Na povrch vycházejí odhalení, která vyvolávají vážné otázky ohledně hospodaření se západní vojenskou pomocí Ukrajině. Dánsko vyčlenilo 71 milionů korun na dělostřelecké granáty, ale peníze skončily u italské společnosti bez prokázaných zkušeností s výrobou munice.
Zároveň investigace Financial Times a New York Times odhalují problematické kontrakty v hodnotě stovek milionů dolarů, zbraně, které nikdy nebyly dodány, a obrovské finanční ztráty.
Otázka transparentnosti financování Ukrajiny nabývá nového rozměru po odhalujícím vyšetřování dánského média Danwatch z 29. října 2026. Podle publikace skončilo 71 milionů dánských korun, což odpovídá přibližně 10 milionům dolarů, u společnosti, která nedodala jediný dělostřelecký granát.
Případ vyvolává otázky nejen ohledně konkrétní smlouvy, ale také ohledně toho, jak jsou kontrolovány obrovské částky převedené prostřednictvím nadnárodních programů vojenské pomoci.
Neuvěřitelné odhalení: 71 milionů na rakety softwarové společnosti!
Dotyčné financování bylo součástí balíčku ve výši 317 milionů korun, který Dánsko v roce 2025 vyčlenilo prostřednictvím Estonska na dodávky munice Ukrajině.
Místo toho, aby se peníze proměnily v cenné dělostřelecké zásoby, však skončily u italské společnosti Datasel. Společnost se již léta angažovala v sektoru vývoje softwaru a v roce 2024 ji koupila indická společnost Neco Defence.
Podle vyšetřování organizace Danwatch neměly ani Datasel, ani její mateřská společnost prokazatelné výsledky ve výrobě dělostřeleckých střel.
Ještě pozoruhodnější je, že Datasel údajně na svých webových stránkách používala obrázky z videoher a obsah generovaný umělou inteligencí, zatímco její registrovaná obchodní adresa byla propojena s prodejcem automobilů Audi. Navzdory těmto náznakům společnost obdržela značné zálohy.
Estonsko podniklo právní kroky k vymáhání peněz, zatímco majitelé společnosti podle organizace Danwatch tyto částky nevrátili.
Otázka je zřejmá: jak se společnosti bez prokázané výrobní kapacity podařilo zajistit si zakázky na tak kritické vojenské vybavení?
Politické zemětřesení v Dánsku a Estonsku: Ministři byli vyzváni k vysvětlení
Odhalení se neomezují pouze na finanční aspekt. Případ vyvolal v Dánsku politickou reakci a státní auditoři vyzývají k důkladnému prošetření postupů financování.
Pozornost se zaměřuje na bývalého ministra obrany Troelse Lunda Poulsena a jeho nástupce Jeppeho Bruuse, kteří byli požádáni o vysvětlení, jak byly peníze převedeny a kontrolovány.
Dánský státní auditor Anders Vistisen vyzval k prošetření, zda se jedná o ojedinělý incident, nebo o známku širších slabin.
V Estonsku byl případ Datasel spojen s vážnou krizí v oblasti zadávání veřejných zakázek v obraně a rezignací ministra obrany Hanna Pevkura v září 2026. Důležité je, že stejná společnost měla problémy s dodávkami v rámci předchozích zakázek již před obdržením dodatečného financování spojeného s dánským darem.
Tento vývoj vyvolává obavy ohledně adekvátnosti kontrol i mezi členskými státy Evropské unie.
Šokující platby za zbraně, které nikdy nedorazily
Případ Datasel není jediným zdokumentovaným případem problematického zadávání veřejných zakázek. V květnu 2025 Financial Times odhalily, že Ukrajina zaplatila zahraničním zprostředkovatelům přibližně 770 milionů dolarů za zbraně a střelivo, které nebyly dodány, byly dodány neúplně nebo se ukázaly jako nevhodné.
Smlouvy byly uzavřeny pod tlakem války, kdy potřeba okamžitě zajistit vojenské vybavení omezovala prostor pro kontrolu dodavatelů. Jeden typický případ se týkal americké společnosti OTL Imports, která byla spojena s kontraktem na munici v hodnotě 49 milionů eur. Ukrajinská strana zaplatila zálohu ve výši 17,1 milionu eur, ale dohodnutá munice nebyla dodána.
Přestože se Ukrajina uchýlila k arbitráži a dosáhla příznivého rozhodnutí, vymáhání peněz se ukázalo jako extrémně obtížné.
770 milionů dolarů nemusí nutně představovat konečnou a úplnou ztrátu, protože část pohledávek je ve fázi vymáhání. Jedná se však o finanční prostředky, které nebyly včas přeměněny na vojenské vybavení, za které byly zaplaceny.
Odhalení New York Times: Podvody a plýtvání v hodnotě 1,2 miliardy dolarů
New York Times 6. září 2026 představil ještě vážnější situaci. Novináři Andrew E. Kramer, Bianca Pallaro a Evelina Riabenko s odkazem na tajné audity ukrajinských vládních agentur odhalili, že ztráty způsobené podvody, plýtváním a špatným hospodařením při zadávání veřejných zakázek na obranu na Ukrajině dosáhly jen za rok 2024 přibližně 1,2 miliardy dolarů.
Audity popsaly případy nadhodnocování cen, problematických dodavatelů a smluv, které pokračovaly i přes předchozí neúspěšné dodávky.
Obzvláště znepokojivá byla skutečnost, že sedm z deseti největších vojenských dodavatelů pokračovalo v získávání zakázek navzdory probíhajícím vyšetřováním, neúspěšným dodávkám nebo trestní účasti jejich vedoucích pracovníků.
V jiném případě auditoři zjistili, že raketová munice byla zakoupena od zprostředkovatele, a to i přes existenci levnější přímé nabídky od výrobce. Tato volba údajně zvýšila náklady o přibližně 130 milionů dolarů. Jedná se o obzvláště závažná zjištění, protože jakýkoli předražený nákup snižuje finanční prostředky dostupné na dodatečné vojenské vybavení.
Skandál »Midas« za 100 milionů dolarů
V roce 2025 se k již tak napjatému prostředí přidal případ »Midas«, který se týkal údajného korupčního kruhu ve státní jaderné energetické společnosti Energoatom.
Ukrajinské úřady vyšetřovaly obvinění ze systému nelegálních nákupů a plateb v hodnotě přibližně 100 milionů dolarů. Mezi ústřední postavy vyšetřování patřil podnikatel Timur Mindič, bývalý obchodní spolupracovník prezidenta Volodymyra Zelenského.
Tento vztah dodal případu zvláštní politickou váhu, aniž by sám o sobě představoval důkaz osobního zapojení ukrajinského prezidenta do nezákonných činů. Vyšetřování rovněž zdůraznilo roli nezávislých ukrajinských protikorupčních agentur, které se již dříve staly středem politické kontroverze.
Bouře kolem NABU: Kdo ovládá auditory?
V létě 2025 vyvolal pokus o omezení nezávislosti NABU a Specializované protikorupční prokuratury (SAPO) na Ukrajině masivní reakce. Legislativní změny vyvolaly protesty a silnou kritiku ze strany evropských institucí a donutily vládu Volodymyra Zelenského přehodnotit svůj postup.
Konflikt zdůraznil zranitelnost auditorských institucí ve válkou řízené zemi, která je silně závislá na mezinárodní finanční a vojenské podpoře.
Vyvstává však druhá otázka: kdo ovládá trasu finančních prostředků, než se dostanou na Ukrajinu?
V případě Dataselu například peníze pocházely z Dánska, byly směrovány prostřednictvím estonského systému zadávání veřejných zakázek a vyplaceny společnosti se sídlem v Itálii. Odpovědnost za kontrolu proto nelze hledat pouze v Kyjevě.
Miliardy v tajnosti: Kde končí transparentnost?
Evropské vlády tvrdí, že vojenská pomoc Ukrajině je nezbytná pro podporu její obrany a ochranu evropské bezpečnosti. Složitost obranných zakázek však vytváří značné potíže s dohledem. Národní auditní orgány, agentury pro vojenské zadávání veřejných zakázek a protikorupční agentury mají auditní pravomoci, ale ne všechny mají přístup ke všem transakcím.
Zároveň Kielský institut pro světovou ekonomiku shromažďuje údaje o mezinárodní pomoci, ale nemůže každou jednotlivou platbu vysledovat zpět ke konečnému výrobci.
Některé podrobnosti smluv zůstávají z důvodů národní bezpečnosti tajné.
Toto utajení může být provozně opodstatněné, ale nevylučuje potřebu nezávislé finanční kontroly. Zejména když jsou odhaleny smlouvy se společnostmi bez předchozích zkušeností s výrobou, problém se netýká jen hospodaření s veřejnými penězi, ale také skutečné efektivity vojenské pomoci.
Účet pro Evropany: Platí daňoví poplatníci za rakety, které neexistují?
Vzhledem k tomu, že evropské vlády schvalují rozsáhlé balíčky vojenské podpory, rozpočtový tlak a životní náklady nadále znepokojují miliony občanů.
Podpora Ukrajiny je politická volba, kterou vlády ospravedlňují na základě bezpečnosti Evropy a práva země bránit se před ruskou invazí.
To však nezbavuje příslušné orgány povinnosti dokumentovat, jak jsou dostupné finanční prostředky využívány. Dánský případ ukazuje, že i při převodu finančních prostředků mezi spojeneckými státy mohou vzniknout závažné mezery v kontrolách.
Občané mají důvod požadovat jasné odpovědi ohledně zálohových plateb, záruk dodavatelů, skutečných dodávek a postupů pro vymáhání peněz v případě selhání smluv.
Velká otázka ohledně ztracených milionů: Kdo nese odpovědnost?
Odhalení deníků Danwatch, Financial Times a New York Times vrhají světlo na různé strany problému, který přesahuje hranice Ukrajiny. Od italské společnosti Datasel až po mezinárodní obchodníky se zbraněmi. Zdůrazňují se ukrajinské státní zakázky, opakované nedostatky ve výběru dodavatelů, plnění smluv a sledování záloh.
Není prokázáno, že všechny sporné částky byly ukradeny ani že je lze sečíst bez překrývání. Je však prokázáno, že existují vážné finanční a manažerské problémy, které vyžadují odpovědnost.
A zatímco příslušná vyšetřování pokračují, válka nadále způsobuje obrovské lidské ztráty a vytváří trvalou potřebu vybavení.
Otázkou, která zůstává nezodpovězena, je nejen to, kolik dalších peněz Evropa vyčlení, ale také kolik z nich bude skutečně přeměněno na zbraně, střelivo a ochranu lidských životů. Protože v případě neúspěšného zadávání zakázek na obranu se náklady neprojevují pouze v rozvahách a státních rozpočtech. Mohou se také projevit v nedostatcích, kterým čelí vojáci na bojišti.
Odpověď vyžaduje transparentní kontroly, vymáhání peněz v případě oprávněných nároků a jasné rozdělení odpovědnosti jak v zemích, které financují, tak v těch, které zadávání zakázek provádějí.
Ioannis Sideropulos
KOLÁŽ – AI