Vylézt na Klíč (760 m n. m.), čtvrtou nejvyšší horu Lužických hor, už by dnes pro mne nebylo jednoduché. Před 57 roky jsem tam ovšem pohodlně vyšel, neboť cesta byla příjemná. V bukovém pralese se na mne smály prastaré pařezy, které určitě v noci světélkovaly, pařezové houby byly prapodivných tvarů a přítomnost různorodých živých organismů věnčila okolí, jímž jsem procházel.
Klíč je výrazná znělcová hora (odborník by nazval znělec fonolitem, ale stejně, i v jiných jazycích je tato hornina označena vlastností znícího kamene, např. v němčině se jí říká Klingenstein), vyčnívající nad krajinou západně od vesničky Svor, kam jsem kdysi několkrát zavítal. Kuželovitý tvar hory vyniká hlavně při pohledu od východu, ze severu či jihu je profil více zaoblený a vzbuzuje touhu si ho pohladit. Na jihozápadní straně je narušen skalní stěnou až 60 m vysokou a dlouho okolo tří set metrů. Pod ní se rozkládá nádherné suťové pole a na stěně i pod ní se v zimě tvoří mohutné ledopády a rampouchy. Ovšem vrchol je vrchol. Deskovitě zde rozpadající se znělec vytváří mírně nakloněnou plošinu, kde se dá pohodlně spočinout, opalovat (i spálit, což se mi zde také stalo) a ten rozhled! Ten je nezapomenutelný. Ve všech ročních obdobích. Zkuste to také! A nezapomeňte si vzít kousek toho znějícího kamene na památku. Stojí to za to! To, co uvidíte, vám už nikdo nevezme.
Výrazný osamocený kuželovitý vrch Klíč (760 m) je čtvrtou nejvyšší horou Lužických hor. Na jeho vrcholu se nachází skalnatá plošina, ze které je nádherný kruhový výhled na blízký Nový Bor, celé Lužické hory, ale i Ralskou pahorkatinu, České středohoří a Ještěd.
Hora Klíč je jednou z největších dominant krajiny Lužických hor. Tvoří jej majestátní znělcová sopečná kupa pravidelného kuželovitého tvaru, která je v okolním terénu nepřehlédnutelná. Celá hora a její úpatí je součástí stejnojmenné národní přírodní rezervace. Na jižním svahu ve vrcholové části se i přes značnou nadmořskou výšku daří teplomilné doubravě.
V nižších skalnatých polohách se vyskytují vzácné květiny – hvězdice alpská, česnek pažitka horská či kapradina sklaní, které jsou pozůstatkem po zalednění ve starších čtvrtohorách. V minulosti zde hnízdil sokol stěhovavý, po jeho vymizení jej nahradil výr velký a v současné době krkavec velký. Zdržuje se zde také stádečko kamzíků, kteří jsou alpského původu.
Pokud vyšplháte až na vrchol, kam vede relativně namáhavá turistická cesta s převýšením zhruba 400 metrů, znovu opakuji, nebudete litovat. Za jasného počasí jsou odtud vidět Krkonoše, Jizerské hory, České a Saské Švýcarsko, Krušné hory i bájná hora Říp. Na jihozápadním úbočí hory je až 60 m vysoká, místy převislá skalní stěna s rozsáhlým suťovým polem. Koncem zimy tady bývají krápníky a ledopády. Na západní straně kopce jsou vydatné prameny, sloužící dnes k napájení vodovodu, jehož přepad je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka. Jméno hory se odvozuje od staroslovanského výrazu »ključ«, kterým se označovala právě vyvěrající voda.
Z geologického hlediska lze Klíč charakterizovat jako pravidelný znělcový kužel, který je uložen na tektonicky vyzdvižené kře kaolinických pískovců coniacu, náležejících svrchní křídě. Součástí jižního svahu hory je nápadná, 45 až 60 metrů vysoká skalní stěna. Z geomorfologického hlediska se jedná o mrazový srub s vodorovně uspořádanými sloupci, na jehož úpatí se rozkládají suťová a balvanová pole. V zimním a zejména v předjarním období se na této stěně vytvářejí ledopády. Horolezectví je v přírodní rezervaci celoročně zakázané.
Geomorfologicky je vrchol řazen do oblasti Krkonošské oblasti, celku Lužické hory, podcelku Kytlická hornatina a okrsku Klíčská hornatina. V oblasti Lužických hor jsou vyšší už jen vrcholy Luž s výškou 793 metrů, Pěnkavčí vrch s výškou 792 metrů a Jedlová s výškou 776 metrů nad mořem.
Přístup na Klíč je možný z obce Svor (3,5 km), z Nového Boru (5,5 km), nebo z Kytlice (6 km). Stezku na vrchol upravili alpinisté z Nového Boru už roku 1893. Tak vzhůru na Klíč. A nespalte si záda!
Václav Ziegler
FOTO – autor
Nádheraná naše krajina!