Milan Kryštof Čech (Trikolora): Po Fialově hrůzovládě už někteří polykají andělíčky pod hladinou

Předseda středočeské krajské organizace Trikolory Milan Kryštof Čech coby dlouholetý aktivní sportovec a trenér karate vítá zřízení nového ministerstva sportu, prevence a zdraví, v jehož čele má usednout předseda poslaneckého klubu Motoristů sobě Boris Šťastný. Nicméně upozorňuje, že sportovní aktivity dnes stojí dost peněz. »Řada rodičů, držících se po čtyřech letech Fialovy hrůzovlády jen těžce nad vodou, a občas už i polykající andělíčky pod hladinou, na to prostě nemá,« uvedl Čech v rozhovoru pro iportaL24.cz. Většinou se ale řeč pohybovala okolo tuzemského zdravotnictví a také osobních zkušeností Milana Kryštofa Čecha…

Sedíte ve Výboru pro zdravotnictví Středočeského kraje. Zeptám se vás tedy na to, jak coby člen vedení Trikolory nahlížíte na programové prohlášení vlády o zdravotnictví?

Souhlasím s tím, že české zdravotnictví potřebuje moderní, spravedlivý a efektivní systém, který zajistí dostupnou a kvalitní péči pro všechny občany. Tuhle floskuli dosud ale hlásaly všechny předchozí vlády, a jak to nakonec dopadlo? Zatím ho nemáme. Jediné co dovedly, bylo zavést a pak zase zrušit poplatky za návštěvu lékaře. Proto bych dodal, že veškerá nezbytná zdravotní péče na úrovni doby musí být dostupná reálně a musí být kryta zdravotním pojištěním bez doplatků. Systém kulichů, zavedený ČSSD a dotažený tehdejším ředitelem FN Motol a nynějším obviněným k dokonalosti, je nepřijatelný. Stejně tak nepřijatelné je počínání některých zdravotních pojišťoven, které odmítají za nákladnou péči těžce nemocným pacientům platit, a i když jim to uloží soud, stejně se odvolají, jen aby získaly čas, v naději, že pacient mezitím zemře. Ostatně, zemi velikosti a administrativního uspořádání ČR by stačila jedna nemocenská pokladna, jako je to jinde, a řada ředitelů zdravotních pojišťoven, jejichž jediným cílem jsou bonusy a drahé služební vozidlo, by se i s celým aparátem duplicitních, a proto zbytečných úředníků mohla odebrat na »pracák«. A náhle by se zjistilo, o kolik více prostředků na zdravotní péči zůstalo. Jenže, to by ti ředitele nesměli být nominanty politických stran a přispívat do stranických pokladniček.

Primární péče a prevence jsou nepochybně základem. Co ale za současného stavu považuji za mimořádně problematické, je zapojení lékáren do ní. Lékárníci jsou soukromě podnikající osoby nebo firmy, jejichž primárním cílem je zisk. Zkuste se zeptat v lékárně na radu a doporučí vám to nejdražší nebo aspoň něco navíc, co v reálu vůbec nepotřebujete. Pokud budou moci ještě očkovat nebo dělat screening, jen budou tahat další peníze z nejzranitelnějších skupin občanů, jako např. důchodců, a to i brutálními metodami, jako jejich strašením na základě »objektivní« interpretace výsledků. Peníze, jak známo, totiž nesmrdí.

Naproti tomu sdružená péče praktických lékařů je vynikající nápad, který by pomohl zejména lidem žijícím na vesnicích a malých městech. Sehnat stomatologa na vesnici, to je často rébus, který by nevyřešil ani nositel Nobelovy ceny, takže jakákoli snaha o zlepšení je jednoznačně krokem správným směrem.

Co si ale zatím nedovedu úplně dobře představit, zejména u malých českých firem, které se často k zaměstnancům nechovají nejlépe, jsou investice do preventivních programů pro zaměstnance. Majitel přece chce nejnovější automobil manažerské třídy, který sice objektivně nepotřebuje, ani na něj reálně nemá, a tohle by pro něj znamenalo katastrofální ztrátu. Velké firmy to už ale obvykle chápou. Takže bude potřeba masivní osvěta, a někde možná i »malý dvorek a dlouhý bič« ze strany státu, aby to pochopili i ti zbývající. Podporu zdravotní gramotnosti lze provést v rámci výuky bez dalších nákladů, a byla by skvělá. Energy drinky, kratom, pomůcky pro vapování a další byznysově atraktivní produkty večerek jsou cestou do pekel a někdo to dětem říci musí. Sportovní aktivity stojí ale dost peněz. Řada rodičů, držících se po čtyřech letech Fialovy hrůzovlády jen těžce nad vodou, a občas už i polykající andělíčky pod hladinou, na to prostě nemá. Bude proto třeba výrazného zapojení státu i obcí. Mladá generace je naše budoucnost, takže žádná investice do ní není dost velká. Podpora preventivních programů ze strany pojišťoven se děje i nyní, bylo by potřeba jí spíše posílit. Problémem je, že zhoršuje ekonomický výsledek těch štědřejších. To bude nutné vyřešit.

Ohledně očkování mám jednoznačný názor. Musí být vždy a jen pouze dobrovolné. Povinné očkování je jen podpora státu firmám, které za současné situace v ČR neodvedou ani korunu na daních. Názor jsem změnil po covidové státní tyranii, když se ukázalo, jak na pandemii parazitovaly některé farmaceutické koncerny. To se nesmí opakovat. Zárukou kvalitního a smysluplného očkování je jen jeho dobrovolnost, protože lidé se budou očkovat, jen když v tom uvidí zdravotní přínos. Výrobci se budou muset více snažit a prokazovat užitečnost a bezpečnost svých produktů, aby je lidé chtěli. S tím souvisí také rozumná snaha o obnovení vlastního výzkumu a výroby očkovacích látek, které jsme se nerozvážně zřekli.

Dalo by se mluvit ještě mnohem déle. Zmíním už jen snad, že dostupná paliativní péče umožní lidem důstojně dožít doma. Bude zapotřebí ale i osvěta, zvykli jsme si totiž vytěsnit smrt z našich životů a umírající místo zahrnutím láskou a péčí na jejich poslední dny odsunout do nemocnic, aby je zbytek rodiny neměl na očích.

Co považuji za naprosto klíčové v prohlášení, je, že vláda nedopustí přenášení rozhodovacích pravomocí z ČR na WHO.

Co soudíte o nadstandardech? Motoristé je prosazují, nicméně SPD, v jejíchž barvách jste jako Trikolora kandidovali, trvá na tom, že nadstandardy mohou být jedině v momentě, kdy bude zajištěna neomezená, případně například ve stomatologii rozšířená, zdravotní péče pro všechny, hrazená ze zdravotního pojištění. Jaký je váš pohled?

Nadstandardy dávají v některých oblastech smysl, v některých jsou naopak cestou do pekel.

Co se týká nadstandardů v oblasti ubytování a stravování pacientů při hospitalizaci, tam to nepochybně dává dobrý smysl a může to být přínosné pro ně i pro systém. Nikdo ale nesmí natahovat ruku na peníze, například s odůvodněním, že všechny pokoje jsou nadstandardně vybaveny lepšími lůžky a televizí, a pacienty nutit k zaplacení, kterému se nemají šanci vyhnout jinak než odmítnutím péče daného zařízení. To se děje běžně v lázních.

V otázkách sestavování pořadníků čekatelů na nezbytnou operaci jsou nadstandardy naopak naprosto špatně, a dříve nebo později by to vedlo k tomu, že ti, co na to nemají nebo nechtějí zaplatit, by se zákroku nikdy nedočkali. Tady musí jednoznačně rozhodovat lékař dle medicinských hledisek a nikoli peníze. V některých oblastech jsou nadstandardy dnes už běžné, například v oblasti nitroočních čoček nebo zubních náhrad. Aby to dávalo smysl a nebylo diskriminací vůči méně movitých pacientům, musí být standard nejen plně hrazený ze zdravotního pojištění, ale také nastaven na úrovni doby. Tedy musí se průběžně měnit dle vývoje. Nadstandard by měl přinášet jen něco navíc, co je sice pro pacienta přínosné, ale nikoli nezbytné a bez čeho se docela dobře obejde.

Jak vlastně hodnotíte úroveň našeho zdravotnictví jako celku? Snese srovnání s vyspělým světem?

V řadě oborů jsme dosud medicínskou špičkou a celkově máme zdravotnictví stále na velmi dobré úrovni. Zásadním problémem však je rozevírání nůžek mezi dostupností a kvalitou zdravotní péče ve velkých městech, kde jsou fakultní nemocnice a nemocnice III. třídy (nejvyšší), a malými městy a vesnicemi, kdy je občas skutečně tristní. To pochopitelně vede k přetížení kvalitních pracovišť a nespokojenosti části občanů, kteří se tam buď vůbec nedostanou, nebo musí velmi dlouho čekat. Stejně tak dojezdové časy záchranných služeb jsou na vesnicích a menších městech dosti problematické, a ne vždy zajistí při závažných problémech přežití, případně minimalizaci následků náhlého zhoršení zdravotního stavu.

Máme tedy na čem stavět, měli bychom se intenzivně snažit o zlepšení a nepřipustit zhoršení daného stavu. Bude to především vyžadovat nejen finanční podporu, ale i důsledný dohled ze strany zřizovatelů a státu vůči zdravotnickým zařízením. Protože právě s nimi mám i negativní osobní zkušenosti…

Osobní zkušenosti? Povídejte podrobněji, prosím…

Nikdy jsem nebyl moc nemocným a moc toho nepotřeboval. Ale když jsem po operaci měl jet na 28 dnů ústavní léčby do rehabilitačního ústavu, nestačil jsem se divit. Nemaje žádnou předchozí zkušenost, nechal jsem si poradit a neprozřetelně jako první v pořadí vybral Sanatorium Klimkovice. Když chcete jistotu termínu, musíte zaplatit. Nezaplatíte, čekáte. OK. Konečně jsem se krátce před vypršením tříměsíční lhůty, do kdy je třeba léčbu nastoupit, dočkal. Když mi přišel zvací dopis, nevěřil jsem vlastním očím. Dočetl jsem se v něm mj. následující poučení: »Vzhledem k tomu, že budete absolvovat rehabilitační péči hrazenou pojišťovnou, jste povinni dodržovat léčebný a denní režim. V naléhavých případech je možné, po dohodě s lékařem, dohodnout propustku. Proto si prosím naplánujte svůj program. Jako důvod k propustce nelze akceptovat rodinné oslavy, návštěvy, svatby, ani důvody pracovní či podnikatelské. Rovněž nelze povolovat předčasné odjezdy před ukončením pobytu.«

Skočím vám do řeči… Omlouvám se, ale co je na tom divného, že zařízení nechce, aby docházelo k věcem, které by narušovaly činnost zařízení, byly na obtíž ostatním pacientům nebo personálu?

To samozřejmě chápu. Myslím, že každý soudný člověk, když tam jede, má zájem na tom, aby mu pobyt pomohl, a bude ochotně spolupracovat. Ale takové poučení je dosti za hranou rozumu i zákona. Jako právník vím, že by mi těžko zabránili v předčasném odjezdu, pokud bych se k němu rozhodl, aniž bych se musel prosit o něčí povolení. Naopak, nepochybně by to mělo vážné trestně právní důsledky pro toho, kdo by se mi v něm pokusil protiprávně bránit. Takže, minimálně v tomto bodu je poučení zcela nepřípadné. Ale tím to nekončí…

Povídejte…

Lze si za 3000 Kč rezervovat termín, nikoli však jednolůžkový pokoj. To mi přijde poněkud zvláštní. Že by neuměli plánovat, nebo spíš nechtěli? Proto jsem se dva dny před nástupem zdvořile dotázal, zda je šance jednolůžkový pokoj získat v den nástupu. Příplatek přitom není malý, za 28 nocí by činil cca 21 000 Kč. Paní na přijímací kanceláři mi řekla, že asi ne a že mne když tak přestěhují, až se jim nějaký uvolní. Ano, jak se říká, slibem neurazíš. Každopádně to dle mého názoru vytváří korupční prostředí, pokud bude pokojů méně než zájemců. Každopádně, a to je něco, o čem jsem již psal shora, i za dvoulůžkový pokoj je si třeba připlatit, prý jsou všechny nadstandardní. A to už je vážně na pováženou. Když jsem se pokoušel vysvětlit, že si nemohu dovolit vypadnut po dobu léčení z pracovního procesu a potřebuji být schopen ve chvílích mezi léčbou pracovat online, tak mi pejorativně řekla, ať si najdu jiné zařízení. Co říci na takové doporučení? No, že to bylo asi jediné rozumné a konstruktivní, co řekla. A tak jsem se jím řídil.

Jak to myslíte?

Nakonec to dopadlo, jak je v Čechách obvyklé. Jako druhý v pořadí jsem měl na poukaze uveden Vojenský rehabilitační ústav Slapy. Zvolil jsem si ho jako druhý v pořadí, neboť je momentálně v rekonstrukci a nefunguje jim balneo provoz. Nabídli mi léčbu od 4. prosince, což bylo po skončení platnosti mého poukazu. Vrchní sestra údajně požádala o prodloužení termínu poukazu, což jí prý nebylo schváleno. Pokud vůbec žádala, tak u jiné pracovnice Vojenské zdravotní pojišťovny než té, která mi poukaz schválila. Když jsem volal příslušné, řekla mi, že prodloužení není problém a že jim ho obratem zašle. Dotyčná vrchní sestra, když jsem jí volal tuto informaci zpět, mi řekla, že mezitím odeslala můj poukaz třetímu zařízení v pořadí, o němž už ale bezpečně vím, že nemá do února volné místo. Zato mi vyprávěla o zraněném, jak sama řekla rozbitém, 22letém příslušníkovi ASC Dukla, že jí právě volali a že vzala jeho, a místo pro mne nemá. Takže nikoli pořadí doručených žádostí, rozhodovalo to, co bylo z celého rozhovoru zřejmé.

K jakému závěru jste tedy vy jako pravicový politik dospěl? Není něco prohnilého v našem kapitalistickém zdravotnictví?

Máte pravdu, jako pravicový politik jsem vždy považoval marxistický termín »zahnívající kapitalismus« za nenávistné vyjádření, nesmysl a zlovolnost. Tady až do okamžiku, než jsem se s ním takříkajíc natvrdo potkal v praxi. Něco na tom našem kapitalistickém zdravotnictví opravdu zahnívá. Nesjpíš leckde stále přežívající socialistická neúcta ke klientovi kombinovaná s klientelismem a bezohlednou kapitalistickou touhou po zisku. Společně je to pak vražedná kombinace, které bychom se měli postupně snažit zbavit.

Obraťme prosím list. Na závěr bych se vás jako dlouholetého karatisty a trenéra zeptal na to, jak se díváte na systém výchovy mládeže v našem sportu. Je v pořádku? Nebo by v něčem bylo potřeba oprášit ten socialistický, který byl pod palbou kritiky?

Začnu od konce. Tělovýchova by měla být apolitická a měla by být cenově dostupná všem, podobně jako to fungovalo za první republiky, nejen ve známém Sokole, ale i v jiných tělovýchovných organizacích. Takže masová tělovýchova není výplod socialismu.

Bezohledná honba za penězi po roce 1989 tělovýchovu nejprve upozadila a později z ní udělala výnosný byznys a luxus, což není v zájmu státu. Výsledkem je, že se musí snižovat normy fyzické kondice pro nástup do armády i k policii a výrazně se zhoršil i zdravotní stav obyvatelstva. Jen se podívejte na tu epidemii obezity maskovanou dnes pod heslem Body positivity. Jedině ze širokého spektra sportující mládeže se mohou vyprofilovat budoucí vrcholoví sportovci schopní reprezentovat naši zemi a pro ostatní bude sport zdravotním přínosem a současně povede ke snížení zátěže pro naše zdravotnictví.

Aktuálně vzniká ministerstvo sportu, prevence a zdraví. Není to jen resort šitý na míru Motoristům, jak říká budoucí opozice?

Ne, to rozhodně nesouhlasím. Národní sportovní agentura spíš řeší, kterému sportovnímu svazu dá kolik peněz a které sporty jsou hodny reprezentovat naši zemi s podporou státu – a bez ní se to neobejde – na mezinárodních soutěžích. Takže je to spíše takové zastřešení klubu vyvolených vrcholových sportovců. Naproti tomu tu výrazně chybí zastřešení té obrovské masy lidí, kteří sportují, nebo by chtěly sportovat pro své zdraví, radost a seberealizaci, bez ambicí a šancí na vrcholové výsledky.

Proto ve zřízení ministerstva sportu, prevence a zdraví vidím velkou šanci tohle napravit a přeji Motoristům, aby jí dokázali plně využít.

Petr Kojzar