Po týdnu opět o korunu či o desítky haléřů zdražila paliva u benzinových pump. Slibované zastropování však vláda odložila. Zda na čas, nebo navždycky, nevíme. Jisté ovšem je, že ona za to nemůže. Před vysokou nadnárodní politikou se také Babiš a jeho vláda museli sklonit, i když lze diskutovat o tom, zda přece jen neměli alespoň něco udělat. Zdražená paliva se totiž týkají nejen našich soukromých výdajů za benzin či naftu, ale následně všech komodit, které se dopravují po silnici, letadly, loděmi, a výroby fabrik. Žijeme v 21. století a vše je propojeno pupeční šňůrou.
Kde hledat vinu? V ruské speciální akci a následných sankcích, které zřejmě zasáhly jako bumerang především nás? Jistě, i když muselo k oné SVO vůbec dojít, kdyby…, ale to není hlavní důvod zdražování.
Je tu i příběh mírotvorce, jenž předpokládá, že dostane Nobelovu cenu míru. Ten se nejmenuje Putin, ale Trump.
Spojené státy jsou však přítel. Mají prsty v mnoha válkách. To vědí i naši představitelé. Minulí i současní. Buď jejich války schvalovali, nebo se tvářili, že je schvalují. Ti minulí to už mohou veřejně přiznat, ti současní mlčí a dokonce své volební programy podle amerických postojů či jejich akcí poněkud upravují z rezolutního Ne na podmíněné či méně podmíněné ANO. Miloš Zeman, pokud jde o dobu jeho vládnutí, to před pár dny dokonce přiznal v televizním rozhovoru. Babišův vpravo vbok není nutné ani komentovat.
Donald Trump byl pro mnohé nadějí. Přednesl vizi, jež znamenala mír a spolupráci. Všechno však brzy bylo jinak, a pokud si letos vynutí Nobelovku, bude to výsměch celému světu. Žádný stát totiž nevedl tolik válek či válečných akcí jako Spojené státy. To nelze ovšem všechno spojovat s Trumpem. Ten jen svými posledními akcemi nasadil válečnému bohu Martovi korunu. Namísto míru přinesl planetě rozvraty a beznaděj. To vše za pomoci evropských satelitů, hrozeb a ekonomického nátlaku.
Proč však tento světový tyátr? Kvůli lidským právům, demokracii a svobodě? To jsou jen krásná slova a za krásná slova si nic nekoupíš. Tedy jde jen o sliby, že se něco zlepší, že bude ráj tam, kam zaměří svůj pohled prozřetelností vybraný Trump asvé úsilí první země světa. Jenže, jak víme, jde jen o sliby a sliby se slibují, blázni se radují (české přísloví). Jde o něco úplně jiného – o ropu, bez níž by nepracovaly americké továrny, nelétala americká letadla, nejezdily by automobily po amerických silnicích, nebyly by umělé hmoty, léky a… a Spojené státy by přestaly vládnout světu nebo alespoň jeho velké části. Nebyli by ani spokojeni američtí voliči, nezvítězili by v mnoha zdejších volbách republikáni, nebyl by zisk pro akcionáře a dolary na živobytí a kousek zábavy pro ostatní (panem et circenses – chléb a hry).
Proto Spojené státy už v minulosti vedly nemálo válek. Lhostejno ovšem, zda za vlády prezidenta republikána či demokrata. Jen jiní šéfové a podšéfové si vždy zasedli do křesel a svou zelenou dostali jiní sponzoři. Cíle se však neměnily. Psi štěkají, ale karavana jde dál (přísloví).
Proto Trump sice kritizuje své předchůdce (nezapomeňme ani na prvek samolibosti), ale ni slovem neodsuzuje válku v Zálivu, bombardování Kosova, Libye, angažovanost v Afghánistánu, v Sýrii, v Libanonu, Granadě, v Chile… Většina těchto válek či tajných operací byla kvůli surovinám, zvláště pak kvůli ropě, které potřebovaly Spojené státy. Proto američtí vojáci byli nasazeni všude tam, kde odmítli postoupit své nerostné bohatství za pakatel americkým koncernům, umožnit tak americkým akcionářům, aby bohatli a ostatním obyvatelům Spojených států, aby si užívali svou vysokou životní úroveň. Hlavně však, aby američtí voliči volili správné představitele.
Kvůli ropě pro Spojené státy se válčilo v Zálivu, ve Středozemním moři, atd., kvůli ní prezident Trump nechal unést venezuelského prezidenta a donutil zdejší prozatímní státní vedení k odevzdání nemalé části venezuelských těžních věží do rukou amerických koncernů, nařídil ovládnutí Mexického (podle něj Amerického) zálivu, kde jsou velké zásoby ropy, proto chce anektovat Grónsko, u jehož břehů se objevily velké zásoby této suroviny, a vyvolal válku v Perském zálivu.
Znovu se musím vrátit k myšlence spisovatele Bruno Travena, kterou jsem již jednou využil a kvůli níž mně kdosi napomenul, že USA své války nevedou kvůli ropě, protože jí údajně mají dost. »Už dávno nevládne lidem a světu ten, kdo má největší armádu, nejlepší děla a nejvíce letadel, nýbrž ovládá je ten, kdo ovládl naftu. Co může dnes dělat nejlepší vojevůdce, odmítne-li pan Collins dodat naftu?« (Bílá růže, s. 126).
Ano. Bez Collinsů nelze válčit. Také Trump je na nich závislý, ale aby byli Collinsové a mohli rozhodovat, musí vlastnit naftová pole, a aby je vlastnili, je třeba akcí Trumpa. Je to kolotoč, ale poučný, protože nakonec skončí u našich benzinových pump a na cenovkách našich řetězců.
Jaroslav Kojzar
Pan Kojzar hovoří opět skvěle. Že USA jsou zločinecký stát a světová zlo vědí dnes už na celém světě i malé děti.
USA jsou vývozcem ropy, ovšem ropy, kterou předtím nakradly ve státech, které předtím byly USA přepadeny a vykradeny. Stačí jmenovat Irák, Libyi, Afghánistán, Venezuelu, Írán, Sýrii a mnoho dalších států vojensky přepadených USA. Dokud budou ve světě řádit po zuby ozbrojené agresivní útočné USA, pak nikdy nebude ve světě klid a mír. USA za sebou nechávají miliony mrtvých po celém světě, což však kapitalistům nevadí a hřejí je krvavé peníze z amerických válek.
Vždycky platilo, že velmoci bojovaly o své vlastní zájmy a skutečné důvody zakrývaly různými výmluvami. Jen USA zatím nedošlo, že přestávají být velmocí. Hegemonem už nejsou dávno.
Henry Kissinger: Je nebezpečné být nepřítelem Ameriky, být jejím přítelem je ale smrtící
Soudruh Kojzar nám opět předkládá svoje bolševickou ideologií podbarvené vidění světa, kde nepřekvapivě hraje hlavní roli ropa a zlé USA. Přitom USA jsou dávno, co se ropy týče soběstačné a jsou dokonce čistými vývozci této komodity. A hlavně Kojzarovi uniklo, že dnes už ropné společnosti nejsou těmi nejbohatšími, neboť se jimi staly technologičtí giganti jako Nvidia, Google, Meta atd.
Čím se mi demokraté ale zásadně lišíme od Kojzara je pohled na mír. Všimněte si, že on odsuzuje jen americké výboje, ruskou agresi proti Ukrajině schvaluje a eufemisticky patolízalsky ji podle Putinových pokynů nazývá speciální vojenskou operací. My demokraté odsuzujeme všechny války bez výhrad. I v té SVO přeci umírají nevinní civilisté, děti. Ty ukrajinské ale Kojzar považuje za méněcenné, jak mu velí jeho ideologická zabedněnost.
Pane Brázda, a co ty mrtvé děti na Donbase, když na město stříleli bojovnícj z Azova? Také autobus rozvážející děcka do školy zasáhli. A že by takoví jako vy odsoudili současný útok na Írán? Tam také zemřely děti. Dokonce v dívčí škole. Nebo to nečtete a zajímá vás jen nekonečná válka na Ukrajině? To máte ovšem zúžený pohled na mezinárodní dění.