Ve dnech 10. až 21. (22.) listopadu 2025 se v brazilském Belémě konala v pořadí již 30. světová konference o klimatických změnách, COP 30. Ač se jí účastnilo údajně na 56 tisíc lidí, skončila nepřekvapivě bez větších výsledků. Problematika fosilních paliv se do závěrečného usnesení konference nedostala, na rozdíl od COP 28, ale stejně jako v COP 29 v Baku. Představa, že místo konání konference (ropný stát nebo stát bez větších zdrojů fosilních paliv – Brazílie) citelně ovlivňuje výsledky, se nepotvrdilo.
COP 30 skončila v zásadě neúspěchem nepřekvapivě, protože zejména vývozci fosilních paliv si ohlídali své. Naopak rozumná je výzva k zintenzivnění realizace opatření adaptace na probíhající klimatické změny a zvýšení pomoci vyspělých kapitalistických států státům rozvojovým. Je třeba ale vidět, že na probíhající klimatické změny se všichni budou muset adaptovat, ať budou chtít nebo ne, a že tomu tak bude nezávisle na původu klimatických změn.
Cynik řekne, v usnesení COP 30 není nic, co by stálo za zmínku. Sliby se slibují, blázni se radují, navíc zahraniční pomoc obvykle kulhá na obě nohy (naplní se v rozsahu 10 % slibů) a navíc často nikoliv nezištně. V lepším případě se spojuje s vývozem zboží či služeb, v horších se zjevným vydíráním. Navíc lze důvodně očekávat, že pokračující exploze nákladů a škod z válek, prudké militarizace a nárůstu zadlužení do často nesplatitelných výšek podlomí možnosti vyspělých kapitalistických států pomáhat rozvojovým státům, resp. že tato pomoc zůstane z velké části na papíře. Rozhodující potenciální peníze se utratí v bezuzdném zbrojení a v nesmyslných válkách nejčastěji o trhy, další velké zdroje se promrhají v nesmyslném embargování kdekoho a v rámci nelegálního vydírání, na superluxusní spotřebu těch nejbohatších atd.
O přípravě COP 30 bylo v českých médiích hluboké ticho. Mlčela i tzv. klimatická koalice, mlčelo i ministerstvo životního prostředí. Něco málo o jejím průběhu zveřejňovaly internetové Ekolist a Deník referendum. Šlo ale spíše o okrajové problémy – o rekordní počet lobbistů fosilních paliv (1602), o protesty tamních indiánů proti zvůli tamních latifundistů, o požáru, který na několik hodin přerušil konferenci ve čtvrtek 20. listopadu a jistý počet účastníků přivedl do nemocnice.
O čem se na COP 30 nejednalo
Světové klimatické konference COP reagují na závěry z tzv. velkého klimatického panelu (IPCC) expertů, kteří zkoumají klima od roku 1988 na objednávku Organizace spojených národů. Jejich základní hypotézou, kterou si jsou stále více jisti, je, že s růstem koncentrací tzv. skleníkových plynů v ovzduší Země – vodní páry, oxidu uhličitého (CO2), metanu (CH4), ozonu (O3), oxidu dusného (N2O), freonů, halonů a některých dalších látek vesměs vytvořených a emitovaných do ovzduší lidmi – se zvyšují průměrné teploty povrchu Země (ovzduší i moří) a obráceně. Má jít o důsledek fyzikálního jevu skleníkový efekt. Od počátku IPCC hlásá, že za pozorované rychlé oteplování klimatu někdy od roku 1970 můžou masivní antropogenní, tj. lidmi vytvořené, emise skleníkových plynů, především CO2, dále CH4, N2O, freonů, halonů a dalších. Vodní pára a ozon nemají významnější antropogenní emise.
Jako důkaz je od třetí souhrnné zprávy IPCC uváděna tzv. Mannova klimatická hokejka, kdy s růstem koncentrací CO2 se zvyšují teploty povrchu Země a obráceně. S ohledem na přesnost měření se dá ale interpretovat i jinak, tj. že zvyšující se teploty povrchu Země způsobují nárůst koncentrace CO2, nebo že jde o náhodný souběh vývoje obou veličin. Tzv. klimaskeptici upozorňují, že základní klimatický model, používaný experty IPCC, je velice plochý, že klima je mnohofaktorový jev a že realizace požadavku na nulové antropogenní emise skleníkových plynů vede nutně ke zruinování sociálně ekonomického rozvoje, aniž by to stabilitě klimatu výrazněji pomohlo. Tyto argumenty od nich přebírá tzv. antiklimatická sféra. Totiž, i podle IPCC se na oteplování klimatu vodní pára podílí při jasném nebi 33–66 % a při zataženém nebi 65-85 % (uvádělo se již v roce 2008). Podle klimaskeptiků se vodní pára na oteplování klimatu podílí asi 90 %, přičemž na CO2 zbývá asi 5 %. Jinak řečeno, určitý vliv skleníkových plynů uvádí i klimaskeptici, ale podstatně menší než IPCC.
Ano, ne všichni experti na klima teorii IPCC sdílí. Jejich systematické umlčování a pronásledování ve státech kolektivního západu na tom nemůže mnoho změnit. Musí se porovnávat fakta a ne organizovat hlasování o té či oné, údajně vědecké pravdě.
Poukazy klimaskeptiků na 10-20násobné koncentrace oxidu uhličitého ve straších prvohorách (život to přežil dokonce se i rozšířil v siluru z moře na souš), zvyšující se sluneční aktivita po roce 1890 (cykly sluneční aktivity s dopadem na oteplování nebo ochlazování teploty povrchu Země zůstávají, ale jsou silnější, resp. sluneční aktivita je nejvyšší od 10. století našeho letopočtu), nejasná výměna oxidu uhličitého mezi jeho hlavním skladem, tj. hlubinami oceánů, a ovzduším, se ignorují s tím, že jsou nevědecké. IPCC připouští klimatické aspekty ničení tropických deštných pralesů a snad i problémy rostoucích tepelných ostrovů velkých měst. Rozhodující příčinou zrychlujícího se oteplování klimatu ale podle expertů IPCC jsou antropogenní emise skleníkových plynů, které je nutné urychleně srazit na nulu. Ignorují přitom i takovou drobnost, že hlavní skleníkový plyn – vodní pára – své koncentrace v ovzduší v letech 1990 – 2020 v průměru zvýšila o 7 %. Podobně se rychleji než emise a koncentrace CO2 zvyšují emise a koncentrace silného skleníkového plynu metanu. Při zvýšení podílu vodní páry a metanu v ovzduší se musí snížit podíl CO2 na pozorovaném oteplování.
Tragické je přitom i samo měření emisní náročnosti základních zdrojů paliv a energie na emise skleníkových plynů. Tabulka IPCC neobsahuje významné fosilní palivo mazut (?), zemní plyn uvádí asi dvakrát na CO2 úspornější než uhlí. To je hrubý omyl vzniklý měřením jen emisí vzniklých při spalování fosilních paliv. Zahrneme-li i metan unikající při těžbě, dále dopravě a zpracování fosilních paliv (0,5 % u uhlí, 3-6 % u ropy a zemního plynu, v přepočtu na jejich energetický ekvivalent), vychází uhlí z hlediska dopadu na klima podle teorie IPCC podstatně šetrnější než ropa a zemní plyn. Vzniká samozřejmě otázka o lobbování plynařské lobby u IPCC.
Jistě, proti minulým COP chyběli zástupci Spojených států amerických, druhého největšího emitenta IPCC obávaného oxidu uhličitého na světě. Trump hned po svém druhém nástupu do funkce prezidenta USA v lednu 2025 dal světovému úsilí o redukci emisí skleníkových plynů košem. Otázka, zda má COP 30 smysl bez USA, je na místě. Protože většina států včetně USA jen předstírá úsilí o významné snižování emisí skleníkových plynů, větší pokrok nelze očekávat, ať už USA budou přítomny a zavážou se nebo nezavážou k podstatnému snižování emisí skleníkových plynů.
Místo závěru
Povzbudivá je jen zpráva z Číny, že její emise skleníkových plynů v metodice IPCC posledních 18 měsíců stagnují. Ne že by v Číně nerostla výroba a spotřeba paliv a energie, zejména elektrické, ale její růst pokrývají tzv. obnovitelné zdroje a jaderná energie. Zatím nelze říci, zda jde o jev dočasný nebo trvalý. V severní Číně také probíhá asi nejvýznamnější projekt zalesňování kdysi odlesněných území. Proti tomu Česko si nedávno nechalo zničit kůrovci významnou část lesů a prohloubit tak nejen klimatickou krizi. Nejhorší na tom je, že v regionu Šumavy a Českého Švýcarska plus širokého okolí se tak stalo prakticky pod patronací idiotské politiky nezasahování do přírodních jevů.
Dovolím si upozornit na ještě jednu záludnost. Rozvoj nepravidelně pracujících fotovoltaických a větrných elektráren po určitou dobu při dnešních cenách těchto elektráren v Číně může probíhat hladce. Dříve nebo později ale narazí na limity elektrizační sítě. Její přizpůsobení vyžaduje podle všeho obří investice. Alespoň podle jediného solidnějšího výpočtu, který provedli experti ve Velké Británii. Jaká je reálná efektivnost těchto elektráren, se stále neví a málokomu to vadí.
Jan Zeman