Na konci června byla ze Zoo odvezena mladá samice levharta cejlonského, aby se stala novou rezidentkou Zoo Singapur. Samice je jedním z levhartích dvojčat, narozených v Ostravě v roce 2022. Její bratr byl odvezený loni do italské zoo v Abruzzu. Rodičovský pár zůstává nadále v ostravské zoo.
»Chovatelé pro mladou samici s předstihem připravili transportní bednu, aby měla možnost trénovat nástup a na bednu si zvyknout. V samotný den odjezdu samice nástup zvládla a nemusela být uspaná,« uvedla tisková mluvčí Šárka Nováková.
Levhart cejlonský byl přepravovaný letecky ve spolupráci se speciální kargo společností zaměřenou na přepravu zvířat. Cesta přes Turecko do Singapuru proběhla bez prodlev a problémů, nyní je levhartí samice v povinné karanténě, po jejím uplynutí posílí chov v Zoo Singapur Mandai Wildlife Reserve.
»Evropské zoo, včetně Zoo Ostrava, pomáhají rozšíření chovu populace levhartů cejlonských v regionu jihovýchodní Asie a Austrálie, aby se do budoucna zvýšily počty možností výměny zvířat mezi Evropou a uvedenými regiony. Během letošního roku by měli z Evropy odcestovat další tři levharti,« doplnil ředitel ostravské zoo Jiří Novák.
Zoo Ostrava chová levharty cejlonské od roku 1977. Kromě Zoo Colombo na Srí Lance je to nejdelší nepřerušený chov těchto velkých koček na světě. Ostravská zoo již odchovala 17 mláďat.
Levhart cejlonský (Panthera pardus kotiya) je poddruh levharta indického. K oddělení levharta cejlonského od indického došlo zhruba před 10 000 lety na konci pleistocénu. Levharti cejlonští obývají pouze ostrov Cejlon, kde jako největší šelma stojí na vrcholu potravního řetězce. Bývají obvykle o něco větší než jejich příbuzní v Indii. Mají vyvinutý výrazný pohlavní dimorfismus, který se projevuje ve velikosti. Dospělé samice váží okolo 30 kilogramů, zatímco samci v průměru 56 kilogramů, avšak nejsou výjimkou samci o váze i 75 kilogramů.
Odhaduje se, že v přírodě žije necelých 800 dospělých jedinců. Největší hrozbou pro tuto kočkovitou šelmu je úbytek přirozeného prostředí, jeho fragmentace a také pytláctví. Od 90. let minulého století byl v Červeném seznamu (IUCN Red List of Threatened Species) veden v kategorii »Endangered« (ohrožený). V roce 2019 se jeho stavy ve volné přírodě mírně zlepšily a levhart cejlonský byl přeřazen do kategorie „»ulnerable« (zranitelný). Jeho další existence na Zemi je závislá na fungování národních parků na Srí Lance a zároveň na chovu v lidské péči, potažmo v zoologických zahradách.
Rodiči posledních mláďat z roku 2022 je nyní již desetiletá samice, která byla do Ostravy dovezena v roce 2017 z francouzské Zoo Maubeuge na doporučení koordinátora Evropského ex situ programu. V tu dobu v zoo pobýval osmnáctiletý zkušený samec, se kterým ale nakonec nemohla být mladá samice nikdy spojena kvůli jeho vysokému věku a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. V polovině roku 2019 ostravská zoo získala mladého dospívajícího samce narozeného v roce 2017 v Zoo Brno. Spojování nového samce se samicí probíhalo opakovaně, vždy když samice projevovala říji, ale až v listopadu 2021 se pár konečně začal poprvé pářit. Hned z tohoto prvního páření samice zabřezla a po třech měsících 21. února 2022 porodila svá první mláďata.
Mláďata levhartů se rodí slepá a zcela závislá na matce. Samec se do odchovu nijak nezapojuje, a rodičovská péče je tak záležitost výhradně samice. Mláďata zůstávají s matkou jeden a půl až dva roky. Pohlavní zralosti dosahují po dvou až dvou a půl letech. Délka života levhartů cejlonských ve volné přírodě je 10–15 let, v zajetí se mohou dožít až 22 let.
(mac)
FOTO – Zoo Ostrava/Matěj Vrúbel a Enrico Gombala
commons.wikimedia.org/CC BY-SA 2.0/Steve Garvie, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0/Senthi Aathavan Senthilverl, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0/Kpriyatharsan, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0/Senthiaathavan