Žádný rozpočtový armagedon! »Je reálné za tři roky dostat deficit pod 100 miliard,« soudí poslanec Doležal (SPD)

Co se týče deficitu státního rozpočtu, je reálné dostat se pod 100 miliard na konci třetího roku vlády ANO, SPD a Motoristů sobě. Myslí si to nový poslanec hnutí SPD Tomáš Doležal. V rozhovoru pro iportaL24.cz mluvil i o změnách, které jsou trnem v oku odcházející koalice, například o tom, jak vzít na důchody, přestože se zastropuje věk odchodu do penze na 65 let. »Existuje mnoho cest, jak získat příjmy a snížit saldo důchodového účtu. Věk je jen jeden z parametrů a domníváme se, že není rozhodující,« řekl Doležal.

Ptám se na to v našich povolebních rozhovorech opakovaně a ani u vás neudělám výjimku: jaký pocit ve vašem nitru převažoval 4. října v podvečer? Radost ze zvolení poslancem? Nadšení, že druhdy opoziční strany získaly 108 křesel? Nebo zklamání nad slabým ziskem vašeho hnutí?

Přesně, jak říkáte… Byla to směs těch tří pocitů, a ještě k tomu bych přidal čtvrtý – velké překvapení z výsledku některých stran, nebo téměř všech. Protože když srovnáme konečná čísla s průzkumy – třeba z posledních dní před volbami – tak tam byly velké změny. Stačí se podívat na vítěze voleb, hnutí ANO, které v posledních průzkumech šlo dolů, a najednou mělo téměř o 10 procentních bodů víc a znamenalo to suverénní výhru. Nebo si vezměte STAČILO!, kde žádný předvolební model nepředpokládal výsledek, jaký nakonec byl.

Jinak ale převažovaly dva pocity. Zaprvé možnost – teď už tedy během času potvrzená – postavit úplně alternativní vládu bez jakýchkoliv stran a příslušníků dosluhující Fialovy pětikoalice. Ale na druhé straně také docela slabý, varující výsledek našeho spojenectví SPD a partnerů. Protože když si porovnáme časovou řadu u SPD v klíčových volbách, tak jsme z 10,6 % v roce 2017 klesli na nynějších 7,78, a to tam určitě byl i jistý přínos partnerů, byť nevíme jaký, a je to těžké změřit.

Takže další čtyři roky budou rozhodující v tom smyslu, jestli přežijeme jako silné a relevantní parlamentní hnutí, jestli půjdeme nahoru a v jaké podobě. A právě to musíme odpracovat v budoucí vládě, ve které, doufejme, budeme, pokud získá důvěru. Zároveň se musíme i hlouběji zamyslet nad příčinami našeho výsledku a bojovat o přežití a další expanzi.

Zmínil jste partnery, kterými byli Trikolora, PRO a Svobodní. S ohledem na to, že se až tak nenaplnila očekávání společného volebního výsledku, vnímáte, že je do budoucna spojenectví založené na podobném modelu cestou správným směrem?

Myslím, že ano, ale musíme si to opravdu vyhodnotit. Už za rok budou komunální volby, tak uvidíme, jak to celé bude vypadat. V každém případě nám osobnosti partnerských stran, jakými jsou Jindra Rajchl, Libor Vondráček a další, body přinesly, to je nepochybné. Bylo to vidět na preferenčních hlasech a je to patrné i na ohlasech jejich mediálních vystoupení. Ti lidé tam mají svoje místo, hlasy nám dodali a oslovili zase jiné voliče.

Když mluvím například za nás, za Středočeský kraj, fungovala bezvadná spolupráce s krajskými organizacemi všech tří partnerů – Svobodných, Trikolory i PRO. S jejich zástupci jsme měli přátelské, pracovní a bezproblémové vztahy. Vážím si jich a určitě nám pomohli i tímto směrem. Ten projekt byl opravdu společný. Teď mluvím za náš kraj – tam jsme nerozlišovali, kdo je odkud, a všichni táhli za jeden provaz, jak se říká.

Takže přínos ostatních tří stran se nedá popřít a je na čem stavět. Nerad bych se té spolupráce vzdával. V jaké bude podobě a formě, to ukáže čas a také vůle jednotlivých partnerů a členů všech stran, až se rozhodnou třeba na svých vnitrostranických fórech, jak pokračovat. Jestli v nějaké alianci, nebo jako samostatní partneři – to uvidíme.

Jste jedním z představitelů spolku Svatopluk, který si – již dle názvu – dal za úkol spojit někdejší opoziční subjekty, hlavně na vlastenecké scéně. Jaká byla nálada po volebním zisku SPD a hlavně poté, co se do Sněmovny nedostalo hnutí STAČILO!? A vyhodnocujete si nějak onen konečný výsledek?

Určitě tam byly rozpaky a zklamání, to nepopírám. Zejména u členů vedení – Petra Druláka, Jany Turoňové a dalších – kteří otevřeně sympatizovali s hnutím STAČILO! a podporovali jej. Toto opravdu nikdo nečekal.

Situaci samozřejmě vyhodnocovat budeme. Už to začalo. Patnáctého listopadu máme svazek, což je nejvyšší orgán Svatopluku, něco jako sjezd nebo sněm. Tam se jistě bude hovořit o dalším směřování.

Zatím, jak to vnímám, je tendence u členů vedení rozšířit i nepolitickou složku činnosti – pokračovat tím směrem, kterým jdeme, ale posílit dimenze typu kulturních a společenských akcí. Nebýt jenom politicky aktivistickou organizací orientovanou na jedno či dvě hnutí, více se rozkročit a nesvazovat se s jednou či druhou stranou politického spektra, zároveň ale dávat jednotlivým představitelům prostor.

Chceme pracovat více koncepčně a dlouhodobě. Ale uvidíme, co zazní na svazku 15. 11. Tam nečekám žádné zásadní usnesení, spíš diskuzi o směru. Jde o to, vzpamatovat se ze zklamání a pracovat na tom, v čem jsme silní. A tím je podpůrná role – řekl bych – jakéhosi think tanku a myšlenkového rezervoáru pro národní strany. Ale nutná je i práce, která není primárně politická – například kulturní, turistické a spolkové aktivity.

Je měsíc po volbách. Máme za sebou volbu předsedy Sněmovny i podpis programového prohlášení. Političtí komentátoři i budoucí opozice ho nejčastěji komentují tak, že jde o jakýsi rozpočtový armagedon. A že na plánovaná opatření nejsou peníze, takže v budoucnu ještě více nakyne státní dluh. Co vy na to?

Tyhle hlasy vnímám. Ať už ze strany Národní rozpočtové rady, pana Kalouska nebo představitelů odcházející koalice a jejích ekonomů nebo ekonomických poradců.

Ale určitě to tak není, navíc se tam zastírá základní věc – ten první rozpočet my de facto v určených mantinelech převezmeme od Fialovy vlády. Čili tam bude stejný schodek, příjmy i výdaje, ale zároveň mnoho přesunů mezi jednotlivými kapitolami. Skutečnou ekonomickou, rozpočtovou a fiskální politiku začneme dělat až od příštího roku.

Ano, v prohlášení je spousta slibů na výdajové straně, ale zároveň proběhnou i opatření na straně příjmů. Jejich společným cílem je aktivizovat a mobilizovat příjmovou stránku rozpočtu dvěma základními směry.

Jednak povzbudit ekonomický růst tím, že ulevíme firmám v daňových odpisech a jiných záležitostech. A druhá věc je, že chceme konkrétními opatřeními silným způsobem podpořit kupní sílu občanů.

Proto tam budou znovu zavedeny prorodinné daňové slevy, školkovné, sleva na manžela a manželku. Budou zamrazeny a zastropovány odvody živnostníků na sociální pojištění. Zkrátka, chceme nechat více peněz lidem. Ale abychom nepovzbuzovali inflaci, tak nezvýšíme množství peněz v oběhu – ty peníze ve formě čisté mzdy zůstanou občanům, kteří je mohou použít na spotřebu, a nebudou naopak ve státním rozpočtu, kde se s nimi kolikrát plýtvá a neslouží ekonomickému růstu.

Čili abych to zjednodušil: ano, na ty výdaje si chceme – nadsazeně řečeno – vydělat tím, že velmi silně, až razantně, v řádech desítek miliard korun, zvýšíme příjmy rozpočtu, a to různými opatřeními od modifikované EET, boje proti šedé ekonomice a práci načerno, až po povzbuzení poptávky občanů.

Motoristé sobě, ale například i Svobodní vždy důrazně vystupovali proti zvyšování státního dluhu a mluvili o vyrovnaných či dokonce přebytkových rozpočtech jako výhledovém cíli. Schodky koneckonců hlasitě kritizovala i SPD. Kam až se chcete v konkrétních cifrách dostat? Případně v jakém časovém horizontu?

V programovém prohlášení je závazek postupně snižovat deficit veřejných financí a v delším horizontu směřovat až k vyrovnaným a přebytkovým rozpočtům. Ale buďme realisty – ten první rok je zvláštní, jak jsem už popsal, protože vycházíme z rozpočtu Fialovy vlády. Nemáme šanci ovlivnit příjmy, nebo jen velmi málo.

Takže si nemyslím, že by bylo ekonomicky realistické očekávat nulu už v roce 2029. Ale reálně, když mluvím jako ekonom a člověk, který poměrně dobře zná obsah rozpočtu, podíl mandatorních výdajů a možnosti meziročního růstu výběru příjmů, tak bychom se minimálně měli dostat k hranici 100 miliard nebo pod ni.

Snížit schodek o 300 miliard za rok nebo dva by znamenalo najít 300 miliard v úsporách – to je obrovská částka, skoro čtvrtina rozpočtu. A to buď škrty, nebo zvyšováním daní. A my nechceme ani jedno.

Čili ano, musí to jít postupně. Jednak zvýšením příjmů, protože rozpočet má dvě strany, a jednak osekáváním nebo úplným rušením všech zbytných výdajů, které nesměřují na věci ve veřejném zájmu – na veřejné služby a pro české občany. Myslím tím třeba neinvestiční dotace, platby do zahraničí a podobně. Ale i provozní výdaje, na těch se musí šetřit. Čili tyto tendence budou rozpočtový schodek snižovat a myslím, že reálné je dostat se pod 100 miliard na konci třetího roku naší vlády.

Hodně se v souvislosti s vznikajícím kabinetem ANO, SPD a Motoristů skloňuje i téma důchodové reformy. Je zastropování na 65 letech ekonomicky správným a odpovědným krokem?

Stoprocentně je to správné. Věk dožití ve zdraví se u nás už roky pohybuje kolem 61–62 let. Lidé již v tomto věku, nebo krátce po jeho dosažení, nemohou z objektivních důvodů pracovat naplno. Často jsou nemocní nebo odcházejí do předčasného či invalidního důchodu.

Čili ta hranice 65 nebo dokonce 67 let, kterou chtěla zavést minulá vláda, je velmi arbitrární a hlavně nemusí vést k požadovaným cílům. Vůbec nemusí snížit výdaje rozpočtu – naopak je může zvýšit v oblasti sociálních dávek nepojistného typu.

My chceme udělat jinou věc – zastropovat věk na 65 letech, a ty, kteří mohou a chtějí pracovat déle, ještě více motivovat. Něco už se povedlo v takzvané důchodové reformě – například odpuštění zaměstnanecké části sociálního pojištění. A teď je závazek v programovém prohlášení: lidem, kteří po 65. roce dobrovolně pracují, se bude zvyšovat výměr důchodu o 1,5 % za každý odpracovaný rok, aby měli větší motivaci.

Dovedu si představit ještě lepší cestu, po které musíme jít – například úplné odpuštění daně z příjmu pro tyto lidi. A zároveň musíme konečně kvantifikovat a vymezit náročné profese, což se v předchozí reformě nepovedlo, a umožnit těmto lidem odchod do důchodu dříve – mezi 60. a 65. rokem. A nebo jim umožnit částečný přivýdělek při předčasném důchodu, což teď také nejde.

Existuje tedy mnoho cest, jak získat příjmy a snížit saldo důchodového účtu. Věk je jen jeden z parametrů a domníváme se, že není rozhodující – neměl by se zvyšovat a nemá smysl nutit lidi pracovat, když nemohou a nechtějí, a když už mají splněno 45 let účasti na důchodovém pojištění.

Další mediálně významné téma je zestátnění ČEZu, byť přímo toto slovo v programovém prohlášení není. Vy jste nějakou dobu pracoval v energetice, tak se vás jako odborníka zeptám, zda je to správná cesta. Jistě jste zaznamenal například vyjádření předsedy Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla, že zestátnění ČEZu je drahý a zbytečný nesmysl a že se stát mj. připraví o příjem z dividend…

Jsem rád, že jste správně řekl, že v programovém prohlášení není slovo zestátnění. To je mediální zkratka. Řeč je tam o plné kontrole státu nad výrobou elektrické energie v ČEZu. Tato část znamená standardně, otevřeně, transparentně a na dobrovolné bázi vykoupit podíly minoritních akcionářů tím, aby stát získal plnou kontrolu nad výrobou elektrické energie. Financovalo by se to z peněz ČEZu, nikoliv z rozpočtu. Má to souvislost se záměrem nové vlády šlápnout na plyn ve výstavbě nových jaderných bloků v Dukovanech, ale i v Temelíně. I proto je tato kontrola potřeba z hlediska dalšího financování a samozřejmě tam figuruje důležitá otázka snížení ceny. A to můžeme udělat silněji, rychleji a lépe jen tehdy, když stát bude mít stoprocentní kontrolu nad tou výrobou a nebude muset zohledňovat zájmy minoritních akcionářů, například čelit jejich žalobám, protože pro ně je logicky a správně alfou a omegou jejich zisk, jejich dividendy a vývoj jejich akcií. Ale pro stát, pro společnost a pro naši vládu je klíčové něco jiného, a to je snížení cen energií pro občany, protože to má obrovské makroekonomické souvislosti právě s inflací, s ekonomickým růstem. A vysoké ceny energií, hlavně elektřiny, kterou můžeme ovlivnit, byly dominantním – a citovaní ekonomové to také uznávají – důvodem růstu inflace, poklesu reálných mezd a poklesu hospodářského výkonu. To je hlavní důvod, proč chceme jít touto cestou.

Vznikající vláda neřeší největší problém zdravotnictví – finanční udržitelnost. To uvedl šéf České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek. Jakkoli odborníci oceňují záměry nové vlády, jak odpovíte na tuto výtku? Kde vzít peníze do systému? Třeba i pomocí nadstandardů?

To je obrovsky široký problém. Já jenom doplním, že jak ve zdravotnické části, tak i v těch jiných, je programové prohlášení do určité míry, ne úplně, samozřejmě obecné. Jsou to záměry a teze. Teď budou následovat detailnější rozbory a tam, kde to je nutné, pochopitelně i změny legislativy. Zdravotnictví, to je systém naprosto samostatný, složitý a neplatí tam plné ekonomické zákonitosti trhu jako v jiných oblastech. Jako klíčové vnímám definovat, co je zdravotní péče a zdravotní služba. Za nás se na formulaci této kapitoly podílel doktor Jan Síla, přičemž zcela jednoznačnou červenou linií je to, že se nesmí snížit rozsah základní nutné péče hrazené ze zdravotního pojištění.

Proto tam je i záměr zvýšit odvody za státní pojištěnce tak, aby v relativním srovnání neklesl objem prostředků, které půjdou do zdravotního pojištění. A pak se můžeme bavit o nadstandardech, což je zdravotní služba, kde to nevyžaduje zdravotní stav, a tam nechť je možné paralelně provozovat privátní praxe s nějakými poplatky. Ale nesmí se v žádném případě snížit rozsah hrazené péče, naopak by se měla rozšířit – například ve stomatologii. A to tam je také určitým způsobem zahrnuto. Že si stát nesmí umýt ruce, a naopak musí převzít zodpovědnost za tristní situaci, co je teď, kdy máme dramatický nedostatek zubařů pro děti i pro dospělé napříč celou republikou.

Petr Kojzar

FOTO – autor a Facebook