Potravinová soběstačnost České republiky u některých komodit klesá, v případě vepřového masa je situace varující. Už dneska vidíme, že vepřové se začíná stávat pomalu luxusní komoditou, letní grilování letos bude asi dost drahé a uvidíme, kde budeme třeba o Vánocích. V rozhovoru pro iportaL24.cz to řekl prezident Agrární komory ČR Jan Doležal.
Agrární komora velmi ostře kritizuje způsob rozdělování zemědělských dotací, vláda zatím na vaši kritiku nereaguje. Jaké jsou podle vás důvody nastavené dotační politiky?
Objektivní důvody podle nás neexistují. Vláda argumentuje jakýmsi dotačním kyvadlem, které mělo být vychýleno v neprospěch menších zemědělců, ale tak jednoduché to není. Dotace na plochu a investiční dotace byly nastaveny ve prospěch menších zemědělců, a pokud jde o přímé platby, tam je naopak nastavené znevýhodnění pro větší subjekty.
Vždy jsme říkali, že ten, kdo má náročnější obory, to znamená chov hospodářských zvířat nebo speciální rostlinnou výrobu (ovoce, zelenina, brambory, chmel, cukrová řepa), by měl dostávat na hektar více. Nicméně nová vláda přišla s tím, že by to tak být nemělo a mělo by se menším zemědělcům už jenom z principu toho, že hospodaří na menších výměrách, dát více peněz, bez ohledu na to, co pěstují nebo kolik chovají zvířat. Proto upozorňujeme na to, jaké to bude mít dopady na soběstačnost ČR a ve finále i na cenu potravin.
Jaké lze očekávat dopady nového způsobu rozdělování dotací na zemědělskou výrobu?
To, že byly vyšší platby na náročnější sektory, mělo svůj důvod. Jsou to činnosti, které pro dané zemědělské subjekty přinášejí vyšší náklady a vyšší dotace tyto náklady nějakým způsobem pokrývaly. Pokud tyto dotace nebudou a budou jenom na plochu pro ty nejmenší subjekty, tak subjekty střední a větší velikosti, které provozují ty náročnější výroby, se budou rozhodovat, jestli v tom mají dál pokračovat. Můžeme očekávat, že se budou pravděpodobně orientovat na základní polní výrobu.
Momentálně je velká poptávka po obilovinách nebo olejninách, to je něco, co jim dokáže zaplatit trh. Znamená to, že budeme ztrácet soběstačnost právě v těch speciálních rostlinných komoditách, ale také v živočišné výrobě. To jsou obory, na které se váže zaměstnanost, lze tedy očekávat, že pravděpodobně tyto podniky propustí část zaměstnanců a budou se orientovat na základní polní výrobu, která tolik zaměstnanců nepotřebuje.
Jak budou zemědělci tuto situaci řešit? Je jednou z možností i účelové dělení zemědělských farem na menší celky?
Předpokládáme, že zemědělské subjekty se budou přizpůsobovat novému dotačnímu systému a mám zpětnou vazbu, že někteří přemýšlejí o tom, že z tohoto dotačního systému, který má řadu omezení, co se smí a co nesmí, úplně anebo částečně vystoupí. No a tam, kde mají dneska nějaké trvalé travní porosty, to znamená louky, pastviny, tak je přihlásí do ekologického zemědělství. Zkrátka se dotačnímu systému přizpůsobí. Budou hledat legální cesty tak, aby vyhověli té společenské objednávce, která říká, že máme být ekologičtí, máme být menší, takže předpokládám, že budou hledat ty cesty nejmenšího odporu.
Veřejnost samozřejmě zajímá, jaké to bude mít dopady na spotřebitele…
Rostoucí ceny pohonných hmot, plynu, elektřiny mají dopad na rostlinnou výrobu, ale samozřejmě i na tu náročnější výrobu, živočišnou nebo speciální rostlinnou. Je tam potřeba nejen více energie, ale také pracovní síly, a i v důsledku inflace si každý bude chtít říct o vyšší plat, protože se musí s tou inflací nějakým způsobem vypořádat. Takže ten efekt na cenu potravin očekáváme, protože to nelze vyrobit levněji při 15procentní inflaci a tím, že se bude vyrábět méně, tak zafunguje ten základní princip nabídka poptávka, kdy ta nabídka bude pravděpodobně nižší, a tím pádem ceny potravin budou pravděpodobně dále růst.
Máte nějaké přesnější odhady?
Jenom když se podíváme na letošní sezónu, tak v Evropě budeme mít deficit kolem 40 milionů tun obilovin. Jednak je to způsobeno tím, že 20 milionů tun čeká někde v Oděse a je otázka, kde nebo jak skončí. Dalších 20 milionů tun se pravděpodobně na Ukrajině kvůli válce nevypěstuje. Podle odhadů Ukrajina sklidí místo 80 milionů tun pouze 60, to znamená, že nám chybí 40 milionů tun obilí, což je obživa zhruba pro 200 milionů obyvatel světa.
No a dalších 20 milionů tun je pro příští sezónu s velkým otazníkem, protože Evropa přichází s úplně novými pravidly, podle nichž by zemědělci neměli na třech procentech orné půdy cokoli produkovat. V EU je zhruba 120 milionů hektarů orné půdy, tři procenta z toho znamenají 3,5 až čtyři miliony hektarů, které, když vynásobíme průměrným výnosem obilovin, což je šest tun z hektaru, tak se zase dostaneme na nějakých 24 milionů tun. To znamená, že my si kumulujeme ten problém, a když někdo říká, že až skončí válka na Ukrajině, tak se potraviny vrátí na předválečnou hodnotu, tak to pravděpodobně tak nebude, protože tady máme ten deficit.
Může se tomu nějakým způsobem přizpůsobit poptávka, ale to zase bude znamenat, že budeme třeba redukovat stavy prasat, protože obiloviny jsou jednak potravou pro lidi, ale také krmivem pro hospodářská zvířata. Pak to bude znamenat, že nám buď zdraží chléb, anebo nám zdraží vepřové nebo drůbeží maso.
Na co se tedy mají lidé připravit?
Určitě na další zdražování. Těch 60 Kč za chleba, o kterých se hovoří, nemusí být podle mě jeho finální cena, pokud se něco nestane. Pokud třeba Evropa nepřehodnotí některé věci, jak jsem o nich hovořil, tak se můžeme dostat ještě výše. Protože ta tři procenta orné půdy úplně mimo produkci jsou jenom začátek. V roce 2028 má jít o osm procent, v roce 2030 dokonce o deset procent. Tak se můžeme dočkat toho, že chleba bude skutečně stát až sto korun.
Pokud se těch deset procent orné půdy dá úplně mimo produkci a dalších 25 procent v rámci celé EU půjde povinně do ekologie, která, jak víme, má jenom padesátiprocentní výnosy proti konvenci, tak si myslím, že můžeme očekávat až takovéto extrémní hodnoty cen. Záleží samozřejmě na politicích v Bruselu ale také na politicích na národní úrovni, jestli se nepoškrábou na hlavě a neřeknou, že přece jenom je určitá mez, kterou jsou schopni občané ještě vydržet.
Bude mít nová dotační politika vliv na potravinovou soběstačnost Česka?
Pokud jde o obiloviny a olejniny, tam jsme na tom relativně dobře, nicméně jsme na jednotném trhu, kde samozřejmě platí, že kdo zaplatí více, tak u toho to skončí, takže i tam je potřeba nějakým způsobem strategicky uvažovat. Otázka je, jestli není už pozdě, když se najednou hovoří o tom, že budeme více myslet na zadní vrátka a budeme více nakupovat do státních hmotných rezerv, aby mlynáři měli z čeho mlít a pekaři z čeho péct. Je otázka, jestli jsme v tom trochu nezaspali, protože svět se už začal zásobit.
Když se ale podíváme do dalších odvětví, tak tam už to není tak růžové. Například ve vepřovém mase jsme na zhruba 40 procentech, lze očekávat, že půjdeme dokonce na nějakých 30–35 % domácí soběstačnosti, no a to má samozřejmě vliv na koncovou cenu. Už dneska vidíme, že se vepřové začíná stávat pomalu luxusní komoditou, letní grilování letos bude asi dost drahé a uvidíme, kde budeme třeba o Vánocích.
Měl by tedy stát vytvářet podmínky pro to, aby byla ČR opět soběstačná alespoň v základních potravinách?
Existuje dokument Strategie rozvoje resortu do roku 2030, který počítá s určitou garancí státu, s tím, že bude určité sektory, kterým říkáme ohrožené nebo náročnější, více podporovat. Je třeba říct, že tu strategii tvořil pan Jurečka v roce 2014 a i když je součástí současné vlády, i když na jiném resortu, tak vláda ji moc vážně nebere. Říká, že tady neexistuje nic jako potravinová soběstačnost, naopak, že bychom se měli orientovat na potravinovou bezpečnost, to znamená i to, že si komoditu kdykoli odkudkoli dovezeme.
Při nynějších turbulentních cenách je otázka, jestli by se stát neměl na soběstačnost soustředit. My tvrdíme, že by měl zemědělcům vyslat jasný signál, že tu produkci mají nějakým způsobem zajišťovat. To je právě soběstačnost, nikoliv jen bezpečnost, a to tady v tuhle chvíli nevidíme.
Jak byste tedy postup státu definoval?
My tomu říkáme hazard. Nemůžeme spoléhat na to, že zemědělci tu budou dělat nějakou charitativní činnost. Pokud jim trh říká, že 35 Kč jsou náklady na vepřové a 25 Kč je výkupní cena, tak zemědělec potřebuje, aby mu těch deset korun někdo kompenzoval. V okamžiku, kdy mu to nikdo kompenzovat nebude, tak musí z trhu odejít. Občas upozorňujeme na to, že např. v Německu řetězce zagarantovaly dodavatelům cenu, která byla před covidovou krizí, v ČR je ale v tomto ohledu ticho po pěšině. Pravicová vláda nechce dělat žádné regulace, co se týká činnosti řetězců nebo jejich chování vůči zemědělcům, nechce určovat cenovou politiku, je v tomto ohledu pasivní, nechává to na trhu, ale ten směřuje k tomu, že tyto činnosti tady skončí. Anebo by spotřebitel musel platit astronomické ceny, protože řetězce chtějí pořád těch 200 % přirážky.
Pokud jde o poměr mezi živočišnou a rostlinnou výrobou, je podle vás nastaven správně?
Tento poměr není nastavený dobře. Když se podíváte na souhrnný zemědělský účet, ten nám říká, že daleko větší příspěvek je od rostlinné výroby než od živočišné. To znamená, že živočišná výroba je nerentabilní, tím pádem je nějakým způsobem utlumována, upozaďována a zemědělci se samozřejmě přizpůsobí dotačnímu systému a budou se orientovat spíše na tu základní polní výrobu. Znamená to, že ten trend více rostlinné výroby a méně živočišné do budoucna bude ještě posilovat, což samozřejmě může mít negativní dopad na organickou hmotu v půdě, na pestrost krajiny, protože některé plodiny se pěstují vyloženě jako krmné plodiny a ty z té krajiny budou mizet, protože je nebudeme moct uplatnit.
Snižují se stavy hospodářských zvířat, a tím i provázanost s rostlinnou výrobou. Jaký je vliv nedostatečného množství přirozených hnojiv na kvalitu půdy a její výnosy?
Bohužel se dostáváme stále do větší závislosti na minerálních hnojivech. Když se podíváme právě na tu soběstačnost, tak před zhruba dvaceti lety jsme na tom byli daleko lépe, a to samozřejmě znamenalo i větší dostupnost statkových hnojiv a menší závislost na minerálních hnojivech. Co se týče výnosů, tam jsme si schopni minerálními hnojivy relativně pomoci, ale například z hlediska schopnosti půdy zadržovat vodu, jsou statková hnojiva lepší volbou.
To znamená, že se musíme snažit postavit živočišnou výrobu na nohy tak, abychom měli statková hnojiva, nebo musíme zemědělce podpořit i v tom, aby měli vlastní bioplynové stanice, kde se dá jako výstup použít takzvaný digestát. Ten může být určitou náhradou za statková i minerální hnojiva, ale zase jen když funguje jako spojená nádoba s tou živočišnou výrobou.
Jaké kroky navrhuje Agrární komora, aby se českému zemědělství vedlo lépe?
My bychom považovali za ideální, pokud by došlo k přehodnocení některých parametrů strategického plánu. Nebojíme se jenom redistributivní platby, která byla v médiích asi nejvíce diskutovaná, ale bavíme se i o dalších věcech, jež zemědělcům svazují ruce a které jim omezují možnost si na sebe nějakým způsobem tržně vydělat. Samozřejmě pak jsou tady věci, které na to navazují. Pokud vám někdo řekne, že v roce 2023 vám dá stejné množství peněz, jako v roce 2014, ale chce toho po vás desetkrát tolik, tak to může vést právě k tomu, co jsem říkal, že někteří začnou z toho systému úplně vystupovat.
Je to možná taková hozená rukavice pro ty, kteří ta pravidla vytvářejí, jestli to už nenarazilo na nějaký strop a jestli takový dotační systém je vůbec funkční. To znamená, že v dalších letech se budeme bavit o zpětné vazbě, kterou nám dá praxe, jestli ten dotační systém poskytuje to, co jsme od něj chtěli, to znamená, jestli poskytuje cenově dostupné potraviny pro obyvatele a jestli poskytuje i ty environmentální záležitosti.
Když se vrátím zpátky k základu té otázky, je potřeba, aby si vláda tohle všechno vyhodnotila a řekla, jestli to, co udělala čistě jako politické rozhodnutí, v praxi funguje nebo nefunguje. My říkáme, že to fungovat nebude a myslím si, že budeme mít pravdu. Je ale otázka, jestli už nebude pro občany pozdě a jestli nás má hřát to, že jsme měli pravdu, anebo by to mělo být mementem pro vládu, aby to přestala vnímat jenom politicky a začala problém vnímat i v dalších dimenzích.
Jak byste zhodnotil činnost ministra zemědělství?
Pan ministr Nekula říká, že si příliš stěžujeme, že takzvaně brbláme. My ale brbláme za občany této republiky. Podle nás tu je nějaká společenská objednávka, aby potraviny byly cenově dostupné, a jestli podle něj není, tak v tom případě brblat musíme, my to považujeme za svoji povinnost.
Dále nám vadí, že pan ministr v mnoha ohledech není pánem ve vlastním domě, že mu ostatní strany svazují ruce. Nicméně nemůžeme hodnotit všechno jenom negativně, protože v mnoha věcech byl ochoten nám naslouchat. Základní problém je ale v tom, že si celá KDU-ČSL nedokáže obhájit před ostatními koaličními partnery, že tento resort řídí, nese za něj odpovědnost, a tedy rozhoduje ve všem od začátku do konce.
Jana Dubničková