Bude to ještě dlouhá cesta, která čeká labouristickou stranu (Labour Party = LP), aby dosáhla vítězství ve volbách do Dolní sněmovny britského parlamentu v příštím roce. V tuto chvíli už labouristy dělí více než třináct let od chvíle, kdy skončila jejich poslední vláda. A to je dlouhá, předlouhá doba.
Keir Starmer, nynější vůdce LP, je centristickým politikem, což je významná změna proti předchozímu silně levicovému směřování této strany. V průzkumech veřejného mínění labouristé přesvědčivě vedou, ale je známo, že nejlepším průzkumem veřejného mínění jsou volby. A do těch ještě může být daleko. V příštích dvou týdnech bude čelit LP dvěma výzvám. Jednak jsou to troje doplňovací volby v tradičních konzervativních obvodech, kde nebude vůbec snadné dosáhnout volebního úspěchu. Tedy vítězství tak, aby v prvním kole volby (na druhé se už nehraje) dosáhla LP relativní většiny (tedy, aby dosáhla největšího počtu) voličů.
Jeden volební obvod se jmenuje Selby and Ainsty v severním Yorkshiru, tedy přímo v konzervativním srdci Anglie. Druhý volební obvod, kde se uskuteční doplňovací volby, je starý volební obvod Borise Johnsona, Uxbridge and South Ruislip v západním Londýně. A třetím volebním obvodem, kde proběhnou doplňovací volby, nikoliv však o víkendu jako v prvních dvou uvedených, ale ve čtvrtek, je obvod Somerseth and Frome, kde ovšem větší šanci zvítězit nad konzervativci nežli LP mají liberální demokraté. Vítězství opozičních stran ve Velké Británii v doplňovacích volbách není ničím neobvyklým. Těžko z toho vyvozovat nějaké rychlé a definitivní závěry o řekněme, nepopularitě vlády (což konec konců není nic, co by se nevědělo) a o jejím rychlém konci. I vlády s mnohem větší podporou občanů, nežli má momentálně Sunakova vláda, mají při obhájení svých pozic v doplňovacích volbách do sněmovny velké problémy.
Vůči Keiru Starmerovi se vytvořila, tak jak to v Labour Party, která je tvořena nejrůznějšími zájmovými skupinami, křídly, většinou spjatými se silnými odborovými organizacemi, určitá vnitrostranická opozice, která usiluje o změnu kursu strany. Tyto tenze v rámci LP jsou obvyklé. A proto ten následující víkend po volbách, tedy už se znalostí výsledků doplňovacích voleb do Dolní sněmovny, proběhne v Nottinghamu Národní politické fórum (NFP), kde se sejdou špičky labouristické strany, její poslanci a také přidružené skupiny a organizace, tzn. především odbory a organizace typu Fabiánské společnosti.
LP má pět základních programových priorit. Zaměřuje se na zajištění hospodářského růstu, jako předpokladu možnosti růstu výdajů státu, dále na politiku čisté energie, na posílení a rozvoj národního zdravotního systému, proti kriminalitě a za rozbíjení třídních stropů (asi bychom u nás spíše řekli třídních přehrad, které jsou v britské společnosti stále velké). Pro talentované lidi je tak složité se propracovat kastovní britskou společností do pozic, kde by mohli co nejlépe a v zájmu celku rozvíjet svůj talent.
Labouristé také hovoří o tom, že udělají vše pro reformu veřejných služeb. To je ostatně i program zralý pro kabinet po Fialově vládě také pro Česko. Konzervativci v Británii prostě v průběhu své vlády snižovali prostředky anebo nedávali dostatečný prostor růstu výdajů ve veřejných službách. A britští občané toto velmi silně pociťují.
V zásadě tak Starmerova strana vstupuje do diskuzního fóra, které proběhne o příštím víkendu mezi elitou a matadory strany v Nottinghamu, a jehož výsledky povedou stranu do závěrečné čtvrtiny volebního období britského parlamentu.
Karty ve prospěch Labour Party jsou rozdány dobře, teď jde o to, neudělat zásadní chyby a nepředstavit LP jako rozhádanou stranu.
Mimochodem, informace pro svůj článek jsem čerpal především z obsahu titulní strany britského týdeníku The Observer. A vedle článku věnovaného presumptivní britské vládní straně, je na první straně časopisu také fotografie a článek věnovaný senzační české wimbledonské vítězce M. Vondroušové.
Jiří Paroubek
Ono je to jedno, labouristi nebo konzervativci, vždyť někdejší labouristický ministerský předseda Anthony Blair je jedním z největších žijících válečných zločinců. V jeho dobách byla Anglie stejným vazalem amerického režimu, jakým je teď.
Totéž ovšem platí pro německé sociální demokraty atd. Ve Francii, Itálii a ČR už to voličům došlo, ovšem alternativy k těmto alternativám (u nás ANO namísto ČSSD) nejsou o nic lepší.