Analýza: Aktuální idiocie v projevech dnešní demokracie

Žijeme v době flagrantního zkreslování situace a manipulace. Pokud by rozhodovali skutečně lidé bez ztráty kritiky rozumu, pak by řada bruselských hloupých nápadů neprošla. Právě toho se bruselské doupě bojí, a proto se snaží vytvořit superstát s výrazně okleštěnou suverenitou jednotlivých členských zemí. Nejde o nic jiného než nahradit demokratické principy diktátem, tedy jednou z forem totality. Jestliže v roce 1937 bylo Španělsko generálkou na Druhou světovou válku, pak dnešní ukrajinské události podporované Západem jsou generálkou na třetí světový konflikt. Přitom proxy válka na Ukrajině vůbec nikdy nemusela vzniknout. Tento konflikt byl Západem chtěný, a proto vznikl. Byl to Západ, který ústy a činy tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona vehnal Ukrajinu do válečného konfliktu s Ruskem s cílem ho vojensky a ekonomicky poškodit tak, aby se jeho nerostné bohatství dalo snadno rozkulačit, včetně jeho politicko-mocenského angažmá. Ale jako obvykle i v tomto případě Západ Rusko podcenil. Proto Ukrajina prohrála i přes masivní ekonomickou a vojenskou pomoc ze strany Západu. Ukrajina nikdy nesplatí svůj dluh vůči členským zemím EU, neboť je umocněn obrovskou korupcí přímo řízenou ukrajinskou administrativou. Emigrace Ukrajinců dosáhla gigantických rozměrů, protože Ukrajinci nechtějí umírat za cizí zájmy, a proto volí emigraci. Bohužel se mnozí tito ukrajinští emigranti nechovají řádně v zemích svého nového působiště a jsou s nimi problémy. Ukrajina se už nikdy z této situace zcela nevzpamatuje.

Spojené státy porušily a dále porušují mezinárodní právo s cílem likvidovat vládní režimy, které nesouzní s americkou představou. Venezuela a unesení prezidenta Madury a jeho manželky patří do řetězců událostí amerického pojetí demokracie. Skutečným důvodem nejsou drogy, ale kroky Venezuely prodávat ropu Číně nikoli v dolarech, ale v čínských jüanech, a žádost Venezuely o vstup do BRICS. Navíc Američané chtějí vykrást venezuelskou státní pokladnu podobným způsobem jako v případě Iráku a dalších zemí, kam vstoupila jejich vojenská bota. Snaha zemí osvobodit se od platby dolarem je pro USA smrtelně se utahující smyčkou. Petrodolar je pro americkou ekonomiku a hegemonii důležitější než samotná vojenská síla, protože zánik petrodolarové platby okamžitě otevře dveře obrovskému státnímu dluhu Spojených států. Venezuela se tak stala dalším Irákem a další Libyi. Ale Trump se svou partou si nadále hraje s ohněm. Čína se stává ekonomickým i vojenským kolosem, který nahradí dominanci USA. V krátké době bude mít Čína dostatečně silnou páku k odvetě a Spojené státy už nebudou moci dolar prosazovat silou. Země BRICS jasně říkají, že už bylo »dost petrodolaru«, jehož pozice se dnes udržuje už jen násilím. Petrodolar jasně umírá. Čína už rozhodně nenechá dělat Spojené státy, co se jim zamane. Ta doba už skončila. Venezuela se tak může stát pro Spojené státy konečnou. S tím souvisí otázka: Jak zareaguje EU, která je trvale a hloupě zarytá svým nosem v zadku USA? Z tohoto důvodu nelze od EU očekávat žádnou racionální reakci.

Unijní bezradnost ve věci Grónska

Ale jak se zdá, tak americké válečné avantýry mají zatím své pokračování. Prezident Trump oficiálně hovoří o dalším brutálním kroku v pošlapávání elementárního mezinárodního práva, kdy chce násilím připojit Grónsko k USA. Opět je ve hře nerostné bohatství této země. Oficiální zdůvodnění jsou jen kecy pro hloupé lidi a neznalce skutečné situace. Zajímavé je, že EU v těchto případech nehovoří o zavedení sankcí vůči Spojeným státům, jak se okamžitě stalo v případě Ruska, které však svým krokem chránilo ruské občany proti nacionalisticky až neonacisticky naladěným Ukrajincům. Stačí připomenout zaživa upálené ruské občany v Domě odborů v Oděse 2. května 2014 nebo násilnosti ze strany ozbrojených ukrajinských sil proti Rusům v Doněcké a Luhanské oblasti, včetně dětí. Ukrajinští vojáci používali proti civilním čtvrtím těchto oblastí kazetovou munici, která je zakázaná. V roce 2014 to kritizovala organizace Human Rights Watch. V Krasnoarmijsku ukrajinští vojáci násilně ukončili probíhající mírové referendum o samostatnosti Doněcké a Luhanské oblasti střelbou do davu. Byli mrtví i ranění.

Aby se nezdálo, že EU kašle na Grónsko, které je autonomní oblasti Dánska, členské zemi EU, tak se tam vyslali vojáci na obranu. Do Grónska zamířil i větší počet dánských vojáků, včetně náčelníka generálního štábu Petera Boysena. Dánsko v Grónsku s několika dalšími zeměmi pořádá cvičení Artic Endurance (Artická odolnost). Jde o důsledek Trumpova nátlaku. Ale zároveň Dánsko a Grónsko zdůrazňují, že chtějí se Spojenými státy vést nadále dialog. To asi Trumpa natolik vyděsilo, že už nemůže ani spát. Němečtí vojáci se téměř ihned vrátili z Grónska do Německa, když Trump pohrozil, že vůči všem zemím, které nesouhlasí s tím, aby Grónsko patřilo pod USA, tak zavede 10% cla. A pokud se to nepodaří zrealizovat do léta 2026, tak se cla zvýší na 25%. Gróňané dnes řeší, zda uprchnout ze země, pokud se USA rozhodnou ostrov si vzít silou.

Nedotknutelnost petrodolaru za cenu krvavých lázní

EU stále vykřikuje, že Rusko je agresor, ale úmyslně se nehovoří o příčinách, které Rusko přinutily k tomuto vojenskému zásahu. K vojenskému konfliktu vůbec nemuselo dojít, ale Západ ho chtěl v domnění, že tento konflikt bude probíhat podle jeho not. Ale nestalo se tak. A najednou se Spojené státy vrhly na Venezuelu, postřílely ochranku prezidenta, CIA podplatila velení venezuelské armády, aby nekladlo odpor a bombardovaly vybrané cíle v hlavním městě Caracasu a jeho okolí. Došlo k odvlečení prezidenta Madury a jeho manželky do USA. To lze chápat jako teroristický útok nebo dokonce za válečnou agresi. Přitom výrok americký agresor nezaznělo ani z jediných úst unijních politiků. To snad není ani ukázkou dvojího metru, ale otočením reality o 180 stupňů.

Z podobných důvodů skončil Saddám Husajn, který se rozhodl, že bude prodávat ropu v eurech a nikoli v dolarech. Proto došlo k předem připravené invazi do Iráku na základě vyfabrikované lži o zbraních hromadného ničení, a k následné změně iráckého režimu pod taktovkou Spojených států. Husajn byl zlynčován a irácká ropa okamžitě převedena zpět na dolary. Irák se stal po této »americké pomoci« nejnebezpečnějším místem na světě s krvavým bratrovražedným bojem.

Podobně již dříve, v roce 2011, na to doplatil Kaddáfí za svůj návrh obchodu s ropou za použití nové africké měny kryté zlatem – tzv. libyjský zlatý dinár. Z uniklé komunikace Hillary Clintonové vyplynulo, že hlavním důvodem vojenské intervence vůči libyjskému režimu byla připravovaná panafrická měna založená na libyjském zlatém dináru, který měl nahradit dolarové platby. Kaddáfí byl rovněž lynčován a zavražděn rozběsněnými povstalci, aby se následně, pod patronací Západu, mohla oslavovat krutost a bezzákonnost. Společným jmenovatelem bylo opět překažení nedolarové platby za ropu. Znovu se ukázalo, že každá násilná změna režimu provedená pod asistencí Spojených států a v jejich prospěch, je vždy následovaná krvavým chaosem. Libye se z tohoto »západního úspěchu« do dnešních dnů nevzpamatovala. Země se rozdělila na dvě historicky odlišné části, na Kyrenaiku a Tripolitánii, se dvěma soupeřícími vládami. I zde došlo k zavlečení radikálních islámských frakcí, které Kaddáfí nikdy nepřipustil, včetně dlouhodobého krvavého bratrovražedného boje. Dalším důsledkem této západní »pomoci Libyi« je trvalé porušování lidských práv a také to, že se tato země stala jedním z hlavních tranzitních koridorů pro ilegální migranty směřující do zemí Evropské unie.

Propojení vedení EU s radikálními muslimy

V době, kdy jednotky nové syrské islamistické vlády zahájily další kolo čistek a vraždění křesťanů, alavitů a Kurdů, tak do Sýrie zavítala Ursula von der Leyenová, aby touto návštěvou podpořila tyto masové vrahy a válečné zločince. Tím se také potvrdilo propojení vedení EU s radikálními muslimy, což také vysvětluje, proč Brusel nečiní skutečné kroky proti masové migraci fanatických muslimů směřujících do Evropy. Syrský režim propouští z věznic na svobodu nejhorší džihádisty, zvláště cizince, kteří od eurounijních vlád dostali občanství té či oné evropské země. Kam tato propuštěná pakáž asi půjde? Samozřejmě do Evropy. Právě k tomuto účelu jsou finančně podporované různé politické neziskovky.

I naše »flanelová loutka« řízená svým loutkovodičem si ve funkci generál-prezidenta podala ruku s touto krvavou stvůrou, s převlečeným džihádistou a novým vládcem Sýrie, Ahmadem Šarou. Možná, že Petr Pavel nezapomněl házet útočným granátem nebo na mačkání spouště u osobní zbraně. Ale jeho vojenské vzdělání a kariéra jsou sakra málo pro výkon této důležité státní funkce. Jeho odbornou nedostatečnost potvrzují i mnohé jeho výroky a skutky. Např. svého času označil Trumpa »za odpudivou lidskou bytost, které by nepodal ani ruku«. Připomeňme si slova kardinála Dominika Duky pronesená během poutní mše ve Staré Boleslavi za přítomnosti Petra Pavla a jeho choti v roce 2023. Sdělená slova patřila všem, ale obzvlášť pro generál-prezidenta Petra Pavla a jeho manželku. Duka řekl: »Kdo je slušný, byl slušný vždycky. Kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, žádnou víru nemá. Člověka nepředěláš, jen se ti vybarví.«

Německo se připravuje na revanš za prohranou 2. světovou válku

Není vlastně čemu se divit. EU se chová k Ukrajině stejně nezodpovědně a hloupě jako k ilegální migraci. Tyto problémy prostě neřeší, neboť jde o chybný unijní systém. Navíc je EU v zajetí svých mocenských ambicí. Pomáhat se sice má, ale ne nesmyslně, a ne na úkor vlastních občanů. Ukrajina se stala černou dírou, ve které korupce překročila všechny možné hranice. Ukrajina své finanční závazky nikdy nesplní, a proto věřitelům z EU zůstanou jen oči pro pláč. To je také jeden z důvodů možného válečného konfliktu s Ruskem, ve kterém už nikdo nebude pátrat, kdo je věřitel, a kdo dlužník.

Neuvěřitelné se stalo skutečností. Bez ohledu na vzájemnou názorovou odlišnost, se kterou vnímáme politickou realitu, jsme všichni na jednom eurounijním hnojišti. Problém je v tom, že si to ne všichni uvědomují v souvislosti s tím, do jaké míry podlehli patologickým lhářům vlády Petra Fialy nebo mainstreamovým manipulacím, které se pečlivě zaměřily na eliminaci kritiky rozumu.

Německo se znovu připravuje na nově pojatou Drang nach Osten a na revanš za prohranou Druhou světovou válku. A to opět pod patronací Británie a Francie. Jak se ukazuje, tak Německo je nepoučitelné, neboť řádná denacifikace v Německu neproběhla a neonacistické podhoubí žije dál.

Pokus srazit Rusko na kolena vytvořením páté kolony

Setkání Putina s Trumpem na Aljašce se mělo stát pastí pro Rusko, jak tvrdí Ritter Scott. Skutečným cílem nebyl pokus o zprostředkování míru na Ukrajině, ale vzbudit iluzi o novém přístupu sdílené ekonomické prosperity s Ruskem. Ve skutečnosti šlo o pokus Rusko srazit na kolena vytvořením páté kolony v Rusku pod záminkou lukrativních vzájemných obchodů. Trump podle amerického analytika, bývalého zpravodajského důstojník a inspektora OSN, Rittera Scotta jako obvykle lhal. Veškeré státní procedury, mezinárodní právo i smlouvy jsou bezcenné, když Trump vše řídí jen svými »morálními představami« a vlastním názorem. Zdá se, že Rusové původně v Trumpovu upřímnost uvěřili. Ale 91 ukrajinských dronů namířených na rezidenci ruského prezidenta nemohlo proběhnout bez spolupráce CIA a bez souhlasu amerického prezidenta. Jestliže do této doby existovala naděje na prodloužení smlouvy o omezení strategických zbraní, tak nyní už neexistuje. Dostali jsme se opět do nových závodů v jaderném a raketovém zbrojení. Náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov prohlásil, že Rusové nemají jen Orešnik, ale ještě něco lepšího. Momentálně mají Rusové výhodu, neboť dominují. Rusové se jistě nevzdají toho, co jim spolehlivě zaručuje přežití.

Amerika se cestou Ukrajinců snažila zabít ruského prezidenta, provedla útoky dronů proti strategickým bombardérům a radarům včasného varování. K tomu se Američané snaží omezit ruský prodej ropy, aby nabourali ruskou ekonomiku. V této ekonomické tahanici však Američané zapomínají, že Čína a Indie má o ruskou ropu a jeho nerostné bohatství tak velký zájem, že se tímto exportem eliminují americké snahy poškodit Rusko.

Lidé, kteří Putinovi radí, se domnívají, že Aljaška byla nastražená. To výrazně omezilo další jednání, byť si Rusové i nadále nechávají otevřené dveře pro diplomacii. Mocichtiví západní politici vůbec nepochopili, že pokus o atentát na Putina zásadně změnil povahu jednání o řešení konfliktu na Ukrajině. Rusové se za těchto podmínek asi rozhodli skončit ukrajinský konflikt jednoznačným vojenským vítězstvím, a ne jednáním o ukončení konfliktu. Pochopili, že tímto jednáním by se pouze pozastavila ukrajinská agónie, aby nabrala nových sil bez vyřešení problémů, které přinutily Rusko k nepopulárnímu vojenskému zásahu.

Motivem zájmu Západu o Ukrajinu není pomoc slabšímu

Ukrajina geograficky patří do Evropy, ale svoji sociálně-ekonomickou úrovni nikoliv. Mnozí Ukrajinci naivně předpokládají, že vstupem do EU se jako mávnutím kouzelného proutku vyřeší všechny jejich problémy, včetně obrovské korupce. Vůbec nepochopili, že celý problém tkví v nich samotných. Vstup do EU nic pro ně nevyřeší, protože silné západní nadnárodní korporace pouze využijí či zneužijí stávající ukrajinskou slabost a Ukrajinci přestanou ve své zemi vlastnit banky, velké průmyslové komplexy i zemědělské řetězce. Nechápou, že cílem těchto západních korporací není pomáhat slabším, ale odvádět zisky zahraničním matkám a ovládnout drtivou většinu tuzemských aktivit. To jsme sami poznali na vlastní kůži.

V závěru si dovolím parafrázovat Václava Bělohradského, který říká, že demokracie má tři nepřátele. Zaprvé náboženský fanatismus, který nepřipouští jiné než doslovné čtení posvátného textu. Druhým nepřítelem je nacionalismus, který podřizuje svobodu řeči mýtu o společném původu obyvatel státu. Třetím a nejhorším nepřítelem je vládní politik, jehož názor se postupně stává jedinou zárukou legitimity zákonů a výkladu jediné bruselské pravdy. Tento typ politiků ohrožuje demokracii nejvíce. A právě o nich mluví Platón ve své kritice demokracie. Čím déle tento stav demokracie trvá, tím je krvavější a bezohlednější. K fungování monarchie stačí, aby jí vládl jeden moudrý člověk. Aby však fungovala demokracie, tak nestačí mít jen jednoho rozumného a čestného vládce, ale navíc musí platit, že i většina lidí v demokratické společnosti patří také k moudrým a ctnostným. Ale pravděpodobnost této podmínky v lidské společnosti je téměř nulová. Proto žádná stávající forma demokracie nemůže optimálně fungovat. To pochopil už Platón. Proto funkční demokracie je jen iluzí a ideologickou fikcí. Navíc historie ukázala, že demokracie se může lehce stát vládou darebáků.

František Krincvaj