Polovina dětí, které vyrůstají v dětských domovech, pochází z desetiny měst v Česku. Jsou ze dvou desítek míst. Úřady výrazně víc odebírají děti z rodin v regionech, kde je vysoký počet lidí v exekuci a v bytové nouzi. V Ústeckém kraji tak končí v ústavu či u pěstounů třikrát víc chlapců a děvčat než na Zlínsku.
Vyplývá to z analýzy, kterou vypracovalo ministerstvo školství a Nadace J&T. Autoři doporučují výrazně posílit prevenci a práci s rodinami, a to hlavně ve vybraných místech. V dětských domovech bylo loni zhruba 4300 dětí.
»Z obcí s rozšířenou působností, kde má exekuce dvakrát víc obyvatel, než je průměrná hodnota za celou ČR, vyrůstá ve státní péči dvakrát více dětí,« uvádí analýza. Podle ní tak míra odebírání dětí z rodin »přesně kopíruje rozsah sociálních problémů, jakými jsou exekuce nebo bytová nouze« a zůstává vysoká.
Autoři vycházeli z výkazů ministerstva práce o ochraně dětí, ze školských výkazů, z údajů od krajů, z průzkumu v domovech i z dat iniciativy Za bydlení. Podle zjištění se nedaří počet dětí v dětských domovech snižovat tak jako v takzvaných kojeneckých ústavech. V nich od roku 2018 do loňska počet chlapců a děvčat do tří let klesl ze 439 na 138. V dětských domovech pro starší děti bylo před pěti lety 4238 hochů a dívek a loni 4261. Každý rok domovy opouští asi tisícovka dětí, stejný počet se ale zas přijímá.
Polovina dětí z domovů pochází podle analýzy z desetiny obcí s rozšířenou působností, tedy z 21 míst v Česku. Podle zjištění 88 procent dětí skončilo v ústavech a pěstounských rodinách kvůli zanedbávání a špatnému zacházení. »Potřeby dětí je těžké naplňovat pro rodiny v exekucích, finanční nouzi a dalších obtížných životních situacích, jako je bytová nouze,« podotkli autoři.
V Ústeckém kraji se dostává do domovů a k pěstounům třikrát víc dětí než v kraji Zlínském. V Karlovarském kraji se přijímá do zařízení 13 dětí na 10 000 dětí, v Ústeckém 11 a v Moravskoslezském deset. V Jihomoravském kraji jsou to tři a ve Středočeském čtyři. Celorepublikový průměr je šest dětí na 10 000 chlapců a děvčat.
»V mnoha případech by odebrání dítěte šlo předejít, pokud by byla k dispozici adekvátní podpora,« uvedli autoři. Podotýkají, že síť služeb pro rodiny k předcházení problémů či zmírnění dopadů není dostatečná a posun ke zlepšení byl za posledních šest let malý. Posílení nemusí být plošné a rozsáhlé, potřeba je hlavně v regionech s největším počtem odebíraných dětí, dodali odborníci. Doporučují také přijetí zákona o podpoře v bydlení, rozvíjení rané péče a odlehčovacích služeb pro rodiny s postiženými dětmi, zavedení sociálních pracovníků do škol či zajištění dostatku míst v azylových domech. Bez větší prevence se podle nich počet dětí v ústavech nesníží.
Nejvyšší soud už na začátku roku 2011 uvedl, že chudoba a špatné bydlení nemohou být hlavní důvod k umístění dítěte do ústavu. Odebrat dítě je možné až tehdy, pokud jiná opatření nevedla ke zlepšení podmínek.
(čtk)