Byly události kolem 17. listopadu letošního roku provokací Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) a jejího předsedy Jaroslava Vodičky? Tak je označil Český svaz protifašistických bojovníků (ČSPB) v tomto týdnu. Druhá strana dnes vrací úder v otevřeném dopisu.
Osoby a obsazení celého příběhu? V rámci připomenutí událostí z pohnutého roku 1939 letos nebyly vlastenecké organizace vpuštěny do objektu Ruzyňských kasáren k tradičnímu pietnímu aktu k uctění popravených představitelů studentských spolků po uzavření českých vysokých škol německou nacistickou okupační správou. Pietu již tradičně pořádá Vojenský spolek rehabilitovaných AČR a další organizace.
Jenže tentokrát nebyli její účastníci vpuštěni do objektu, s výjimkou poslanců SPD Tomia Okamury a Jiřího Kobzy. Vzpomínka na hrdiny se uskutečnila v přilehlém parku a improvizovanému aktu se připojili kromě Okamury další tři předsedové politických stran a hnutí, včetně expremiéra Jiřího Paroubka (ČSSD), i protifašističtí bojovníci. Na adresu ministryně obrany Jany Černochové (ODS) padala kritická slova o aroganci, cenzuře a sprostotě režimu.
»To, že stojíme před branami, je ostuda režimu. Budeme si to pamatovat. To, že jsme tady, je závazek, že to nevzdáme,« uvedl v improvizovaných a nedůstojných podmínkách například poslanec Kobza.
V tomto týdnu se však vůči vyznění akce vymezil ČSPB, který je tradičně ve při s »konkurenčním« ČSBS. »Vodička s několika jedinci, kteří se jeho akce zúčastnili, nebyli do kasáren k pietnímu místu vpuštěni. A nastal politický humbuk − že prý jde o porušení jejich práva. Ne. Právo porušili oni. Ve skutečnosti to byla cílená politická provokace Jaroslava Vodičky. Podle § 3 odst. 3 zákona č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech, je vlastník válečného hrobu, i vlastník nemovitosti, na níž je válečný hrob umístěn, pokud je válečný hrob mimo pohřebiště, povinen umožnit k němu přístup za účelem vzdání úcty. Každé právo však lze naplňovat pouze za předpokladu dodržení předpisů (a elementární slušnosti). Práva jsou vždy podmíněna povinnostmi; nezbytné je požádat subjekt, který památník vlastní, o možnost vstupu a uskutečnění pietního aktu; to však p. Vodička neudělal,« uvedl ČSPB ve stanovisku signovaném předsedkyní ČSPB Jitkou Gruntovou a místopředsedy Vladimírem Pelcem a Josefem Odehnalem.
Odpověď na toto téma zaslal redakci iportaL24.cz pplk. v.v. Petr Mrázek, předseda Vojenského spolku rehabilitovaných. Je psána formou dopisu. V něm se uvádí mj.: »Paní Gruntová, pánové Odehnale a Pelci, dovedu pochopit, že vás ČSBS a především jeho předseda rozpalují doběla. Ale to je váš problém, nikoli můj. Čemu ovšem rozumím již podstatně méně, je používání argumentace zcela se vymykající realitě. To je ovšem jen a jen otázkou vašeho vědomí a svědomí. Považuji za svou povinnost sdělit vám k tomu své stanovisko a je opět jen a jen vaší věcí, jak s touto informací naložíte.«
Mrázek uvedl, že akci k 17. listopadu 1939 každoročně svolává a organizuje on osobně jako předseda Vojenského spolku rehabilitovaných AČR. »Ve svém pomlouvačném pamfletu náš spolek nikde nezmiňujete. Evidentně pro vás ty desetitisíce důstojníků, praporčíků a občanských zaměstnanců vojenské správy, kteří byli v letech 48-89 komunisty velmi tvrdě pronásledováni, mnozí popraveni, mnozí žalářováni, mnozí vyhnáni z vlasti, všichni protiprávně připraveni o práci, dehonestováni s celými rodinami, jsou nehodni zmínky, natož nějaké alespoň elementární úcty – o slušnosti ani nemluvě. Toto záměrné přezírání a ignorování vůbec nic neříká o rehabilitovaných vojácích, zato mnohé vypovídá o vás a není to jistě nic, co by mohlo být komukoli ke cti,« kritizuje Mrázek.
Následně se vrátil k inkriminovanému 17. listopadu letošního roku. »Jako pořádající jsem (jako každoročně) požádal ředitele AKIS o povolení ke vstupu do objektu (s podrobnou specifikací, kdy, od kdy do kdy, kolik lidí atd.) a tento vstup mi byl emailem dne 4. 11. 24 povolen. Na tuto akci zvu každoročně řadu osob a spolků, mimo jiné i ČSBS. Bohužel ale dne 15. 11. v 20:04 (tedy v páteční předvečer akce) jsem obdržel zprávu z ředitelství AKIS, že pan ředitel mému spolku vstup do areálu nepovolil. Tedy vše, co píšete o kontaktech mezi AKIS a panem Vodičkou není nic jiného, než vaše zcela nemístná a zlovolná spekulace. A to nemluvím o vaší dehonestující poznámce o elementární slušnosti – zdá se, že o ní nic nevíte. Myslím, že jsem postupoval otevřeně a podle všech dosavadních zvyklostí a na tom nevidím nic neslušného. Asi mám trochu jiné vidění světa,« uvedl Mrázek.
ČSPB dále napsal, že »oficiální pietní akce, za přítomnosti pamětníků, jejich potomků, zástupců parlamentu, státních institucí a organizací, armády, škol a spolků uchovávajících paměť odboje, se uskutečnila v pátek 15. 11. 2024; té se však p. Vodička nezúčastnil, protože by nebyl dostatečně viděn.«
Mrázek triu z ČSPB odpověděl, že opakují slova ministryně obrany. »Ministryně obrany ČR ale také hovořila o tom, že akci 15. 11. 2024 jako hlavní organizátor pořádal Spolek pro zachování odkazu českého odboje. Takže se nejednalo o žádný státní oficiální pietní akt. Pokud by to pořadatel uznal za vhodné, jistě by nás také přizval a zcela jistě bychom se účastnili. Toto místo, Ruzyňská kasárna, je pro náš vojenský spolek mimořádně důležitý již jen proto, že zde Němci zavraždili řadu skvělých a skutečných důstojníků. Skutečnost, že se v parlamentu ozval v této věci poslanec pan Tomio Okamura, který byl rovněž mnou pozván, ostatně je tomu tak každoročně, to je jeho věcí a považujete-li to za humbuk, pak svou výtku zasílejte adresně. Jeho řeč jsme seznali jako věcnou a přesnou a děkujeme mu za ni,« připojil Mrázek.
A dodal: »Citujete zákon č. 122/2004 Sb., který byl v daném případě naprosto bezprecedentně porušen a to nikoli ze strany pořadatele či pozvaných hostů, především ne tím, jehož se tu snažíte pomlouvat. Toto je ovšem problém, který nehodlám řešit s vámi, protože k tomu nejste ani v nejmenším oprávněni. Závěrem konstatuji, že ‚politickou provokaci s následným politickým humbukem‘ v daném případě nefabuluje nikdo jiný, než právě vy‘.«
(pk)
Diskuze je uzavřena.