Evropská unie chce být lídrem v ochraně životního prostředí. Ovšem s nereálnými cíli, míní zemědělští odborníci z České republiky i Německa.
Často nesmyslné požadavky a leckdy i protichůdné záměry. I taková hodnocení zazněla na adresu požadavků EU v rámci Zelené dohody a řady strategií, které ovlivní fungování nejen českých zemědělských podniků. Na konferenci ke strategii EU »Fit For 55«, kterou v pražském Obecním domě zorganizoval Zemědělský svaz ČR a která byla zaměřena na řešení otázky či spíše cíle EU, to je omezení uhlíkové stopy o 55 %. V průběhu konference se čeští zemědělci, spolu s odborníky z ministerstev zemědělství a životního prostředí, a rovněž za účasti politiků, zabývajících se zemědělstvím, radili, jak se úspěšně vypořádat s požadavky této strategie, a co je možné při jejím uskutečňování u nás změnit.
Jedním z hlavních řečníků byl i Stefan Meitinger ze Svazu německých zemědělců (DBV), který nešetřil kritikou na adresu nelogičnosti požadavků EU na zemědělské podniky. Zhodnotil také možnosti, které mají evropští zemědělci k dispozici.
»Evropská unie se podílí na celosvětové produkci emisí CO2 zhruba sedmi procenty a v posledních desetiletích tento podíl i objem výrazně snižuje. To se zdaleka nedá říct o zbytku světa, kde naopak produkce skleníkových plynů stoupá,« řekl na úvod konference předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha, a zároveň dodal: »Přesto před zemědělci stojí řada ambiciózních požadavků EU, které se týkají nejen klimatu, ale také například zadržování vody, eroze, zvýšení biodiverzity, omezení spotřeby pesticidů a průmyslových hnojiv, omezení spotřeby masa. Řada těchto záměrů jde přímo proti sobě, jako například spotřeba minerálních hnojiv a snižování počtu hospodářských zvířat – obojí zároveň splnit nelze.«
Cíle do roku 2023
Do roku 2030 by mělo zemědělství snížit emise CO2 o 310 milionů tun. »Jde o politicky stanovený cíl, jehož nereálnost potvrzují i odborníci na klima,« upozornil Meitinger.
Paradoxní je, že například živočišná produkce v EU má mnohem menší dopad na životní prostředí než v jiných částech světa. Například na produkci litru mléka činí emise v EU 2,6 kg CO2, u jiných významných producentů mléka jde o téměř dvojnásobnou hodnotu. Ve své podstatě tak dojde k vývozu emisí s daleko horším dopadem na globální klima.
»Evropská komise představila své strategie, které mají reagovat na změnu klimatu. Mezitím přišla krize s covidem, Rusko napadlo Ukrajinu, ale Komise dál pokračuje bez jakékoli sebereflexe v přípravách na uhlíkovou neutralitu,« uvedl Meitinger. »Do roku 2035 by mělo být v zemědělství spolu s lesnictvím dosaženo plné uhlíkové neutrality. V zemědělství ale pracujeme s přírodou a kvůli tomu nelze mít vždy všechny procesy pod kontrolou, jako v jiných oborech,« varoval.
»Hlavní problém ale vidím v tom, že nejsou zdroje pro financování takovéto komplexní změny v zemědělství. Zatím se pouze přehazují peníze z jedné kapsy do druhé. Takže nová opatření jsou financována na úkor již probíhajících,« řekl Meitinger a dodal: »Jsme pro změny v ochraně klimatu, jehož dopady vidíme každý den na svých polích. Nelze ale srovnávat chov skotu s dopravními prostředky. Bohužel postrádáme cíle, které by byly vědecky podložené a reálně dosažitelné.«
Jaké mají zemědělci možnosti?
Meitinger také nastínil, co lze pro produkci potravin s neutrální uhlíkovou stopou udělat: Je možné budovat nové mokřady, což naráží na problém s nedostatkem vody. Další možností je zalesňování ploch. To může být obtížné, protože sucho způsobuje kůrovcové kalamity a lesnictví se stalo emitentem uhlíkových plynů – již uhlík nepohlcuje, ale naopak produkuje. »Uhlíkové zemědělství je určitě výzvou, ale je nutné vynaložit velké prostředky na úhradu ztráty příjmů a zajistit, aby se tato úhrada dostala k zemědělcům. Navíc se spolu s klimatickou změnou mění i schopnost půdy vázat uhlík, takže ani propagované směry ukládání uhlíku nepomohou. Ovšem při změně způsobu obdělávání polí dojde k opětovnému uvolnění uhlíku. Je tak třeba dávat pozor, aby nešlo o jednu z činností nazývaných greenwashing (forma dezinformace, která je šířena za účelem zvýšení povědomí o enviromentálně pozitivním dopadu produktu, služby, řešení nebo přístupu – pozn. red.). Můžeme využívat i agrolesnictví a dlouhodobě ukládat uhlík do výrobků,« míní Meitinger.
Další možností dosažení požadavků EU je snížení uvolňování uhlíku, které se nejčastěji skloňuje v souvislosti s chovem dobytka. »Velmi diskutovaným problémem je uvolňování metanu hospodářskými zvířaty. Zde si ale musíme si uvědomit souvislosti. Bez dostatečného počtu zvířat nebudeme mít dostatek organických hnojiv a dojde i k poklesu kvality zemědělské půdy. Což je další důvod, proč je jasnou volbou precizní zemědělství, které kromě jiného umožní snížit spotřebu minerálních hnojiv a zefektivní práci zemědělcům,« doplnil Pýcha.
Pomůže certifikace zemědělců?
Před časem Zemědělský svaz ČR navrhoval dobrovolnou certifikaci zemědělců s ohledem na dopady hospodaření na klima. »Bohužel ministerstvo zemědělství na tento návrh nepřistoupilo. Výsledkem je, že dnes řada zemědělců vytváří ve spolupráci s různými organizacemi vlastní systémy, které jsou založeny na různých, někdy protichůdných parametrech. Místo jasného systému tak zřejmě budeme mít různé certifikace s nejasným uznáním od dalších partnerů, což našemu zemědělství, ani životnímu prostředí nijak nepomůže,« zhodnotil současnou situaci předseda Zemědělského svazu ČR.
(svo, zmk)