Král je mrtev, ať žije král. Fráze, která byla používaná s úmrtím a volbou nového panovníka, se hodí i k Visegrádské čtyřce. V4 je mrtvá, své místo ztratila. Ale z hlediska mocenských procesů uvnitř EU je nutné, aby se vytvořila nová teritoriální aliance slabších eurounijních hráčů, která bude hájit jejich zájmy proti těm silným. Pro tyto slabší hráče je důležitý ekonomický i politický azimut všech směrů, a to bez ohledu na to, zda jsou součásti nějakého uskupení. Právě pro ně je důležité, aby dokázaly vytvořit výhodné účelové seskupení.
Myšlenka jednotné Evropy je bezesporu obecně výborná. Problémem je její stávající bruselská podoba, která nerespektuje diverzitu občanů a států Evropy. Současné elity EU se snaží unii proměnit ve velkostát, který by zcela omezil suverenitu států a posléze i zlikvidoval historické evropské země. Cílem evropského superstátu je vytvořit z různorodých Evropanů jednolité stádo, snadno ovládané bruselskou úřednickou klikou. EU však není »melting pot« jako Spojené státy, které na rozdíl od evropských států nemají žádnou dlouhou vlastní historii. Při jejich vzniku se projevila nejenom brutální forma násilí vůči původnímu obyvatelstvu, ale i otroctví, které bylo formálně zrušeno 18. 12. 1865 třináctým dodatkem ústavy. To také bylo jádrem vzniku občanské války »Severu proti Jihu«. Ale šlo pouze o zdánlivý konec otroctví, protože v různých podobách přetrvává až do současnosti.
Důvody pro vznik aliance slabších hráčů
Důvodů pro vznik aliance slabších hráčů je hned několik. Jmenujme dva nejdůležitější. Tím prvním je známý fakt, že v jednotě je síla, protože jeden stát proti ostatním nic moc nezmůže. Druhým důvodem, neméně důležitým, je stávající samotná podstata existence EU, zrozená bývalými německými nacisty s dominancí Německa. Navíc bruselská byrokracie prosazuje nesystémové až nesmyslné projekty spojené s pochybnými rozhodovacími procesy, ve kterých převládají ideologicko-demagogické přístupy. Příkladů je mnoho. Jmenujme alespoň některé z nich: Green Deal, neadekvátní reakce na klimatické změny, emisní povolenky, hysterie kolem CO2 a z ní pramenící neuvážená militantní preference elektromobility, ve které se najednou nebere v potaz, že tento směr není nikterak ekologický (např. výroba a likvidace lithium-iontových baterií, jejich výbušné hoření atd.), špatná pseudohumanitární eurounijní jurisdikce, nesystémové pojetí zbrojení s těžko predikovatelnými důsledky ekonomické zátěže, zvrácený přístup k ilegální migraci a azylové politice, který ani de facto, ani de iure problém neřeší apod. Rovněž je naivní představou, že elektromobilita je použitelná ve všech případech, jakými jsou např. vojenský konflikt nebo rychlá záchranná služba.
Co je skutečnou dnešní hrozbou
Eurounijní politická elita se dopustila mnoha chyb, které vyústily v evropskou trestuhodnou ztrátu konkurenceschopnosti. Připustila i obrovskou neřízenou a nelimitovanou ilegální imigraci. Dnes si s těmito imigranty už neví rady, a proto je chtějí k nám přeposílat. Velká část z nich se nemíní integrovat, mezi nimi bují velká kriminalita a mnozí jsou frustrovaní, což se často projevuje v radikalizaci směřující k násilným projevům. Přitom eurounijní jurisdikce nemá adekvátní zákony na tvrdé potírání těchto nebezpečných projevů. Oficiální eurounijní vztah k muslimským migrantům lze charakterizovat jako tolerovanou netoleranci. Přitom mnohé principy islámu jsou nesmiřitelně nepřátelské vůči našemu způsobu života. Politická elita EU tuto situaci neřeší, nebo řeší špatně, a tím trestuhodně ignoruje tento stav. Důsledkem této eurounijní neschopnosti či nezodpovědnosti je to, že dnes už nelze hovořit o migrační krizi, ale o nájezdu cizorodých hord. To je skutečný a obrovský problém Evropy, a ne Rusko nebo Čína. https://iportal24.cz/featured/analyza-bude-islamismus-a-islamsky-terorismus-nasi-novou-nocni-murou/
Hrozbou pro Evropu je neřízená a tolerovaná ilegální migrace lidí s nekompatibilními hodnotami s naším demokratickým systémem, destrukce eurounijní prosperity, nadvláda politické demagogie nad zákonitostmi ekonomických a dalších systémů atd. To jsou dnešní skutečné hrozby.
Sebereflexi od nevolené Evropské komise nečekejme
Eurounijní problémy nás trápí na každém kroku. Jen v Česku se stačí podívat na zdravotnictví, školství, drahotu apod. Chceme-li čelit této flagrantní špatné politice ze strany mocných hráčů, musíme se dokázat spojit, a ne neomaleně kritizovat jiné politické představitele jen proto, že se snaží hájit zájmy vlastních občanů před servírovanou bruselskou dehonestací. Smutnou pravdou je, že mnohé země EU žily a žijí v iluzi, že se opírají o unijní stabilitu, která se jasně ukázala být nestabilitou až slabostí. Není čemu se divit. Prezident Klaus prohlásil, že je zavádějící tvrdit, že může dojít k oslabení EU, neboť ta už je tak slabá, že slabší už být nemůže. Je naivní očekávat od nevolené EK sebereflexi s následnou snahou o systémovou nápravu dnešní nefunkční EU. A jak se zdá, tak tvůrci tohoto molochu jsou nepoučitelní a opět potvrzují, že politické elity se už nadobro odtrhly od reality a skutečných zájmů Evropanů.
Je proto bláhové se spoléhat, že Brusel sama napraví své nehorázné chyby. Proto je důležité, aby došlo k semknutí některých členů EU, třeba i s nečleny, a snažit se prosadit pravidla, která znovu nastartují evropskou prosperitu. Pokud se to nepodaří, pak bude EU pod německo-francouzskou patronací směřovat ke kolapsu. Pro tento případ už není příliš variant. Jednou z možností je požádat o vstup do BRICSu.
Stručné připomenutí historie V4
Visegrádská spolupráce vznikla 15. 2. 1991, deset dní před zánikem Varšavské smlouvy, podepsáním deklarace členských zemí Maďarska (premiér József Antala), ČSFR (prezident Václav Havel) a Polska (prezident Lech Walesa). Po rozdělení ČSFR se aliance změnila na Visegrádskou čtyřku. Cílem byla podpora rozvoje užší spolupráce mezi těmito státy tak, aby lépe prosazovaly zájmy tohoto středoevropského regionu v EU. Následně začala probíhat i spolupráce s Rakouskem a Slovinskem v rámci tzv. Regionálního partnerství.
Uskupení V4 se inspirovalo setkáním tří králů v maďarském městě Visegrád v roce 1335. Tehdejšího setkání se zúčastnili uherský král Karel I., český král Jan Lucemburský a polský král Kazimír III. Dohodli se na spolupráci v politice a obchodě na bázi trvalého přátelství.
V roce 2012 se Visegrádská čtyřka dohodla na vytvoření mezinárodního visegrádského fondu, který sloužil pro podporu zlepšování v oblasti vědy a výzkumu, kultury, rozvoje turistiky a přeshraniční spolupráce. V témže roce se zástupci ministerstev obrany dohodli na sestavení společného bojového uskupení armád.
V roce 2013 se prezident Zeman vyslovil pro přizvání Rakouska a Slovinska do V4. V roce 2016 Zeman a rakouští Svobodní přišli s plánem pevného připojení Rakouska, protože v této skupině viděli protipól k tehdejší německé politice, uskutečňované kancléřkou Angel Merkelovou, která byla nesmyslně vstřícná k ilegální migraci. Rozšířená V4 předpokládala budoucí možnost reformovat EU s využitím právě této platformy. Premiér ČR Bohuslav Sobotka tuto snahu odmítl s tím, že V4 musí naopak podporovat silnou stávající EU. Vůbec nepochopil, k čemu eurounijní instituce směřují. Následně tento plán odmítli i rakouští poslanci.
Uskupení V4 rozdělilo několik názorů. Tím posledním, a asi nejvýznamnějším, je vztah ke konfliktu na Ukrajině, a jak ho řešit. Mocenská eurounijní ideologie se nikdy neptá, co skutečně způsobilo tento konflikt nebo se ptá, ale ne objektivně, jen z pozice své ideologie, což je demagogie. A každá demagogie vede dříve nebo později k degeneraci systému, a tím k jeho zhroucení.
Rozpor mezi členy V4 přerostl v ostrý spor mezi Maďarskem a Polskem. Na stranu Maďarska se připojila i Ficova vláda. Dodatečně tak došlo i k rozporům mezi ČR a SR, a to jednoznačně v důsledku nepřípustné arogance české vlády.
Slepenec Trojmoří cestou ke spáse není
Polsko dnes hledá alternativu podporovatelů pro svou zahraniční strategii. Chtělo vsadit na spolupráci s Německem a Francií, ale tento formát je narušen jejich vážnými vnitřními problémy. Proto se Polsko zaměřuje na spolupráci se státy v regionu Baltského moře nebo na dvoustranné vztahy jen s Německem nebo s Českem.
Ve Varšavě nedávno skončil desátý summit Iniciativy Trojmoří, což je regionální spolupráce ve střední a východní Evropě. Tento formát zahrnuje 12 členských států EU a několik přidružených zemí, které se chtějí připojit, ale nejsou členy EU. Jedná se o Ukrajinu, Moldavsko, Černou Horu a Albánii. Bohužel tento slepenec je v převážné míře založený jen na stávající politice proti Rusku a proto nemůže zajistit prosazování zájmů zemí bývalé V4 vůči tlakům mocných eurounijních států. To není cesta ke spáse středoevropského regionu.
Nacistické kořeny Evropské unie
EU se chová jako »Čtvrtá říše«, coby pokračovatelka té Třetí říše, ale s jinými neválečnými prostředky. I když ani to není zcela pravda, vzhledem k nedávným nesmyslným až nebezpečným prohlášením Francie a Velké Británie. O Čtvrté říši lze mluvit, protože u kolébky EU stáli prominentní nacisté a kartely, které vybudovaly Třetí říši. Stačí jmenovat vysoce postaveného nacistu a člena svazu »ochránců nacistického práva« Waltera Hallsteina, zakladatele EHS (budoucí EU) a následně prvního prezidenta nevolené Evropské komise. Dalším garantem pochybné a nedemokratické struktury EU se stal nacista, válečný zločinec a člen vedení IG Farben Fritze Ter Meera, odsouzený Norimberským procesem. Podílel se na zformování a podpisu tzv. Římské smlouvy, která vyvrcholila v Lisabonskou smlouvu z roku 2009. K ruce mu byl další nacista a vysoký funkcionář IG Farben, Carle Wurster. Přitom IG Farben od roku 1938 zahrnovala 880 mezinárodních korporací (500 německo-francouzských a 380 anglo-amerických). Vedle IG Farben se na německé nacistické mašinérii podílely americké banky a další kartely. V USA vznikla pobočka kartelu s názvem American IG. Z Norimberského procesu vyplynulo, že bez účasti korporací IG Farben by s největší pravděpodobností ke Druhé světové válce nedošlo.
Kdo se chce blíže seznámit s rolí nacistů při tvorbě poválečné Evropy, nechť si přečte publikaci německého autora Matthiase Ratha »Nacistické kořeny bruselské EU«. Kniha uvádí, jak byly převzaty plány nacistů na budování Třetí říše po skončení vítězné války. Tyto plány se oprášily pod novým označením EU. Autoři však zůstali stejní.
Visegrád byl úmyslně umlčen, protože si hlavní eurounijní aktéři nepřáli toto uskupení, aby i nadále mohli mocensky bačovat bez jakéhokoliv omezení. Dnešní V4 už nedává smysl. Stav EU je poplatný také tomu, že u její kolébky stáli bývalí němečtí nacisté a v Německu po Druhé světové válce neproběhla důsledná denacifikace. Dokonce mnozí výkonní nacisté, přestože řada z nich byla odsouzena za svou válečnou činnost, se nakonec vrátili do vysokých funkcí v poválečném Německu. A byli to bývalí němečtí nacističtí pohlaváři, kteří do eurounijního systému přenesli německé vize o plánovaném poválečném uspořádání Evropy, po vítězném tažení nacistického Německa. S tím do značné míry souvisí, že fungování EU nerespektuje suverenitu jednotlivých členských zemí.
Ve jménu demokracie směrem k totalitarismu
Bruselské vedení s nevolenou EK se odtrhlo od reality života a potvrdilo tak jeden z Murphyho zákonů, který říká, že pokud existuje nějaký způsob, jak to udělat špatně, tak se to udělá. Tito eurounijní velcí hráči si uzurpovali právo mocensky rozhodovat o všem a o všech. Proto chtějí zlikvidovat i poslední zbytky demokratického práva veta. Kam vede vládnutí o nás bez nás, ukázala nedávná historie, která přivedla Evropu ke Druhé světové válce. Dnes se prosazuje eurounijní politická ideologie, kdy jen ta jediná je správná a povolená. To vede k omezení svobody projevu. Stávající přístup EU naboural některé hodnoty demokracie a právního státu tím, že se ve jménu velmocenských zájmů připustily cenzurní principy, což je předstupeň totalitarismu. To vede ke ztrátě důvěry ve spravedlnost i právní stát.
Nedostatek objektivních informací a vládní cenzura slouží k tomu, aby občan nemohl posoudit, kde je nejvíce pravdy, anebo alespoň nejméně lží. Obecně platný výrok říká: »V zemi s cenzurou může oficiálním zprávám věřit jen blbec.« Chceme-li jakoukoli událost objektivně posoudit, musíme znát všechny okolnosti, které ji utvářely. Úmyslné zamlčování některých informací, či jinak řečeno selektivní výběr informací, je jednou z forem oficiálních vládních dezinformací. Jen demagog nebo tupec si může myslet, že dnešní systém společnosti je posvátná kráva, kterou je zakázáno kritizovat. Co to je za demokracii, jestliže kritik dnešních nepravostí se dehonestuje a označuje nelichotivými přívlastky, nebo se dokonce považuje za nepřítele. Díky legalizaci ilegální migrace se stáváme cizinci ve vlastní zemi. Lídři EU nemají skutečné argumenty, a proto se snaží vyloučit z voleb ty, kteří se jim nehodí, jako Francouzsku Le Pen, italského politika Salviniho tahají před soud, nerespektují vůli voličů AfD, ale nevadí jim Merzova nedemokratická CDU, protože s ní Brusel nemá problém. I vítěz v prvním kole prezidentských voleb v Rumunsku, Calina Georgescu, musel být z voleb odstraněn. To vše i další je důkazem, že zastupitelská demokracie je podvod na voliče.
EU i G7 se propadají, budoucnost je v BRICS
Ekonomika EU výrazně ztrácí, a to díky nesmyslným bruselským rozhodnutím, což negativně zasáhne všechny země v Evropě. Pokud by důsledky těchto hloupých a nesystémových politických rozhodnutí dopadly jen na ty, kteří tuto politiku podporují, neměl bych nic proti tomu. Ale bohužel se to ekonomicky dotkne nás všech, nemluvě o návratu k totalitním praxím a k cenzuře. Ve stávajícím špatném systému se Evropa ekonomicky jen stěží postaví na nohy. Ale nejde jen o EU. I ekonomika nejvyspělejších zemí G7, které v době svého vzniku v r. 1975 společně tvořily 63 % celosvětového hrubého domácího produktu, dnes tvoří zhruba jen necelých 45 % a klesá to dál. Snižuje se i podíl G7 na celosvětové populaci, a to z původních 15 % na dnešních 10 %, a klesá dál. Ekonomika EU se snížila ze svých původních 26 % světové produkce na pouhých 16 % a rovněž klesá dál. Eurounijní ekonomiku předběhlo dnes i neformální ekonomické uskupení BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, JAR atd.). V roce 2000 ekonomika BRICS tvořila jen 10 % z ekonomiky světového hospodářství. Dnes tvoří více než 26 % a dále roste, zvláště díky Číně. Čínská ekonomika roste, kdežto v EU klesá. Jsou to holá oficiálně zveřejněná fakta, ale v českých mainstreamových médiích se o nich nemluví.
Ještě v roce 1997 tvořily ekonomiky států BRICS jen 40 % bohatství států G7. Dnes je toto seskupení bohatší než G7. Do skupiny BRICS se dnes chtějí připojit další státy jako Indonésie, Írán, Argentina, Alžírsko nebo Saudská Arábie či Turecko. Zvláštní případ představuje právě Turecko, člen NATO. Od roku 1987 chtělo vstoupit do EU a mělo bruselský příslib, ale tahali ho jen za nos. Proto tato jeho snaha prakticky skončila v r. 2018. A Turecko se od té doby snaží připojit k zemím BRICS. Rovněž začíná zvažovat výhody a nevýhody své účasti v NATO, pokud se připojí k BRICSu. Přitom Turecko má po USA nejsilnější armádu v NATO. Dnešní přitažlivost BRICSu vyjádřil velvyslanec z Argentiny, další z kandidátských zemí. Zdůraznil, že je dána tím, že ekonomika tohoto sdružení není založena na žádné politické ideologii. Přesto země BRICS stojí na straně Ruska. Už nyní zahrnuje BRICS 42 % lidstva. Pokud se bude dál rozvíjet tak jako v současnosti, pak v tomto uskupení bude žít většina příslušníků střední třídy a bude mít k dispozici minimálně 38 % z celosvětového bohatství. Ale hlavně má důležité nerostné suroviny, které EU nemá.
Brusel sází na válku
Evropská elita, která u vlastních občanů neustále ztrácí na demokratické podpoře i věrohodnosti, objevila v ukrajinské válce další nástroj manipulace. Straší Ruskem, které přes Ukrajinu údajně chce postoupit až k Atlantiku. Tato nepravda má občany přimět k souhlasu s posilováním represivních struktur, s radikálně zvýšenými náklady na zbrojení a k další bruselské centralizaci. S konfliktem na Ukrajině nabrali nový dech odpůrci jednomyslnosti v rozhodování o zahraniční politice. Vlády Německa, Francie, Itálie, a pár menších států tvrdí, že kvůli Rusku je nutno zrušit právo veta. Předsedkyně Evropské komise Leyenová, jejíž instituci nepřísluší ve věcech války a míru žádné pravomoce, staví sebe i Evropskou komisi do čela evropské podpory válce.
Brusel sází na válku a chce vytvořit nový válečný ekonomický model, a proto podporuje válečný konflikt na Ukrajině. V jejich pochybných představách je válka motorem ekonomiky. Tuto myšlenku realizoval Hitler, a kam to přivedlo Evropu? Nejde vůbec o záchranu Ukrajiny, nýbrž o oslabení Ruska, a poté s ním vyprovokovat následný konflikt. Falešná hrozba ze strany Ruska má rovněž posloužit k vytvoření eurounijního superstátu. Proto chce Brusel zavést společné daně, půjčky a od zeleného stolu centrálně politicky řídit ekonomiku. To povede k hrubému znásilnění ekonomických zákonitostí. Bruselské diskrepance se projevují i v tom, že připouští, aby se Evropa stala nelimitovaným skladištěm pro migranty.
Potřeba vzniku nového uskupení je naléhavá
Vzpomenul jsem jen některé z mnoha eurounijních problémů, za které si unie může sama. O to více je žádoucí vytvořit nové uskupení, které by hájilo zájmy jeho členů proti bruselským byrokratům. Ale aby to mohlo nastat a bylo ve své činnosti efektivní, pak spojovacím pojidlem musí být nekonfliktní zájmy zřizovatelů, do kterých zajisté patří ekonomická prosperita regionu. Názorové odlišnosti se musí upozadit. Pokud to zájemci o uskupení nedokáží, pak jakákoli iniciativa je předem zbytečná, a ztrácí se tak poslední příležitost nápravy. Pokud nenastanou zásadní systémové změny, tak Evropa bude bojovat o přežití a EU zamíří k rozpadu sebe sama. Ale pozor, existují eurounijní politici, kteří chtějí tento proces zastavit nějakou katastrofou, např. válečnou. Brusel zapomíná, a v současném složení nemůže ani jinak, že jedinou správnou cestou je vrátit se ke svobodnému myšlení, kritickému uvažování, respektování zákonitostí jednotlivých systémů a k návratu bezpečnosti do ulic. Pokud to nenastane, pak zvítězí válečný idiotismus a konec Evropy.
František Krincvaj