Kvůli častým zemětřesením v okolí města Groningen na severu Nizozemska popraskaly mnohé domy, otřesy měly vliv i na místní byznys a dokonce se kvůli nim rozpadla i některá manželství. Po škodách za miliardy eur a protestech, kdy například místní farmáři přijeli do Haagu na traktorech, nizozemská vláda konečně souhlasila s tím, že postupně ukončí těžbu zemního plynu v oblasti, kterou kvůli tomu od 80. let zasáhlo více než tisíc otřesů, napsal list The Washington Post. Jenže vzhledem k současné situaci, kdy Rusko omezuje přívod plynu a ceny energií zůstávají vysoké, hledí Evropa dychtivě právě na tento kout Nizozemska, kde se kostely z 12. století, venkovské statky a vesnice jako z pohádky nacházejí přímo nad nalezištěm plynu, jehož množství odpovídá třem letům ruského dovozu.
Zejména Spojené státy a Německo už vznesly pro mnohé zneklidňující dotaz: Nemohli by Nizozemci pokračovat v těžbě v Groningenu pro dobro Evropy? »Klást nám tuto otázku by mělo být zakázáno,« říká Jan Wigboldus z místní aktivistické skupiny Groninger Gasberaad, »Stejně to ale dělají,« dodal.
Na přístupu k oblasti, kde žije téměř půl milionu lidí a kde se nachází 26 000 vážně poškozených domů, se nyní může ukázat, jak daleko jsou vlády ochotny zajít a kolik jsou toho lidé ochotni snést v zájmu podpory Ukrajiny a izolování Ruska.
Dříve nemyslitelný odklon od zelené politiky
Evropští vůdci obviňují Kreml z toho, že používá dodávky energie jako zbraně v odvetě za peníze a vojenské vybavení, které Evropská unie poskytla Ukrajině, a rovněž za sankce, které uvalila na Rusko. Kvůli ruským hrozbám, že v zimě zcela zastaví přívod plynu do Evropy, a vzhledem k touze EU omezit vliv Kremlu nyní evropské vlády přehodnocují to, co bylo dlouho nemyslitelné.
Využívání uhlí či fosilního paliva, které je v »zelené« Evropě kritizováno kvůli vysoké emisi skleníkových plynů, narůstá. Znovu se objevuje otázka těžby zemního plynu pomocí takzvaného hydraulického frakování v zemích jako Německo či Británie, které těžbu zemního plynu v břidličných horninách hluboko pod zemí již dříve zakázaly s tím, že tento způsob ohrožuje zásoby podzemní vody nad ložisky plynu. Německo, evropská ekonomická velmoc, rovněž zvažuje prodloužení životnosti svých jaderných elektráren (v pondělí 5. září již Německo oznámilo, že chce ponechat dvě ze tří stávajících jaderných elektráren do poloviny dubna 2023 v rezervě, třetí podle plánů ke konci roku odpojí).
»Na stole je teď úplně všechno,« říká Olha Chakovová, expertka na energetiku ze think-tanku Atlantic Council. »Nyní se zvažují i nápady, které se v minulosti zdály být extrémní či šílené,« dodává.
Hledání »zlaté střední cesty«
Nikdo v Evropě by přitom nemusel obětovat víc než právě lidé v Groningenu. V otřesy poničené vesnici Woltersum 64letý elektrikář Laurens Mengerink bez větší námahy uvolňuje červenou cihlu z vnější zdi svého nebezpečně zborceného domu. »Vidíte? Rozpadá se,« povzdechne si. Další otřesy by mohly zásadně ohrozit jeho dům a zničit nově rekonstruovaný dům jeho souseda. Mengerink je přitom jedním z těch, kdo obnovení těžby podporují.
»Potřebujeme plyn kvůli válce na Ukrajině, kvůli Rusku. Potřebujeme naši vlastní energii, ne jejich,« říká. Další obyvatelé s tím ale ostře nesouhlasí. »Obnovení těžby by nás zabilo,« říká Ate Kuipers, farmář, který kvůli zemětřesení utrpěl škody v hodnotě téměř 800 000 dolarů (19 mil. Kč). »Potřebujeme plyn z Ruska, potřebujeme ropu z Ruska. Nezvládneme všechno jen s obnovitelnými zdroji. A Evropa nemůže mít Groningen,« říká Kuipers.
Nizozemští představitelé se snaží najít zlatou střední cestu. Vzali sice zpět plány na letošní uzavření vrtů, nicméně uvedli, že těžbu navýší pouze v případě, že by mělo dojít k zásadnímu nedostatku plynu, což by způsobilo, že by byly bez energie nemocnice, školy i domácnosti.
Těžba z ložiska, ve kterém se kdysi nacházelo více než 2700 miliard kubických metrů plynu, začala v 60. letech 20. století. Od konce 80. let si obyvatelé stěžovali na dunění v zemi, které děsilo dobytek i domácí zvířata a způsobovalo praskliny ve zdech domů. Tvrdí přitom, že jim nizozemská vláda i společnosti, které v oblasti těžily, říkaly, že se není čeho bát.
Prý není čeho se bát…
Z 90. let minulého století přitom již existují oficiální zprávy, které dokumentují vztah mezi otřesy a těžbou z měkké bažinaté půdy kolem Groningenu. Ta je totiž kvůli těžbě narušená a smršťuje se jako zmáčknutá houba. »Obecný názor v té době nicméně byl, že ten dopad není závažný a síla zemětřesení je velmi nízká,« říká Tom van der Lee, šéf parlamentního výboru, který nyní zkoumá reakci úřadů na dlouhé roky plné otřesů. »Nebralo se to vážně,« dodává.
To se ale změnilo před deseti lety, kdy sever Nizozemska postihlo zemětřesení o síle 3,6 stupně. Další relativně silné zemětřesení otřáslo oblastí v roce 2018. Tehdy farmáři z Groningenu, kterým popraskali stáje i domy, na protest dorazili do Haagu na traktorech. Ve stejném roce vláda souhlasila s postupným ukončením těžby.
Dlouhá léta plná otřesů jsou vidět například na hlavní ulici v Loppersumu, vesnici, kde žije 2500 obyvatel. Kavárna Lopster Kroon, kde se kdysi místní scházeli, musela zavřít. Její cihlová budova byla totiž poničena prasklinami. Zavřely i prodejna kol, řeznictví a další podniky. Některé nastálo, jiné dočasně. Kostel svatého Petra a Pavla postavený v roce 1217, je pokryt lešením. Někteří z obyvatel museli být přemístěni do provizorního ubytování. Mnoho místních stále čeká na rozhodnutí nizozemské vlády, která má určit kdo a v jaké výši dostane odškodnění.
A objevily se i další dopady. Studie provedené univerzitou v Groningenu odhalily, že nejméně 10 000 dospělých v regionu trpí zdravotními problémy, zejména stresem, a to právě v souvislosti se zemětřeseními a jejich důsledky.
Co může rozšíření těžby přinést?
»Groningen má potenciál oslabit ruské energetické sevření Evropy,« myslí si experti Alice Stollmeyerová a Lukas Trakimavicius. Jak moc by ale mohl Groningen evropskou energetickou krizi zmírnit, zůstává otázkou. Na vrcholu těžby zásoboval Groningen Evropu zhruba deseti procenty plynu. Téměř 450 miliard kubických metrů zůstává v podzemí, což je množství, které by vystačilo Evropské unii na celý rok, myslí si odborník na energetiku Jilles van den Beukel. Odhaduje, že nejvyšší možné navýšení těžby v Groningenu by mohlo být 40 miliard kubických metrů ročně, což je asi čtvrtina plynu, který si EU loni zakoupila od Ruska. Nizozemští úředníci ale tyto hodnoty označují za seismicky nebezpečné. Jak Beukel dodává, navýšení na deset či 20 miliard kubických metrů se jeví jako politicky »více reálné«. Takový krok by podle něj mohl snížit cenu plynu v Evropě o deset až 20 procent.
Tlak Američanů a Němců už před válkou
Již v lednu, když narůstaly obavy z války na Ukrajině, němečtí dodavatelé pobouřili nizozemské úředníky, když se snažili nakoupit víc plynu z Groningenu. Ve stejnou dobu diskutovali s Nizozemci i Američané a řešili s nimi, jaké jsou energetické možnosti a jakou roli by ve zmírnění plynové krize v regionu mohl hrát právě Groningen. Američtí a němečtí představitelé ale v rozhovoru s deníkem The Washington Post odmítli, že by na Nizozemce vyvíjeli nějaký nátlak.
Kontakty s německou vládou potvrdil i Hans Vijlbrief, který má v nizozemské vládě na starosti těžební průmysl. Podle něj existují technická omezení, pokud jde o množství plynu, které může být posláno do Německa. Současné dohody hovoří o navýšení těžby jen v případě »nouze«. »Jestliže by lidé v Německu umrzali kvůli nedostatku plynu a země by přijala všechna další opatření, jako je vypnutí průmyslu, mohli bychom to vyřešit dovozem plynu z Groningenu,« uvedl nizozemský představitel. Takový scénář ale označil za nepravděpodobný.
S navýšením těžby nesouhlasí například 65letá zdravotní sestra Annette Sinsová, jejíž dům v Loppersumu je rovněž poškozený častými zemětřeseními. S Ukrajinci hluboce soucítí, každý týden se schází s ostatními v místní komunitě a společně dávají dohromady různé dary a pomoc. Nicméně podle jejího názoru by navýšení těžby u nich v Nizozemsku Ukrajině ani evropským spotřebitelům nepomohlo. Profitovala by z toho hlavně nizozemská vláda a rovněž společnosti Shell a ExxonMobil, které těžbu provádějí, hodnotí situaci Sinsová.
»K zemětřesením dochází neustále a nikdo nedokáže předvídat, co se stane, když se těžba navýší. Bude to znamenat jen malé poškození, říkají. Ale stále je tu možnost, že přijde velké zemětřesení a naše domy se zhroutí,« dodává.
(ici, čtk)