Podle Mattiase Desmeta, belgického profesora psychologie, nelze se na totalitarismus dívat jen prismatem politického dění, neboť jde i psychologický proces. Jde o politický systém, jehož vládnoucí skupiny se chovají bez jakýchkoliv omezení svých pravomocí a regulují úhly pohledu ve veřejném i soukromém životě. Existence totalitních systémů není podmíněna jen násilím, ale také vzdáním se svobody velké části obyvatel ve prospěch oficiálního názoru politického a vládního centra. Jde o důsledek cílevědomé manipulace, kterou lze přirovnat k masové psychóze. Četl jsem zajímavý názor: »Manipulace znamená, že když nemám pod kontrolou sebe, chci mít pod kontrolou všechno a všechny ostatní, bez ohledu na to, co tím způsobím.« Lidé, kteří totalitnímu procesu podlehnou, se začnou chovat jednotně, neboť ztrácejí schopnost kritického myšlení, ztotožňují se s předkládaným názorem z vládního centra a vylučují či démonizují jakýkoliv jiný názor. Své chování považují věcně i morálně za správné a politicky nutné. Tomuto stavu mohou podlehnout i inteligentní a vzdělaní lidé. Klasickým příkladem je německý nacismus, totalitní systém, kterému podlehl prakticky celý německý národ, bez ohledu na úroveň osobní vzdělanosti a inteligenci, a to díky cíleně vedené propagandě či masové manipulaci. Šlo o davovou psychózu, jak to dokreslují dobové fotografie nebo filmové záběry, na kterých dav nadšeně až s euforií vítá Hitlera. Je třeba si uvědomit, že v Německu nikdy neproběhla očistná denacifikace. To formuje i dnešní oficiální postoje Německa.
To, že EU postupně naplňuje totalitní atributy, není jen tím, že u její kolébky stáli bývalí nacisté, protože tento problém je mnohem hlubší a poplatný současnému eurounijnímu pojetí moci a demokracie. Tomu odpovídají i nesmyslné bruselské rozhodovací postupy. Dochází až k ideologickému znásilňování zákonitostí svébytných oblastí. V první řadě se to týká ekonomiky.
Aby bruselská psychologická propaganda byla v tomto směru úspěšná, vytváří se jednoduchý, ale emočně silný příběh s jednoznačným nepřítelem. Ne náhodou se tímto úhlavním nepřítelem stalo Rusko, protože si nenechá do svých záležitostí kecat bruselským doupětem a navíc má obrovské nerostné bohatství, jako vzácné kovy, ropu, plyn atd., které EU nemá, ale ráda by se k tomuto bohatství dostala. K dosažení tohoto cíle existují jen dvě cesty. Buď na bázi mezinárodního obchodu, kterou však EU zrušila, nebo velmi riskantní cestou, kterou je válka. O to se snažil Napoleon i Hitler a víme, jak to nakonec pro ně dopadlo. Západ je asi nepoučitelný. V minulém bipolárním uspořádání to bylo jednoduché a jednoznačné: Úhlavním nepřítelem obou stran byla vždy protistrana.
Vazba na autority a jediný »správný pohled«
Totalitarismus vzniká procesem, ne daným režimem. K tomu není nezbytně nutný diktátor, ale stvoření strachu a proklamace tzv. »dobrých úmyslů« napravujících škody. Pojítkem obou atributů je deklarovaný jediný »správný pohled«. Lidé v tomto systému často přenáší odpovědnost na autority, kterým věří. Jde o dogmatickou politickou víru. Ale tato víra, na rozdíl od té náboženské, není stabilní, protože každodenně naráží na realitu všedních dnů. Americký psycholog Stanley Milgram při svých pokusech prokázal, že vazba na autority může být tak silná, že dotyční dokážou týrat druhé, když jim to přikáže autorita. A autority hrají významnou roli právě v totalitarismu.
Totalitarismus není jen zlem jedné společenské formace, ale trvalým rizikem každé společnosti, demokracii nevyjímaje. O tom jasně hovořil už Platón ve své kritice demokracie. Každou totalitu předchází nárůst platnosti jen jediné »správné« ideologie s vyloučením jakékoliv diskuse na toto téma. Totalitarismus předkládá oficiální zjednodušený černobílý příběh, který vysvětluje problémy, označuje jednoznačného viníka, legitimizuje oběti a nabízí demagogické řešení. Každá demagogie však vede k degeneraci myšlení a tím i k degeneraci společnosti. Obecně v totalitě platí, že ti, kteří jsou kritičtí k předkládanému příběhu či události a zpochybňují oficiální tezi, jsou označováni za nebezpečné, a proto jsou různým způsobem dehonestováni. Pluralita názorů se připouští omezeně jen na ty, kteří přímo neodhalují principiální nedostatky a lži oficiálního nerativu. Ale zakrýváním reality a neřešením skutečných problémů se ve společnosti zvyšují nelinearity, které vždy vedou k nepředvídatelnému vývoji až k chaosu. To plyne ze zákonitostí nelineárních dynamických systémů, do kterých patří i lidská společnost.
Totalitarismus začíná nenápadně a často ve jménu ochrany společnosti. Vyznačuje se absolutizaci jedné pravdy, potlačením široké diskuze, skrytou i otevřenou cenzurou a různými postupy připomínající mafiánské vydírání. Totalitarismus vzniká procesem a jeho největším garantem je nemyslící poslušnost.
Alfou a omegou je školství
Totalitarismus se nejsnadněji prosazuje u ještě nepopsané populace, u dětí a mládeže. Proto se indoktrinace zaměřuje právě na tuto věkovou kategorii. U nás se s ní začíná dokonce na úrovni mateřských školek. Skrytým nátlakem se malé děti připravují na psychopatickou genderovou ideologii. Politické neziskovky působí i na základních školách a tím narušují základní úkol školy, kterou je vzdělávání, rozvíjení znalostí, rozvoj emoční inteligence a kritického myšlení. Rozhodně není úkolem škol šířit politické či aktivistické postoje politických neziskovek, které vystupují demagogicky. Ničivost našeho školského systému kritizoval i bývalý prezident Klaus slovy: »To, co se děje v našem školství je děsivé. Zásadní problémy jsou v jeho koncepci a pojetí školství, v zanedbání jeho úlohy ve společnosti atd.«
Školský systém formuje budoucnost. Proto si systém s totalitními atributy modifikuje školství k obrazu svému a neštítí se reinterpretovat historické události ve jménu své politiky. Pokud se na vzdělání podílí chybný systém, pak lze očekávat i chybnou budoucnost. Francouzský spisovatel Houellebecq popsal ve svém románu »Podvolení«, jak snadno se může stát, že Francii ovládne islám. V blízké budoucnosti může jít o docela reálnou situaci. V jeho románu strana Mírných islamistů vyhrála ve Francii volby a očekává se boj o křesla ve vládě. A na to konto umírněný islamista prohlásí, že oni chtějí obsadit jen jedno ministerstvo, a to ministerstvo školství. Tím autor zdůraznil, že právě ve školství se rodí budoucnost a nová společnost. Bohužel školství je ukázkou obecně špatného trendu, což ani ta dnešní Babišova vláda to nepochopila a systémově neřeší. Nelze se divit, neboť jsme součásti špatného systému, který navíc spolehlivě směřuje k móresům totalitářství. Budovat elitní školy rozhodně není řešením, ale únikem od skutečných problémů. Podobně na tom je i přijatý »Pakt o imigraci a azylu«, který ilegální migraci vůbec neřeší, pouze rozmělňuje stávající počty migrantů v zemích s jejich vysokou koncentrací přesunem do zemí s nižší koncentrací. Mluvit o solidaritě s těmito zeměmi, které si to způsobily samy, je idiotismus.
EU neumí systémově řešit své problémy, a proto sází na válku
EU směřuje k totalitnímu režimu, který nepřipouští žádný jiný názor, než ten, který byl vyprodukován bruselským doupětem. To má řadu negativních důsledků, které vedou Evropu ke ztrátě prosperity. Řadu problémů si EU vytvořila sama a neumí je řešit. Stačí připomenout negativní dopad zeleného šílenství, narůstající a neřešený problém s ilegální migrací či protiruské sankce, na které v první řadě doplácíme my všichni, či obrovské půjčky ve prospěch zkorumpované Ukrajiny, která je nikdy nesplatí a její problémy se půjčkami nikdy nevyřeší. Navíc dnešní Kyjevský režim adoruje řadu Ukrajinců, kteří kolaborovali s Hitlerem a Třetí říši a dopouštěli se brutalit shodně jako němečtí nacisté.
Dnešní energetickou krizi způsobily Spojené státy, které se nechaly hloupě vtáhnout Izraelem do hazardní války s Íránem. Ale dopad na Evropu nemusel být tak krutý, pokud by EU ctila ekonomické zákonitosti a nezrušila stabilní a ekonomicky výhodný nákup ropy a plynu z Ruska. Jedná se o hloupý projev, kdy se ekonomické zákonitosti nahradí politickou ideologií, která obyvatelstvo nenasytí a kola průmyslu neroztočí. Jde o ukázku nesmyslného ideologického sebemrskačství.
Dnešní vývoj systém EU směřuje k totalitě. Jde o chybný systém, neboť připustil narušení průmyslu a zemědělství, snížil evropskou konkurenceschopnost a důsledkem je nárůst sociálních problémů. Přitom zadluženost některých zemí EU je vysoká a hrubě zatíží jejich budoucnost. To může vést až ke zkáze. Každá totalitní moc se bojí kritického uvažování, které probouzí odpor občanů. Vládci totalitního režimu se stávají nervózními, ale nemají v úmyslu sejít ze své mocenské cesty. Proto se nejdříve začíná přitvrzováním cenzury, nárůstem demagogie a represí proti jinak smýšlejícím občanům. Pokud hrozí, že to nepomůže, pak může nastoupit příprava na válku. To se právě dnes v EU děje, zvláště v Německu, které opakovaně vsadilo na zbrojení, a historie by nás měla poučit, k čemu to vždy v Evropě vedlo – k První a Druhé světové válce. Totalitní eurounijní manýry nedokáží hledat systémová řešení problémů, a proto se bruselská selanka kloní k řešení kritické situace válkou. Dokonce už stanovila plán, že k válce s Ruskem dojde do roku 2030. Proto se dlouhodobě vytváří nenávist k Rusku jako k jedinému nepříteli. Pravdou je, že všechny nakumulované problémy a dluhy z neválečného či mírového období se válkou náhle stávají zcela irelevantní, neboť válečná vřava a hrůza to vše přehluší. Válka však vzniklé problémy nevyřeší a případný vítěz bude jen diktovat poválečné podmínky. Ale pokud to bude válka nukleární, jak lze předpokládat, pak není vítěze. Avšak vládci totalitních systémů si takové otázky vůbec nepřipouští.
Západu, potažmo EU, nevyšla ani proxy válka na Ukrajině s cílem oslabit Rusko a následně rozparcelovat jeho území i nerostné bohatství. Ukrajinské vedení a administrativa v čele se Zelenským řídí nejen obrovskou státní korupci, ale dnes už nezakrytě koná i v duchu neofašismu a mafiánských móresů. Jak jinak chápat vyhrožování Zelenského vůči Orbánovi a jeho rodině smrtí. Ale ještě horší je, že vůči tomuto jeho zcela nepřípustnému chování jednoznačně nezasáhla Evropské komise s předsedkyní Ursulou von der Leyenovou. To také dokazuje zvrácenost systému EU. Přitom Zelenský nedokáže nic jiného než po světě žebrat o peníze a zbraně. Ukrajinská zadluženost je tak obrovská, že země tento dluh nikdy nesplatí, a tak Černý Petr zůstal v rukou EU. A Bruselu nevadí, že nezanedbatelná finanční část se ztrácí ve zkorumpovaném ukrajinském systému. Jinak řečeno rozkradou to mocní úředníci z ukrajinské administrativy. Ale v tomto eurounijním totalitním pojetí to asi dnešním eurounijním vládcům nevadí, přestože ukrajinská Pravda zveřejňuje přepisy z Mindičových odposlechů týkající se právě tohoto řízeného rozkrádání půjčených peněz.
»Jednotný evropský národ« a digitální totalita
Na totalitních tendencích EU se výrazně podílí dirigistické sklony plynoucí z prosazování brutální integrace s cílem vytvořit jednotný evropský národ mající jednotnou identitu. To je naprosto nevhodné z hlediska historie evropských národů, u kterých jde především o rozdílný pocit identity. Aktéři myšlenky vytvořit evropský super stát nechápou, že v evropských státech vůbec nedominuje představa, že takový uměle vytvořený celek je důležitější než vlastní stát. To utvrzují i dnešní zkušenosti s až nesmyslnými rozhodovacími procesy stávající bruselské žvanírny, které jsou často odtržené od reality. Aby se zlomil tento přirozený občanský odpor, nastupují eurounijní totalitní tendence, které postupně zesilují. S tím se pojí i politická či ideová korektnost, která je základem totality. Politická korektnost je výsledkem metody vládnutí »cukru a biče«. Přesvědčení těchto lidí je dáno onou ideologickou zaslepeností a závislostí. Ideová korektnost je hlavním nástrojem totality a eskapická společnost, která uniká od reality do světa iluzí, je její nutnou podmínkou.
Integrovaná Evropa prý chce občany chránit. A proto nás chce mít pod dozorem a totálně kontrolovat. Za krásnými slovy se však skrývá hrozba pro naši svobodu. Proto se v Bruselu rodí projekty s cílem masivní regulace, která zásadně promění každodenní život Evropanů. S tím souvisí i zavedení digitálního eura. Přitom se využívá osvědčeného triku, kdy se pojmenují zákony tak, aby odpor proti nim vypadal nelidsky nebo jako zrada. Pod atraktivními bruselskými hesly vzniká infrastruktura, která má Evropu přetvořit v prostor digitální kontroly a tím zcela odbourat ochranu soukromí. Je to jeden z projevů totality. Argument – »poctiví lidé nemají co skrývat« – je falešný. Právo na soukromí je základní pojistkou svobody. Z Bruselu nás čeká digitální totalita.
Tato nesvoboda či totalita nebude doprovázena ostnatým drátem a strážními věžemi. Bude doprovázena sloganem o technické modernosti. Otázka nyní zní, zda dokážeme této totalitě zabránit a jak? Nebo připustíme, aby se naše svoboda vyměnila za jisté pohodlí a iluzi bezpečí ve své podstatě zakrývající totalitní systém.
Volby v zastupitelské demokracii jsou podvodem na voličích
Seznam možných kandidátů si každé politické uskupení vytváří jen k obrazu svému. Kritik nesrovnalostí se do seznamu nedostane. S tím souvisí i předvolební politické divadlo, kdy se slibuje, co všechno se změní, ale po volbách se ukáže, že sliby chyby. Přitom neexistuje žádná možnost popohnat politický subjekt k zodpovědnosti. Po volbách si mohou dělat, co chtějí, bez ohledu na zájmy a názory lidí, kteří jim dali hlas. Např. zástupci ANO před volbami kritizovali předražený nákup stíhaček F-35, ale po volbách se tento nákup nezrušil, neboť by tím údajně vznikla škoda asi 30 miliard korun. V porovnání s nákupní předraženou cenou a dalšími zvýšenými provozními náklady bychom nakonec jejich zrušením výrazně ušetřili. Nákup F-35 za 150 miliard a celkové náklady do roku 2069 se odhadují na dalších 322 miliard. Nákup švédských Gripenů NG včetně nákladů na provoz jsou nesrovnatelně nižší. Navíc, jak ukázala dánská realita o provozních nákladech na F-35, jsou přibližně o 25 % vyšší oproti původním odhadům.
Důvěryhodnost politických slibů a schopnost občanů ovlivňovat politický a ekonomický vývoj v zastupitelské demokracii je do značné míry pofiderní. Na sliby se právní závaznost nevztahuje a neexistuje mechanismus na vymáhání těchto slibů. Ale existují lepší alternativní modely. Např. tzv. švýcarská přímá demokracie, která zajišťuje odvolatelnost poslanců a závazné referendum pro všechna důležitá rozhodnutí, kdy výsledek je politicky závazný. Dále je nutné zavést pro politiky hmotnou zodpovědnost, veřejné smlouvy s občany, kdy politik podepíše právně závazný kontrakt. Dále pak otevřené financování a audit ze strany občanů, který by zamezil pochybným kšeftům a odkryl, kdo koho sponzoruje.
Každé enormní zvyšování výdajů na zbrojení je nesmysl, pokud se dotyční nepřipravuji na chtěnou válku. Důsledky dvou velkých zbrojení nám už předvedli Němci, kteří způsobili dvě světové války. Dnes se opět chystají na obrovské vyzbrojování a netají se s tím, že proti Rusku. Obrovské výdaje na zbrojení, které stát značně zadluží, má význam jen v případě, že chci válku, ve které už nikdo nenese odpovědnost za zadlužení. Vyhrožovat Ruskem, že začne válku, je nesmysl. Co by z toho mělo? Cui bono? Evropa nemá žádné významné suroviny, vlastní hloupostí jde do ekonomických problémů se ztrátou konkurenceschopnosti a díky eurounijní nezodpovědnosti až pitomosti je přelidněná muslimy, kteří dennodenně vytváří v západní Evropě velké problémy, kriminalitu, islamizaci apod.
Proxy válka na Ukrajině měla oslabit Rusko tak, aby se jejich režim zhroutil a Západ mohl snadno rozkulačit Rusko a jeho nerostné zdroje. To se ale nestalo a Rusko zvládlo všechny sankční balíčky, které v první řadě zkomplikovaly ekonomiku EU. Rusko bylo nuceno částečně přejít na válečnou výrobu. Tím má výhodu vůči válečnickým choutkám Západu, které s přechodem na válečnou výrobu bude mít řadu problémů, neboť se omezil ocelářský průmysl a EU nemá vlastní suroviny jako Rusko. Navíc lze očekávat, že to bude válka nukleární, při které má Rusko jednoznačnou výhodu. Proto válkychtivé myšlenky některých západních vládních politiků nejsou ničím jiným než projevem idiotismu. Jde o ukázku toho, že politická demagogie vždy přechází v degeneraci společnosti. Projevit se tak mohou některé atributy chaosu, kdy vše je možné a vývoj lidské společnosti se stává nepředvídatelný. Jde také o ukázku, že někteří občané i politici jsou nepoučitelní. A proto EU toleruje německé choutky nově pojatého Drang nach Osten. Tentokrát však nejen Německo, ale celá Evropa dopadne katastrofálně. Škoda. V tomto případě nám nepomůže ani Pán Bůh.
František Krincvaj