Peking reagoval na vývoj událostí na Blízkém východě silnými stížnostmi a protesty, ale jinak… Proč vlastně Čína dělá tak málo pro pomoc příteli pod palbou?
Peking vidí rizika v nabízení více než jen rétorické podpory navzdory dlouholetému přátelství s Teheránem, píše ve Wall Street Journal Austin Ramzy. Když USA a Izrael zaútočily na nejbližšího partnera Číny na Blízkém východě, zabily jeho vůdce a vyzvaly íránský lid ke svržení vlády, Peking reagoval ostrým odsouzením, ale ne o moc víc. Čínský ministr zahraničí Wang I v neděli prohlásil, že je »nepřijatelné«, aby USA a Izrael útočily na Írán v době, kdy s ním probíhají jednání, »natož aby bezostyšně zavraždily vůdce suverénní země a podněcovaly ke změně režimu«.
Čína »podporuje íránskou stranu v ochraně její suverenity, bezpečnosti, územní celistvosti a národní důstojnosti,« uvedl Wang I v pondělí v telefonickém rozhovoru s íránským ministrem zahraničí Abbásem Aráqčím.
Kromě slov Čína Íránu nemohla nabídnout mnoho dalšího, protože válka s sebou nese několik rizik a potenciálně by mohla zablokovat značnou část dovozu ropy procházející Hormuzským průlivem, informuje Wall Street Journal. Což se nakonec stalo.
Ale má to i další pozitiva pro USA:
Teheránský útok na partnerské země Pekingu v Perském zálivu je »odstrašující«. Zapojení několika států Perského zálivu, na které Írán zaútočil drony a raketami dlouhého doletu, komplikuje postoj Číny k válce.
Například, Saúdská Arábie loni prodala Pekingu více ropy než Írán. A čínské investice v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech daleko převyšují její investice v Íránu.
Pokud Čína podnikne kroky, které by pomohly Íránu zaútočit na jeho sousedy, mohlo by to poškodit vazby Pekingu s těmito klíčovými zeměmi.
Peking jako zastánce mezinárodního řádu
Analytici tvrdí, že se Peking pravděpodobně bude jevit jako zastánce mezinárodního řádu a vyhne se zapojení do vleklého konfliktu na Blízkém východě, a zároveň se připraví na spolupráci s kýmkoli, kdo bude vládnout Íránu po skončení bojů.
Stejný postup byl použit proti venezuelské vládě – jiného blízkého spojence, když americká armáda v lednu zajala prezidenta Nicoláse Madura.
Mohlo by to potenciálně předvídat postoj Číny, pokud by USA podnikly kroky proti Kubě, s níž má Peking »železné přátelství«.
Pozitivní body pro Čínu:
- ZATÍŽENÍ VOJENSKÉ KAPACITY USA. Válka proti Íránu má i pozitivní aspekty pro čínské politiky. USA zatěžují svou vojenskou kapacitu a zároveň vyčerpávají své zásoby munice, zejména těch zbraní, které by mohly být použity v konfliktu s Čínou o Tchaj-wan.
USA také poskytují čínské armádě ochutnávku svého moderního vybavení a válečné taktiky. Zároveň USA přesunuly svůj vojenský potenciál z Asie, což by se mohlo ukázat jako z dočasného na trvalé, pokud válka v Íránu rychle neskončí.
- ČÍNSKÉ ODSOUZENÍ »ZÁKONA DŽUNGLE«: Útoky na Írán daly Číně příležitost prezentovat USA jako lídra v tom, co ministr zahraničí nazval »světovým návratem k zákonům džungle«.
(is)