Darujeme s odvozem…

I kdybych byl vzdělán jednou a tou samou třídou zvláštní školy, čili třídou první devětkrát opakovanou, abych vyhověl liteře zákona a dokončil úplné základní vzdělání, i s tak proděravělým duchem bych měl záklopku a věděl, že k zajištění obranyschopnosti vlastní země je třeba odpovídající vojenský arzenál. Jinými slovy řečeno – že tento arzenál musím ve skladech uchovat, že ho nemohu darovat. Že vojenská technika, zbraně a munice nejsou jablka, kterých se mi na zahradě urodilo víc a teď je nabízím zdarma (jen za odvoz).

»České« ministerstvo obrany bylo tak štědré, že dokonce nerozdávalo ani z nadúrody a to málo, co mělo, nejenže rozdalo, ale ještě i samo odvezlo. To klasické, co znáte z inzerátů… ‚darujeme za odvoz‘ změnilo na ‚darujeme s dovozem‘.«

Web avia.pro informuje, že… »Česká republika převedla od února 2022 do října 2023 na Ukrajinu významný arzenál vojenské techniky ze svých armádních záloh v celkové výši 6,2 miliardy Kč, což přesahuje 250 milionů eur.«

Na seznamu převáděných zbraní jsou:

4 vrtulníky,

62 tanků

a 131 bojových vozidel pěchoty.

Kromě toho Ukrajina obdržela:

16 systémů protivzdušné obrany,

47 obrněných vozidel

a 13 jednotek samohybného dělostřelectva.

Dále bylo převedeno:

84 860 dělostřeleckých granátů,

12 raketových systémů,

4900 vícenásobných odpalovacích raketových systémů,

645 protitankových řízených střel,

8022 granátometů,

128 minometů,

17 400 minometných granátů

a 4,2 milionu nábojů do ručních palných zbraní, jakož i další vojenské vybavení.

»Tento rozsáhlý přesun vojenské techniky je součástí podpory České republiky pro Ukrajinu v kontextu současného konfliktu, přičemž kvůli přesunu tak velkého množství techniky se Česká republika začala potýkat s vážnými potížemi z hlediska své vlastní obranné schopnosti,« sděluje nám citovaný web avia.pro.

Web iportaL24.cz zase pro změnu sděluje, že toto je vlastizrada, protože ministerstvo obrany vědomě ohrozilo obranyschopnost a bezpečnost České republiky, neboť takto snížit vybavení armády na úroveň branně-výchovného školního kroužku (narážím na dávný školní předmět »branná výchova«) nelze učinit nevědomě. A to už raději ani nezmiňuji, kde všude se dnes s tímto českým vojenským arzenálem bojuje.

Že dnes viníci nestojí před soudem, to je jiná písnička – krom toho avšak zásadně ukazujíc vztyčeným prstem na žalostnou úroveň tzv. opozice. Viníci mají za spáchané trestné činy pykat, notabene jsou-li takto průkazné. Demonstrace ani stávky jim železa nenasadí a do tepláků je neobléknou.

Robert Fish