Na sociálních sítích, v nezávislých médiích, se objevily informace, které nelze úplně ignorovat. I když upřímně, většinou tak činím, neboť se jedná právě o nezávislá média. Obsah jejich informací nemohu v daném okamžiku ověřit, např. v manistreamovém médiu či jinak.
Nicméně na dvou nezávislých nemainstreamových médiích se ale objevila tak závažná informace, že ji nelze bagatelizovat a přehlédnout. Tím netvrdím, že bych za ni dal ruku do ohně, ale prostě nemám, jak v tuto chvíli věc ověřit. Určitě tak ještě učiním dodatečně tím, že si prostuduji izraelský denní tisk z posledních dní. A věřím, že získám potvrzení této závažné informace.
Na začátku tohoto měsíce oznámila izraelská vláda, že nakoupila od Spojených států 25 stíhaček F-35 za okasní cenu. Tedy okasní cenou mám na mysli takovou nákupní cenu pro Izraelský stát, že je prý o téměř 60 mld. Kč nižší nežli cena za stíhačky F-35, které bude kupovat ministryně Černochová. Za 24 stíhaček hodlá Černochová zaplatit Američanům téměř 122 mld. Kč, a to ještě zdaleka není za všechno »příslušenství«, které s nákupem souvisí. Česko bude muset zajistit prodloužení letových drah letišť, kde stíhačky F-35 budou. To bude stát také nějaké peníze. Bude muset pro provoz stíhaček zajistit servis a údržbu ze Spojených států, i to budou velmi vysoké částky peněz v řádech miliard, které to každoročně bude stát.
Izraelci na to šli od lesa. Oni de facto provádějí zahraniční politiku všech azimutů. Tuto politiku měl za svou po dobu výkonu svého prezidentského úřadu Miloš Zeman a býval za to napadán liberálními a pravdoláskařskými médii jako agent Moskvy a Pekingu. Připomenu jen, že podobnou myšlenku orientace zahraniční politiky českého státu jsem jako český premiér v letech 2005 a 2006 a později i předseda ČSSD do roku 2010 razil i já. Líbila se mi stará a přitom stále efektivní a svěží de Gaulleova myšlenka politiky »všech azimutů«. Připomenu, že v letech 2005 a 2006, po dobu mého premiérství, nikdo proti takto velkoryse pojaté zahraniční politice českého státu ani nešpitl. A tak jsem byl na státní návštěvě v Číně, Rusku, ale také v Německu, Británii anebo ve Francii, Brazílii, Japonsku, Indii a na desítkách dalších míst po celém světě. Všichni to viděli jako správnou aktivitu v oblasti zahraniční politiky anebo z bezradnosti mlčeli. Izrael provádí de facto podobnou politiku.
V těchto dnech oznámil úřad izraelského premiéra Netanjahua, že v nejbližších dnech pojede na státní návštěvu do Pekingu. Izraelci dlouhodobě usilují o udržování velmi dobrých, zejména hospodářských vztahů s perspektivně nejsilnější ekonomickou velmocí světa. Spolupracují v oblasti vědy v těch nejpokročilejších technologiích, kde si mohou být obě smluvní strany velmi užitečné. Ale také třeba při budování infrastrukturních projektů na území Izraele. Izrael nepřehlédl velmi úzké vztahy Saúdské Arábie k Rusku a Číně, hledá cestu k dalším arabským státům.
Izraelským činitelům přitom určitě neunikla informace, že Číňané před několika týdny jasně podpořili palestinské nároky na vznik vlastního státu. Když to srovnám až s okázalou devótností českých pravicových politiků vůči Izraeli, nelze se než pousmát.
Rovněž k Rusku dělá Izrael naprosto nezávislou politiku. Tedy nezávislou na Spojených státech. Izraelský stát se nepřipojil k sankcím vůči Rusku a naopak se snažil ještě za předchozí vlády premiéra Bennetta o nalezení mírového řešení sporu mezi Ruskem a Ukrajinou. A tato jednání byla velice blízko k úspěšnému završení. Až v závěru, kdy už téměř byla ruka v rukávě – jak to ostatně líčí sám izraelský expremiér Bennett – byli ukrajinští lídři instruováni, aby pokračovali ve válce. Tedy Izrael se z řady důvodů nepřipojil k sankcím většiny zemí Západu vůči Rusku. Dodává Ukrajině humanitární pomoc, ale žádné zbraně.
Těch důvodů, proč tomu tak je, je celá řada. Je to dáno jednak dlouhodobě velkou vstřícností prezidenta Putina vůči židovské minoritě v Rusku. V Izraeli jsou velmi významnou politickou silou ruští Židé, kteří odešli z Ruska v posledních 30 letech a mají k této zemi stále úzké vazby citové, kulturní, ale také hospodářské. Konec konců svou roli hraje jistě také to, že Rusko stabilizuje situaci v Sýrii a de facto tak kryje významnou část izraelské hranice s touto zemí.
Zdá se zkrátka, že nezávislá politika, kterou Izrael dělá vlastně po celém světě a která je často v rozporu se zájmy Spojených států i jiných západních spojenců, má mnohem větší účinek na amerického spojence, pokud chceme dosáhnout obchodu za rozumných podmínek, nežli politika, jak to říci slušně, přehnané vstřícnosti vůči USA. Tedy politika jakou provádí současná česká vládní koalice. Myslím, že nepřeženu, když takovou politiku budu charakterizovat jako politiku omezené suverenity a izolacionismu. A výsledek je, že Izrael levně nakoupil letadla a Černochová a Fiala jen znovu prokázala svou politickou a obchodní neschopnost.
Jiří Paroubek