Stamilionová posila Albion Rrahmani dala v sedmi ligových duelech jen dvě branky a třetí v řadě Indrit Tuci laboruje se zraněním. Kdo má dávat góly, když mimo hru jsou i obě křídla Veljko Birmančevič a Lukáš Haraslín. Je více než vypovídající, pokud jediný gól týmu proti Baníku (poté, co v Plzni de facto nevystřelil na bránu) dá obránce Asger Sörensen, a to ještě neregulérně po doteku rukou…

Kde je parta?

V obou mistrovských sezonách to na vás dýchlo jako plamen – Sparta byla, aniž bychom se chtěli pokoušet o laciný rým, skutečná parta. Bylo to vidět při rozcvičce, v zápasech i na závěrečných děkovačkách či při tzv. »Priskeho kolečku«. Jenže dnes se proslýchá, že až přílišně přehnané zahraniční posilování kabinu rozbouralo. Jsou tu Albánci, Kosované a Srb. Jde geopolitika ve fotbale stranou? Ani ano, ovšem kamarádství a minimálně špetka vlastenectví nikoli. Spekulace o tom, že Birmančevič se rozhádal s vedením, sice Sparta v aktuálním stanovisku udělala, ale znáte to – na každém šprochu je pravdy trochu. A o něčem vypovídá, že nic takového (myšleno »drby«) se nestalo za minulé roky ani jednou. I když například Čvančara projevil nesouhlas se svým vystřídáním v závěru sezony 2022/23, Priske si s tím poradil s grácií. Jak navenek, tak dovnitř týmu. A jen to dokládalo něco o hladovosti týmu. Teď je asi evidentně »přežraný«. Jak si s tím poradí Friis? Nyní jej čeká možná klíčový týden…

(koz)