Tak jsem skončil s divadlem…

Né že bych doteď byl jeho (jejich) pravidelným divákem, o demokratické divadelní dramaturgii obecně mám své mínění a není lichotivé, ale tu a tam jsem na nějaký kus zejména něčeho činoherního zašel. Pravda, dříve jsem k oněm prknům znamenající svět očitě vzhlížel častěji, ale když buď na věčnost či z jiných důvodů odešli bardi, postupně tam odtud i já odcházím. A teď DEFINITIVNĚ. Snad ani ne z důvodů jaksi morálních (na ně nevlastním patent), ale určitě z PRINICIPU. Mého. Mých zásad a přesvědčení a postojů.

Herci a herečky, až na výjimky, jimž s úctou provolávám čest a slávu, byli prodejnými děvkami vždycky. Protože se vždycky klaněli těm mocným, kteří zrovna u té moci byli. Za První republiky zednáři TGM, za Protektorátu Berlínu, po Únoru 1948 vedoucí úloze KSČ a po listopadu 1989 zase pro změnu Washingtonu. Mnozí z nich se takto ve vícero po sobě následujících uvedených obdobích doslova »proklaněli« celou svou hereckou kariérou a v každém z nich hráli na jevišti či ve filmu či v televizi nebo v rozhlase prim. A klaní se znovu a opět.

Proto končím s divadlem, protože: »Představitelé českých divadel vyzvali premiéra Petra Fialu (ODS) a vládu k podpoře manželství pro všechny včetně stejnopohlavních párů. Otevřený dopis podepsalo 25 uměleckých šéfů a šéfek souborů v Praze, Brně i dalších městech. Výzvu iniciovalo Divadlo Husa na provázku, jehož mluvčí Nikol Vrbová poskytla ČTK text dopisu.

‚Naše umělecké soubory mají ve svých řadách velké množství LGBT+ lidí. I bez pohledu každodenně upřeného na obrovskou práci, kterou pro kulturu a kulturnost ve všech regionech České republiky naši LGBT+ kolegové a kolegyně odvádějí, považujeme jejich stávající diskriminaci za neobhajitelný a neudržitelný anachronismus,‘ uvedl umělecký šéf Husy na provázku Martin Sládeček.

‚Připadá nám naprosto přirozené, aby naši LGBT+ kolegové a kolegyně, mající ve vztahu ke státu tytéž povinnosti, požívali v České republice také stejných práv. Hlasování o rovných sňatcích zároveň vnímáme jako rozhodování o hodnotové orientaci naší společnosti,‘ doplnil Sládeček. K výzvě se připojili umělečtí šéfové a šéfky Činohry Národního divadla v Praze, Janáčkovy opery Národního divadla Brno, Východočeského divadla Pardubice, Městského divadla Zlín, Divadla Na zábradlí, Činoherního studia Ústí nad Labem nebo Divadla Spejbla a Hurvínka.« (Zdroj: novinky.cz, ČTK)

Vy si dělejte, co chcete, já si taky budu dělat, co chci. Vím, že mojí nepřítomností v hledišti nikterak neutrpíte, ale hlavně nebudu trpět já. Protože teď bych už opravdu trpěl. Tohle já prostě neskousnu… A mám na to výsostné právo (nekousat a vyplivnout vše, co se mi příčí), na které si od nikoho nenechám sáhnout, natož si ho vzít. Pro klid mé duše, mých normálních rodičů a prarodičů…, které jsem, zaplať bůh, já ještě mohl mít.

Robert Fish