Václav Klaus exkluzivně: EU nutně potřebuje změnu, ale není, kdo by ji provedl

»Protiruská hysterie je dětinský přístup, který by dospělý člověk neměl zastávat. Já stále zdůrazňuji, že nejde o konflikt rusko-ukrajinský, ale západo-ruský. Kdyby šlo o rusko-ukrajinský konflikt, už by dávno skončil.« Tato slova uvedl v exkluzivním rozhovoru pro iportaL24.cz druhý prezident České republiky Václav Klaus. Interview se nese i v kritickém tónu vůči současné Evropské unii. »Brusel chce veškerou moc a chce oslabit význam a váhu jednotlivých států,« kritizuje exprezident, který v minulých dnech oslavil životní jubileum.

Pane prezidente, v rámci jakýchkoli kulatin člověk bilancuje. Který moment pro vás ve vaší kariéře byl tím top, kdy jste byl nejšťastnější či nejvíce hrdý, a kdy jste naopak prožil úplně opačný pocit?

Hrdost nebo její opak antihrdost jsem necítil vůči jednotlivostem polistopadové éry, ale vůči celku. Vůči tomu, že se nám podařilo rychle a účinně transformovat náš politický a ekonomický systém, že jsme nezůstali u žádných třetích cest ani u socialismu s lidskou tváří. Smutný jsem z toho, že jak politický, tak ekonomický systém naší země postupně – spolu s Evropskou unií – degeneruje a vrací se zpátky.

Jezdíte po světě, přednášíte, jste v kontaktu s mnoha význačnými osobnostmi (politiky, ekonomy apod.). Lze v souvislosti s jejich názory na rusko-ukrajinský konflikt spatřit nějakého společného jmenovatele? Nebo i v této »komunitě« panuje česká protiruská hysterie?

Ty osobnosti, se kterými se ve své postpolitické éře ve světě setkávám, jsou většinou schopny vidět rusko-ukrajinský konflikt v širších souvislostech, zejména v čase. Čili úplně opačně než současné vedení Evropské unie a než naše minulá, tedy Fialova a Rakušanova vláda.

Protiruská hysterie je dětinský přístup, který by dospělý člověk neměl zastávat. Já stále zdůrazňuji, že nejde o konflikt rusko-ukrajinský, ale západo-ruský. Kdyby šlo o rusko-ukrajinský konflikt, už by dávno skončil.

Akcent na rusko-ukrajinský konflikt v rozhovoru s vámi je logický, protože onen konflikt hýbe Evropou. Proto na dané téma ještě jeden dotaz: Každá válka jednou skončila, skončí i tato. Za jakých okolností si reálně umíte představit její konec a jak se tyto vámi vnímané okolnosti konce války projeví na poválečné podobě Ukrajiny, resp. Evropy, potažmo na vztazích Evropy se Spojenými státy a Ruskem a Ukrajiny s Ruskem?

To je moc složitá a mnohovrstevnatá otázka. Odpověď by vyžadovala knihu. Tato válka samozřejmě jednou skončí, ale na prognostika si nehraji. Nevím, kdy to bude, a nevím, jaký bude její výsledek. Jestli bude nadále trvat masivní vyzbrojování Ukrajiny Západem, může skončit jakkoliv. V každém případě tragicky. To, že svět (a my všichni s ním) zahájení této války dopustil, byl začátek tragédie. Jakékoli další spekulace na toto téma by byly pouze různými variantami Wunschdenken, byly by výrazem optimisticky či pesimisticky formulovaných přání jejich autora. To já neumím.

Je Evropská unie v dnešním stavu reformovatelná nebo pro budoucnost Evropy musí vzniknout něco úplně nového? Pokud »nového«, na jakých principech by to »nové« mělo fungovat?

Evropská unie fundamentální změnu nutně potřebuje, ale z toho neplyne, že je reformovatelná. Technicky či technicko-organizačně jistě ano, ale není, kdo by tuto změnu provedl. Evropská unie, ač to o sobě prohlašuje, není politickou entitou. Nemá lid, nemá demos. A bez lidu, neboli bez onoho demosu, nemůže být ani demokracie. Proto žádný »Aufstand der Massen« (vzpoura davů) nastat nemůže. Eurofilové žádnou změnu nepotřebují, a proto nechtějí. Chybí autentické politické strany jako jediný možný politický agregační mechanismus jednotlivců ve společnosti. Změny proti tedy nemá kdo provést.

Změny eventuálně mohou nastat v jednotlivých zemích Evropy a ty pak případně mohou něco změnit i na celoevropské úrovni. Ale musela by to zahájit změna v nějaké velké evropské zemi.

Můžete nám objasnit či vysvětlit, proč se podle vašeho názoru Brusel takto pokazil?

Brusel se vůbec nepokazil. Brusel je stále stejný. Chce veškerou moc a chce oslabit význam a váhu jednotlivých států. Veškerý problém dnešního evropského uspořádání už byl zakotven v myšlenkách tzv. velkých Evropanů v konci čtyřicátých let. Nic se nezhoršilo. To jenom někteří z nás špatně četli jejich tehdejší ambice.

V tomto kontextu se nemohu nezeptat na euro. Je to měna budoucnosti nebo měna před krachem? Potřebuje Evropa společnou měnu?

Ekonomové ve své na počátku šedesátých let vzniklé teorii optimálních měnových zón – Robert Mundell – jasně definovali podmínky, kdy má společná měna smysl. K tomu není třeba nic zásadního dodávat. Přetrvávající ekonomická heterogenita Evropy znamená, že je jakákoliv společná měna v tomto prostoru vytvářením neoptimální měnové zóny. To seriózní ekonomové nemohou doporučovat.

Evropu ničí migrace. Má tento problém v dnešní době ještě vůbec nějaké efektivní řešení, když už je celý proces tak rozjetý?

V Evropě byla mlčky, tzn. bez jakéhokoli hlasování, přijata zhoubná koncepce multikulturalismu, tzn. představa, že je spojení různých kultur do jedné země pozitivní věcí. Masová migrace je produktem této ideologie. Masovou migraci do Evropy nezpůsobují migranti, ale evropské politické elity, které migranty pro vytvoření nového, jakoukoli národností nezatíženého evropského člověka nutně potřebují. Migrant je proto ideálem budoucího evropského společenství. Čím více migrantů, tím lépe.

Něco jiného je debata o druhé půlce vaší otázky, je-li migrace zastavitelná. Určitě zastavitelná je, ale muselo by se chtít. A ono se nechce.

Ve stejném duchu se nese i další dotaz: Jsou ještě vratné škody, které v Evropě napáchal Green Deal?

Samozřejmě je možné Green Deal zrušit, ale opět by se muselo chtít. Muselo by se opustit zhoubnou myšlenku zelených ideologií, že klimatické změny způsobuje člověk svým velmi extensivním používáním fosilních paliv, jejichž spotřeba pak vede k zesilování emisí CO₂. Tato nevědecká doktrína ničí současný svět, Green Deal je »pouze« její realizací.

Pamatuji, že kdysi si moje babička půjčila v obchodě od sousedky 2 koruny. I když špatně chodila a sousedka bydlela na druhé straně vesnice, ještě ten den večer jí ty 2 koruny vrátila…, že prý dluhy se mají splácet. Možná to je proto, že jsem laik, ale já si neumím představit, jak své dluhy splatí Česká republika. A že je bude muset splatit, to asi ano, že? Navíc se vesele zadlužujeme dál. Jaký je pohled renomovaného ekonoma, tedy vás?

Nejenom vaše babička se chovala racionálně, tehdy se ještě drtivá většina lidí musela chovat racionálně, tedy ekonomicky, tedy úsporně, tedy bez dluhů. Politici Evropy a západního světa, a spolu s nimi dnešní politici České republiky, se takto racionálně nechovají. Neuctívají Aloise Rašína, našeho prvního ministra financí. Mají pocit, že dluhy někdo zaplatí. Někdy v budoucnu. I to je uvažování zcela dětinské.

Poslední otázka, spíše k zamyšlení… Prosím, nastiňte nám svoji vizi Evropy roku 2050…

Žádnou vizi Evropy 2050 nemám, nechci mít a neusiluji o to ji mít. Slovo vize je prázdné, dnes zcela bezcenné a zavádějící moderní slovo. Buď mluvme o tom, co bychom si v budoucnu přáli, nebo o tom, co – budou-li pokračovat dnešní tendence a trendy – v budoucnu bude. Nic z toho se nedá nazvat vizí. Je to bezcenné unikání od vážných debat.

Petr Kojzar

FOTO – autor, Facebook/Institut Václava Klause