Denisa Rohanová: Zákon je nedokonalý, ale za to já přece nemůžu!

Jak již iportaL24.cz informoval, vyřazená prezidentská kandidátka Denisa Rohanová podala stížnost k Ústavnímu soudu kvůli vyloučení z nadcházejících voleb hlavy státu. Prezidentka spolku Česká asociace povinných, který pomáhá lidem v dluzích a exekucích, potvrdila pro iportaL24.cz, že žádá o odklad voleb a vykonatelnosti usnesení Nejvyššího správního soudu (NSS). Zároveň v aktuálním rozhovoru nastínila své politické vize, které vycházejí i ze středolevého postoje, díky němuž mj. dokázala u bývalého parlamentu prosadit změny exekučního řádu v čele s prosazením seznamu nezabavitelných věcí. Neváhala by ani jednat s Ruskou federací, kdyby to bylo ve prospěch českých občanů. Vláda Petra Fialy podle ní zaspala…

Ministr pro místní rozvoj a lídr Pirátů Ivan Bartoš se nechal slyšet, že vaše nepřipuštění k volbám je v pořádku, protože takhle by mohl někdo kandidovat do nekonečna. Lhostejno, o jaké funkční období jde. Co byste mu odpověděla?

Já se tomu jen směju. Z mých kandidátních listin, a to uznal i Nejvyšší správní soud, jasně plyne, že se jednalo o volby, které mají být konány v řádném termínu v roce 2023. Beru to tak, že právo by bylo zkonzumováno první volbou následující po podání. Určitě by to nebylo možné protahovat na pět, deset nebo patnáct let.

Na co tedy upozorňujete ve své stížnosti k Ústavnímu soudu? Čím argumentujete?

Ve svém usnesení Nejvyšší správní soud konstatoval ve všech bodech, že jsem neporušila žádný zákon. Tam není nic o tom, že bych porušila jeden jediný paragraf! Bohužel zákonodárci udělali zákon o přímé prezidentské volbě nedokonalý tím, že je zde stanoven poslední den, kdy lze podat přihlášku na ministerstvo vnitra, ale již se nespecifikuje den první. To je ale vada zákona, ne moje. Já jsem vše dodržela. A tuhle vadu, jak je to vykládáno, doplnil Nejvyšší správní soud pouze jakousi úvahou a výkladem.

Onen výklad se opírá o to, že vám podepsali kandidaturu poslanci stran, jež už většinou nemají zastoupení v parlamentu, a že k tomu došlo ještě před vypsáním prezidentských voleb.

Argument zní, že ti poslanci jaksi chytračili a protáhli by si tak svou politickou moc a vliv za svůj mandát. Takové bylo odůvodnění Nejvyššího správního soudu, který prostou úvahou vyvodil, že podpisy musejí být ode dne vyhlášení voleb, což v zákoně není uvedeno. On nic takového neobsahuje!

Jaký tedy bude postup nyní? Kdy máme čekat rozuzlení celé situace?

V zákoně není lhůta, do které musí Ústavní soud rozhodnout. Nicméně vůbec nepředpokládám, že by svoje rozhodnutí přetahoval až přes volby. Myslím si, že se bude snažit rozhodnout velmi rychle. Bude teď záležet na tom, jakou lhůtu dají protistranám, aby se vyjádřily k našemu podání, a jak rychle potom bude schopen sám Ústavní soud o všech těchto dokumentech rozhodnout.

Selským rozumem nahlíženo – varianty rozhodnutí tedy mohou být dvě…?

Ony jsou tři. Buď mě k volbám nepřipustí, a pak Ústavní soud nebude tou poslední instancí a já se obrátím na Evropský soud pro lidská práva. Nebo mě připustí a nechá původní termín. Třetí varianta je ta, co požaduji, aby byly volby odloženy o pár dní, o které jsem byla v kampani znevýhodněna Nejvyšším správním soudem.

O tom ale můžeme zapochybovat. Může to být nevýhoda, ale tím, že se o vašem problému mluví, je o vás ve veřejném prostoru slyšet, takže by se z toho mohla naopak stát výhoda, ne?

Když se podíváte na mediální záběr, tak v tu chvíli zjistíte, že o ostatních kandidátech se mluvilo samozřejmě mnohem víc.

Dá se vlastně plánovat nějaká kampaň, když nevíte, jestli se voleb opravdu zúčastníte?

Nemá cenu vůbec nic plánovat, protože opravdu nevím, na čem jsem. Ale doufám a věřím v to, že Ústavní soud bude skutečně dbát na dodržování zákonů v České republice.

Když se vrátím k onomu zamítavému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, počítala jste s tím tak trošku, nebo to pro vás byl šok?

Pro mě to byl obrovský šok. Blesk z čistého nebe. Vás by nechalo v klidu, pokud něco děláte v rámci zákona, dodržíte každý paragraf, který je v něm zmíněn, navíc následně ministerstvo vnitra potvrdí, že jste splnili všechny podmínky zákona, ale pak přijde Nejvyšší správní soud a řekne: »vy jste nic neporušila, všechno jste vlastně dodržela, ale my si volnou úvahou vykládáme, že počátek voleb je takto«?

A jaká tedy byla vaše následná reakce? Protože v médiích se o vás mluvilo a psalo mnohem méně než o Karlu Janečkovi, který se rovněž obrátil na Ústavní soud…

Víte, já nejsem zvyklá dělat z věcí cirkus. Já jsem zvyklá jednat, a to poměrně rychle a pružně. Nikdy nebudu komentovat věci, aniž bych znala jejich obsah. Novináři mi volali ve chvíli, kdy Nejvyšší správní soud vynesl na tiskové konferenci svůj verdikt. A já jsem s ním vůbec nebyla seznámena. Seděla jsem ve studiu na Primě, viděla to v přímém přenosu a tam to pro mě byl obrovský šok. Do kontaktu se svými advokáty jsem se dostala až druhý den, kdy jsme se sešli a začali tu situaci řešit. A vyřešili jsme ji. Podali jsme stížnost k Ústavnímu soudu a teď už jenom věříme ve spravedlnost. Myslím si, že různé mediální výstupy k této záležitosti mohou člověka a vše, co s tím souvisí, zviditelnit, ale v daném rozhodnutí stejně ničemu nepomůžou.

Vystudovala jste právo, takže mi možná budete oponovat, ale vždy se setkávám s tím, že co právník, to jiný názor na konkrétní kauzu. A kromě toho vstupuje do hry i lidský faktor. Řekla byste, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo něčím motivované? Kromě toho, že podnět podala skupina kolem senátora Hilšera…

Víte, velmi mě pobavilo to, že podnět podali právě tihle lidé, protože pan Hilšer je senátorem už nějakou dobu. Kandidoval již v minulých volbách a určitě si velmi pečlivě nastudoval zákon o volbě prezidenta republiky. A ono jim tam celou dobu nepřišlo nic divého!

Po celou dobu bylo v pořádku, že tam není první den. Že je tam pouze den poslední. A najednou, když se někdo podle zákona chová, tak je to špatně? Tak je to napadnuto? To je věc, která mě trošičku zaskočila.

A další, z čehož jsem byla překvapená, je fakt, že zrovna pan senátor Hilšer to celé položil do té roviny, že vítá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Už jenom kvůli tomu, že je to zdvižený prst Miloši Zemanovi, že by si politici neměli protahovat svou politickou moc za svůj politický mandát. A bylo to ve chvíli, kdy se začalo hovořit o tom, že by Miloš Zeman rád odvolal předsedu Ústavního soud, respektive jmenoval nového, ač to má být pravomocí až příštího prezidenta v létě.

Tomu celkem rozumím, ale uniká mi ta logika, jak ten Miloš Zeman souvisí s vaší osobou…

To je jednoduchá logika. V mém případě Nejvyšší správní soud doslova a do písmene napsal, že poslanci sociální demokracie a KSČM chytračili a tím, že mi podepsali kandidaturu, si protáhli svou politickou moc za svůj politický mandát. Jinak tomu nerozumíme nikdo. Dá se to aplikovat na to, že podobně by si protahoval svou moc Miloš Zeman, když by jmenoval předsedu Ústavního soudu v momentě, kdy ještě nemá být jmenován.

Dobrá, teď jsem to pochopil, ovšem jedna věc mi tam lavíruje. Zeman a poslanci jsou touto logikou na jedné straně, kdežto vy a nový předseda Ústavního soudu na druhé. Vy jste přece tak uvažovat nemohli, žádný mandát jste neměli a nemáte…

Ano, tak neuvažoval nikdo a největší legrace na tom všem je, že mi tam Nejvyšší správní soud klade za vinu, že ti poslanci přece mohli změnit názory. Mohli se nějak vyvinout, ale tady přece nejde o ty poslance! Tady jde o to, že oni si svým hlasem vybrali mě. V tom případě bych ten názor asi měla měnit já, ne oni.

A když se vrátíme na úplný začátek, co bylo tím hlavním motivem, proč jste se rozhodla kandidovat do nejvyšší ústavní funkce? Kdy nastal Den D?

Den D byl někdy před více než dvěma lety. Tehdy jsem po třech měsících dospěla k tomu, že nápad mého kolegy vlastně není až tak šílený… Protože my jsme právě tři měsíce předtím měli zasedání naší asociace. Pořádali jsme ho na Moravě a pak už jsme byli večer v takové veselé náladě, jak to na té Moravě bývá. Jeden z kolegů tam tehdy prásknul do stolu a povídá na celé to naše sezení: »Když my máme takovouhle prezidentku jako dlužníci, proč ji nemá tenhle stát!?«. Já jsem tam seděla, koukala na něj a odpověděla mu: »Protože není šílená, aby obětovala všechno.«

Časem jsem pochopila, že stejně pro ty lidi pracuji a chci jim něco dát. Že se o ně stejně starám a pro to není lepší pozice než hlava státu. Tam je člověk všem těm lidem nejvíc užitečný.

V tu dobu jste se starou Poslaneckou sněmovnou pracovala na novele zákona o exekucích. Takže jste přišla za příslušnými poslanci a poprosila je, aby vám podepsali kandidaturu? Nebo to bylo jinak?

Bylo to jinak. Já jsem to řekla ve chvíli, kdy se rapidně zhoršil zdravotní stav prezidenta republiky. Říkala jsem si: »Holka, seš obyčejná, jedna z lidí, nemáš za zády miliony, abys byla schopná za tak krátkou dobu získat 50 tisíc podpisů občanů, kdyby se s hlavou státu nedejbůh něco stalo. Bez peněz to takhle rychle opravdu nejde.« Rozhodla jsem se proto zeptat těch lidí, s kterými jsem spolupracovala, co by na to říkali oni. Jestli by mě podpořili. A oni mě podpořili.

A co byste jako prezidentka chtěla v prvé řadě nabídnout?

Především dialog s vládou, dialog s Poslaneckou sněmovnou a dialog se Senátem. Protože je potřeba na ty politiky začít z nejvyšší ústavní funkce tlačit, aby začali konečně jednat a udělali něco pro zlepšení podmínek našich občanů.

V tu chvíli bych se obklopila těmi nejlepšími odborníky na jednotlivé oblasti a pokusila se přednést jakýsi plán naší vládě. A snažila bych se ji do realizace daného plánu tlačit, abychom ulevili našim lidem, abychom se pokusili něco udělat s inflací, abychom zastavili ten šílený růst energií. Dneska sice máme stropování, ale stejně to lidem nepomůže, protože je velmi vysoké. Je potřeba se o problémech občanů bavit a hlavně je začít řešit, a to včas, a ne vždycky ve chvíli, když už jsou na stole. Je spousta problémů, které se předvídat daly, ale místo včasného řešení se na ně reagovalo až ve chvíli, kdy přišly. Nebo možná ještě později.

Víte, co mě zaujalo? Jak kandidáti vylepují plakáty s tématem »nového začátku« pro Českou republiku, »vyléčením státu« a podobně. Jenže prezident nemá výkonnou moc…

Ne. Ale má tu nejúžasnější moc ve státě, a to je moc těch médií. Jestliže prezident komunikuje s médii, všechna jeho prohlášení se vždycky všude zveřejní. A to je hrozně důležité, protože hlava státu je tak schopna nastartovat diskuse i o těch společensky nepříjemných tématech – těch, která lidi trápí. Ale musí být prezidentem, který ví, co je trápí.

Jenže právě tohle může být i problém, protože například Miloš Zeman se netěšil zrovna oblibě mainstreamových médií…

Řekla bych, že to bylo hodně způsobeno přístupem samotného Miloše Zemana k těm médiím.

Ač nejste učitelka, jakou známku byste udělila právě končící hlavě státu?

Kdybych mu měla dát známku za celých deset let, měl by za 3. Přiznávám, že bych nerada hodnotila poslední období.

Čili jsem pochopil, že za poslední rok nebo dva byste mu dala pětku?

Skoro ano. Možná, že čtyři minus.

Proč?

Protože se vzdálil lidem. Miloš Zeman, jako kdyby tady nebyl. Ve chvíli, kdy tady probíhaly důležité okamžiky, tak jsme neznali jeho stanoviska. Nevěděli jsme, na čí straně stojí. A když už nějaký krok udělal, byl hodně sporný.

Zmínila jste energetickou krizi a inflaci. A dotkla jste se i toho, že vláda nejednala zrovna pohotově. Ale – jaké je podle vás nejúčinnější řešení nyní, pět minut po dvanácté? Skloňuje se odchod z lipské burzy, jednání o levném plynu s Ruskou federací či snížení DPH na potraviny…

To je jednoduché. Zkombinujme ta řešení! Přiznávám, že nejsem odborníkem na energetiku, zato jsem dobrým odborníkem na to, jak dostat znepřátelené tábory k jednomu stolu a pokusit se najít mezi nimi kompromis. Já bych byla skutečně pro to, hledat jakýkoliv způsob, který těm našim občanům pomůže. Jestli to bude vyjednávání nějakých dodávek plynu z Ruska nebo to, že odejdeme z lipské burzy, a pomůže to dobré věci, tak udělejme obojí. Vlastně – udělejme cokoli! Podívejte se na to, jak jsme zastropovali ceny. Fajn, ale oproti ostatním státům je to vysoko!

A snížení DPH na potraviny? To by mělo být samozřejmé. Podívejte se na ty rostoucí ceny: ze mě se stal naprostý odborník na vývoj ceny Ramy. Maminka Ramu miluje, ale je nemohoucí a nevychází ven, takže jí jezdím nakupovat.

Já jsem ještě v létě kupovala mamince půlkilovou Ramu za nějakých 55 korun. Pak jsem začala kupovat 400gramovou Ramu za 79 Kč. A teď, když jsem jela na vánoční nákup mamince, tak jsem zírala, že stojí už 99 Kč. A podíváme-li se na to, jakým stylem letí ceny potravin nahoru, ti lidé to nebudou schopni zvládnout. Podle statistik jsme měli někdy v květnu nebo v červnu 40 procent domácností s vyrovnaným rozpočtem. A kde jsou dnes? Při tom zdražení potravin, při stoupajících cenách energií. Oni už jsou dneska v hlubokém minusu.

A kdo za to může především?

Zcela upřímně naše vláda. Tím, jak zaspala.

Vláda ale především hovoří o tom, že na vině je válka rozpoutaná Ruskou federací, a že jakékoli obchodní jednání by bylo vodou na mlýn Putinovu režimu.

Na to mám jasný názor. Ať jsem třeba pranýřována médii, ale já se omlouvám, jestliže jsou to kroky, které pomůžou našim lidem a pomůžou tím pádem i našemu státu, tak je musíme přece podniknout! Kam chceme, aby ti lidé padali? Za chvíli tady budeme mít polovinu domácností v dluzích, rodiče nebudou schopni koupit svým dětem ani věci do školy. To chceme? To asi nechce nikdo z nás.

Když to nicméně trochu zlehčím, vy zase budete mít více lidí, kterým budete moci pomáhat s exekucemi…

Jenže já je nechci, chraň bůh. Ani nevíte, jak bych byla velmi ráda, kdyby se nám ta asociace rozpadla pod rukama, kdyby už nebyl jediný člověk, který by potřeboval pomoct. Ale ta čísla tak závratně stoupají, že jsme museli omezit i provoz SOS linky, protože bychom nedělali nic jiného, než od rána do večera zvedali telefon.

Asi se to nedá spočítat přesně, ovšem stejně se zeptám. Máte představu, kolik lidí, o něž pečujete, se do svízelné situace dostalo ryze vlastní vinou, a které tak nějak smetl systém?

Ale já vám to řeknu úplně přesně! My jsme dělali analýzu někdy před dvěma lety. Prováděli jsme průzkum na tak reprezentativním vzorku, na kterém se nedělá ani k volbám. Šlo o pět tisíc dlužníků. Byl naprosto anonymní a žádali jsme, aby skutečně popravdě řekli, jakým způsobem se do těch dluhů dostali. A dospěli jsme k číslu okolo 26 %. Šestadvacet procent lidí se do dluhů dostalo vyloženě tím, že si kupovali na půjčky věci, které vůbec nepotřebovali. Jezdili za půjčené peníze na dovolené. A přitom věděli, že bude nad jejich síly tohleto splácet. Není to malé číslo. Je to ve své podstatě jedna třetina nebo něco přes čtvrtinu, ale není to rozhodně stoprocentní vzorek –  tak, jak se kolikrát uvádí, že se ti lidé do dluhových problémů dostávají jenom svojí hloupostí. Tím, že si půjčovali na dovolené nebo na vánoční dárky. Tak to prostě není.

Představte si, kdybyste se ucházet o Hrad nakonec nemohla. Je mezi kandidáty na prezidenta nějaké jméno, kterému byste eventuálně neváhala dát svůj hlas?

Se mnou je to v tomhle směru velmi složité, protože jsem zaměřením takový středolevičák. A podívám-li se tímto směrem, tak přicházejí v úvahu de facto jen dva kandidáti. A to buď pan Bašta, o kterém bych vůbec neuvažovala, nebo pan Středula, ale přiznám se, že jsem zatím vůbec nestudovala nějaké jeho návrhy nebo vize. Každopádně bych se ale díky svému politickému přesvědčení dívala právě na tuhle stranu.

To vás hned chytím za slovo. Když už jste sama sebe označila za »středolevičáka«, souhlasíte s tím, že současnému parlamentu v tuto chvíli nejvíce chybí levice?

Chybí. Strašně moc! To bylo to první, co jsem povídala ve chvíli, kdy volby dopadly tak, jak dopadly. Spousta lidí říkala, jak je dobře, že jsou pryč socani. Nebo že zmizeli komunisti. Ale my jsme teď v situaci, kdy máme pravicový Senát, máme pravicovou Sněmovnu, a je usilováno o to, abychom měli i pravicového prezidenta. Jenže levice byla vždycky z těch, která více dbala na lidi. Odjakživa se snažila podporovat ty, kteří patří ke střední nebo i nižší třídě. A to mi tam teď velmi moc schází.

Čili kdybyste se svými právními návrhy ohledně exekucí šla do této Sněmovny, asi byste neuspěla, že…?

Já bych shořela jak papír! Jen co bych vlezla do dveří…

Co podle vás zavinilo onen fakt, že levice v posledních volbách dopadla jako ti pověstní sedláci u Chlumce?

Podle mě dojeli na to, co spousta dalších stran – že jim chybí lídři, výrazné osobnosti, za kterými je vidět jejich práce, protože, ať se bavím v poslední době s kýmkoliv, tak spousta lidí říká: »my už těch slibů máme dost«.

Volitelnost se však odvíjí také od povědomosti a s tím související moci peněz, které jste se ostatně sama v jedné z odpovědí dotkla. Převádím to z poslaneckých voleb i na ty aktuální, co nás čekají teď v lednu…

V tom vidím ten zásadní problém, nicméně si myslím, že lidé jsou si dneska schopni spoustu informací dohledat sami. Ve spoustě věcí potom můžou pomoct i jednotlivé televize, například u diskusí, ale je pravda, že vždycky budete horko těžko náskok těch, co ty peníze mají a můžou olepit republiku, dohánět.

Na druhou stranu, média mohou člověka naopak i hodně očernit. Jeden vyřazený prezidentský kandidát mi říkal, kolik toho na něj bylo nachystáno v případě, že by se o Hrad přece jen ucházel. Ostatně i kolem Andreje Babiše a Čapího hnízda je zase s podezřelým načasováním docela živo.

Tady aspoň vidíte, že si stejně některá média nezaplatíte, ani když máte ty miliony. Já si skutečně myslím, že je to hodně o přístupu kandidáta jako takového. O tom, co je schopen obětovat, jak je schopen věnovat se problémům lidí a jak se oni s jeho názory ztotožní. Nic vám nevynahradí, když tu práci děláte srdcem. Žádné peníze!

Takže abych to celé na závěr shrnul – jak se tak poslední dobou říká, že prezident, nebo i premiér, rozdělují národ, vy byste v prvé řadě chtěla spojovat, je to tak?

Ono se říká, že náš národ je rozdělený. Ano, je, ale když se podíváte kde, pak dojdete k závěru, že pouze ve dvou otázkách. Zpětně kvůli covidu a očkování, no a dneska kvůli rusko-ukrajinskému konfliktu. Ale ti lidé mají ve své podstatě všichni stejné morální hodnoty. Nemyslím si tudíž, že je národ až tak rozdělený. Spíš že jsme se odnaučili si naslouchat. A kdybychom jeden druhého poslouchali a neodmítali si vyslechnout jeho názor, tak bychom zjistili, že hodnota, kterou v sobě všichni máme, je stejná. Akorát jsou věci, na nichž se neshodneme, ale to je normální. Důležité je neodsuzovat druhého za to, že má jiný názor na určité věci…

Petr Kojzar

FOTO – ČTK/Kateřina Šulová