»Přehlížíte nejromantičtější koutek české země, vlní se terén do kopců a tmaví se lesními porosty, díváte se na nesčetné hladiny nejen velkých rybníků, ale hotových jezer orámovaných hustými lesy. A kamkoliv pohlédnete, všude se lesknou rybníky, široké potoky, točí se řeky, lesnaté kopce řadí se za sebou v nekonečných řadách.«
Tak popsal rozlehlou romantickou krajinu rybníků, lesů a kamenů J. A. Trpák v roce 1928 a nazval ji Českou Kanadou. Je to první doložitelné použití českého názvu této krajiny, i když někteří z nás uvádějí i rok 1925. Díky spolupráci místních komunálních politiků, podnikatelů v oblasti rekreace i různých nezištných turistických aktivistů se pojem Česká Kanada během třicátých let mezi rekreanty a turisty rychle vžil. Po roce 1948 se dostala Česká Kanada do hraničního pásma, což svým způsobem velmi pomohlo zachovat její relativně nedotčený ráz. Název stále přežíval mezi trampy a vodáky, kteří lokalitu ve svém vnímání postupně zúžili na odlehlé pohraniční lesy mezi Jindřichovým Hradcem a Slavonicemi. Tak byla Česká Kanada těmito komunitami nejčastěji chápána jako liduprázdná oblast lesů a rybníků mezi Českým Rudolcem, Slavonicemi, Novou Bystřicí a Kunžakem. Dnešní přírodní park Česká Kanada, který byl roku 1994 vyhlášen tak zahrnuje jen zlomek původní Trpákovy České Kanady, nicméně jde právě o její nejryzejší část, která atmosféru severoamerické Kanady nejvíce připomíná – nízkým zalidněním, množstvím lesů, vodních ploch a relativně chladným a sychravým podnebím. Pro Českou Kanadu jsou typické nejrůznější žulové skalní útvary v lesích, kamenné ostrůvky na mezích, loukách a polích, ale také mohutné žulové balvany na březích rybníků či přímo v nich. Místy se vyvinuly i tzv. skalní mísy, jež měří i přes metr v průměru, a o kterých se lidé dříve domnívali, že v dávných dobách sloužily rituálním účelům. Asi nejkrásnější skály a skalní seskupení se nacházejí v okolí obcí Kunžak, Zvůle a Stálkov.
Málokoho by asi napadlo, že třeba v okolí Kunžaku, stanice úzkorozchodné železnice, šlape po jádru starého prvohorního horstva, které dosahovalo výšek až 7 kilometrů. Oko geologa, ale i laika, zde nemusí být tak pozorné, protože je to oblast geologicky poměrně fádní – víceméně je tvořena několika typy žul centrálního moldanubického plutonu a jejich nehojným žilným doprovodem. Při bližších prohlídkách četných balvanitých skalek se však můžeme setkat s křemennými žilami, někdy i zrudnělými pyritem, molybdenitem, nebo arsenopyritem. Právě ukázky molybdenitu z okolí Nové Bystřice patří mezi pěkné ukázky tohoto minerálu. Mezi speciality patří granit typu Homolka se zvýšenými obsahy lithia a blízká Lásenice s neobvyklým texturním vývojem granitových žil, indikující subvulkanické prostředí (horniny ztuhly v blízkosti magmatického krbu a nedostaly se na povrch). Takže takových balvanů z prastarých hornin je tu požehnaně. Určitě je tady zanechali čerti!
Na čertovo břemeno, kámen, který zpravidla za kohoutího zakokrhání pekelník upustil do krajiny, jsme narazili na více místech. Na stopy pařátů a otisky ďáblových kopyt i čertí sochařská díla však narazíte především v České Kanadě. Podobně jednoznačný tvar má i Kamenný stůl, ukrytý v lesích při žluté značce mezi osadami Kunějov a Kunějovské samoty. Pravděpodobně se jedná o kamenný památník z ještě z předhistorické doby, tzv. megalit. Lidé se rádi dohadují, co znamenají další kamenné útvary v okolí, zejména podivné základy kruhové stavby, menhir a kámen, z jehož povrchu vystupuje kamenná tvář s vyceněnými zuby.
Kuriozní skalní útvar se nachází poblíž osady U panského lesa v trojúhelníku osad Terezín, Nový Svět a Valtínov. Až ho spatříte na vlastní oči, poznáte, že zkrátka nemůže mít jiné jméno, než jaké mu nejen zdejší lidé dávají a pod kterým je zaznamenán i mezi zvláště chráněnými přírodními výtvory.
Váže se k němu pověst o čertisku, co snažilo svůdnou křivkou zlákat a na scestí svést sedláka Kotrbu z Nového Světa. Jmenovaný sedlák byl velmi zbožný, ženských si ani nevšiml, jen práce a spánek byl jeho život. Ale že by se mu vedlo kvůli tomu nějak dobře, se říci nedá. Snad proto, že neměl ženu, anebo proto neměl tu ženu. Pro takového ďábla – pokušitele to byl jedinečný objekt. I pokoušel ho všelijak, až si řekl, že bude asi nejlepší udělat pro něj ženskou sochu. Ale takovou, aby jí skutečně odolat nemohl. Aby si řečený sedlák ženských opravdu všiml, satanáš se jal se mu ji vytesat z velkého žulového skaliska. Posilněný kmínkou nevěděl jak lépe a začal ji tesat od nohou. Ale nohy mu nějak nešly, tak že ji udělá klečící. Začal tedy znovu a rovnou od prostředka a odzadu. A povedlo se. Byla to nádherný výtvor! I norský sochař Vigeland by mohl závidět, takovou sochu by ani on nedokázal. Čert chtěl pokračovat dále, jenže kohout i tentokrát zakokrhal a čert ztratil inspiraci i um a více toho nestihl. Ale i s tím torzem vyrukoval na Kotrbu, ale Kotrba nic! Čert kroutil hlavou a zvedal oči k nebi, ale i tam kroutili hlavou nad Kotrbou a dopustili, že Kotrba zůstal i nadále chudý. A jako takový také zemřel. A čertův výtvor? I sám Pán Bůh na něj pohleděl a usoudil, že to není nic pro lidi, vždyť by zbytečně hřešili. A seslal na výtvor stárnutí v podobě eroze. Tak dopadlo pěkné čertovo dílo. Prostě zestaralo a lidi od té doby říkají, že je Čertova! A Češi? Ti si ji také přivlastnili a říkají jí »naše, česká, čertova«. I za chráněnou ji vyhlásili. A není divu. Není skutečně jinde taková!
Ten skalní útvar ze žuly je v České Kanadě. Nachází se mezi vesnicemi Terezín, Nový Svět a Valtínov poblíž osady »U panského lesa«. Za návštěvu určitě stojí!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora