Podle zprávy České školní inspekce řeší šikanu 57 procent základních a 63 procent středních škol. Nejčastější jsou verbální útoky, ponižování, pomlouvání a vyčleňování z kolektivu. V posledních letech roste počet případů kyberšikany s využitím umělé inteligence. Výjimkou nejsou ani útoky na pedagogický sbor. Na problém upozorňuje Mezinárodní den proti násilí, šikaně a kyberšikaně ve školách, který každoročně připadá na první listopadový čtvrtek.
Podle zkušeností pedagogů středních škol se nejvíce případů objevuje u »prváků«. »S projevy šikany se na naší škole setkáváme nejčastěji v prvních ročnících, kdy je kolektiv nový a třída si nastavuje svá pravidla fungování. První ročník střední školy je pro mnoho dospívajících pomyslným novým začátkem. Přicházejí do neznámého prostředí, potkávají nové spolužáky a každý si hledá své místo ve skupině. Právě v této fázi se ale mohou objevit i snahy získat dominantní postavení a ovládat ostatní. Proto je důležité vztahy v nově vznikajícím kolektivu sledovat od samého začátku – šikana totiž často nezačíná otevřeným útokem, ale nenápadným vyčleňováním, posměšky nebo snahou získat nad někým převahu,« řekl Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy Jarov (SOŠJ).
Šikana na středních školách nemusí mít nutně podobu otevřených konfliktů nebo fyzického násilí. Čím starší žáci jsou, tím častěji se přesouvá do méně nápadných forem. »Na středních školách už šikana často nevypadá jako klasické fyzické napadání. Může jít o dlouhodobé vyčleňování jednotlivce z kolektivu, ironizování, pomlouvání nebo situaci, kdy se jeden žák stává terčem neustálého ‚vtipkování‘, kterému se sám nesměje. Zvlášť nebezpečná je kombinace školního a online prostředí – konflikt, který začne nenápadnou poznámkou ve třídě, může pokračovat v uzavřených skupinách na sociálních sítích,« popsala Tereza Trčková, vedoucí Školního poradenského pracoviště SOŠ Jarov.
Podle zkušeností pedagogů není možné jednoduše říct, že by bylo případů šikany více než dříve. Změnila se ale její podoba a dosah. Česká školní inspekce uvádí, že ve školním roce 2023/2024 řešilo kyberšikanu 43 procent středních škol, oproti 39 procentům v roce předchozím. Digitální svět dnes umožňuje šikanu nejen rychle šířit, ale také vytvářet její nové podoby. Kvůli sociálním sítím více zasahuje do života žáků a nekončí se zvoněním a odchodem domů. »Děti dnes dokážou během několika minut vytvořit pomocí umělé inteligence falešnou fotografii nebo video spolužáka a velmi rychle je šířit. Kyberšikana dostala nástroj, který ještě před pár lety neexistoval. Dříve bylo potřeba někoho zesměšnit skutečnou fotografií nebo videem. Dnes stačí několik kliknutí a vznikne velmi věrohodný falešný obsah, který se může během chvíle rozšířit mezi stovky lidí,« uvedla Gabriela Káninská Repková, provozní ředitelka neziskové organizace Junior Achievement (JA Czech).
Skrytá šikana
Šikana může zůstat dlouho skrytá. Děti se často obávají, že se situace zhorší, stydí se nebo jednoduše nevědí, na koho se obrátit. Ukazuje to i průzkum GTS Alive z roku 2025, podle kterého 37 procent obětí šikany situaci nijak neřešilo, protože nevěděly, co dělat. Šikanu přitom oznámila pouze čtvrtina obětí. Toho, že se něco děje, si často všimne okolí. »Varovné signály mohou být velmi nenápadné. Učitelé by měli zpozornět například při náhlém záškoláctví, nevolnostech před konkrétními hodinami, opouštění třídy o přestávkách, zhoršení prospěchu nebo změně chování při skupinové práci. Spolužáci mohou zaznamenat stažení z kolektivu nebo změny v aktivitě na sociálních sítích. Právě spolužáci často jako první vidí, že se někdo stává terčem posměchu, izolace nebo útoků. U rodičů by měla být varováním výrazná změna nálady či spánku, izolace od vrstevníků, nechuť chodit do školy nebo opakované bolesti hlavy či břicha bez zjevné příčiny,« vyjmenovala Michaela Škorničková, metodik prevence Střední odborné školy Jarov.
Při odhalení šikany je zásadní spolupráce školy s rodiči. Ta ale často nefunguje. »Postup řešení není pokaždé stejný, záleží na konkrétní situaci. V první fázi hledáme relevantní informace, ptáme se samotného žáka, případně svědků, vyučujících, učitelů odborného výcviku. Po zmapování situace se obracíme na agresora a jeho zákonného zástupce. To bývá často velmi složité, nezřídka se setkáváme se situacemi, kdy rodiče agresora i oběti danou skutečnost popírají nebo zlehčují. Velmi častá reakce rodičů je ‚už to nejsou děti, mají si to vyřešit sami‘,« řekla Trčková.
Podle České školní inspekce se školy věnují problematice rizikového chování stále systematičtěji. Rezervy jsou ale v řešení kyberšikany, školy často nevědí, jak situaci vyhodnotit a jak se postavit k jejímu řešení. Stejné mezery mají i rodiče. »Nejčastější chybou je okamžitý zákaz telefonu nebo internetu. Dítě pak získá pocit, že namísto podpory bylo samo potrestáno a příště už se raději nesvěří. Správná reakce spočívá v tom, že rodič dítě vyslechne, zachová klid, zajistí důkazy – například screenshoty – a společně se školou nebo policií hledá řešení,« doporučila Káninská Repková.
Třídní »publikum«
Šikana není problémem jen mezi spolužáky. Jejím terčem může být i učitel a ze třídy se může stát »publikum«. Ve školním roce 2023/2024 řešilo podle České školní inspekce 39 procent středních škol verbální agresi vůči učitelům, fyzickou pak zaznamenala čtyři procenta škol. »Nevhodné a ponižující chování může směřovat také od studentů k učitelům – od zesměšňování a ironických poznámek přes záměrné narušování výuky až po útoky v online prostředí. Stačí několik studentů, kteří zjistí, že dokážou pedagoga rozhodit, narušovat výuku nebo ho zesměšňovat před celou třídou, která situaci vnímá jen jako legraci. Z nevinně vypadajících poznámek se postupně může stát pravidelný tlak, který učiteli výrazně ztěžuje práci. Zejména žáci prvních ročníků zkoušejí, kam až mohou zajít – a když zjistí, že hranice nejsou jasně nastavené, mohou v tom pokračovat,« uzavřela Škorničková.
(pr)
ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay