Když jsem poprvé navštívil Javoří hory, čekal jsem, že tam uvidím spoustu javorů. Ano, sem tam se nějaký objevil, ale bylo jich málo. Za své vzaly za středověku a nahradily je smrky. Javoří hory (polsky Góry Suche), jsou pohoří s rozlohou 49,84 km², rozkládající se severně až severovýchodně od měst Meziměstí a Broumov v severovýchodních Čechách na hranicích s Polskem. Představují severovýchodní část Meziměstské vrchoviny. Polské Góry Suche jsou součástí rozsáhlejšího celku Kamenné hory. Kromě Javořích hor do něj patří ještě: Góry Krucze (na české území přesahují jako Vraní hory u Žacléře), Czarny Las a masív hory Lesista. Nejvyšším vrcholem pohoří je Waligóra (934 m) ležící na polském území.
Před rokem 1945 bylo území české i polské obydleno převážně obyvateli německé národnosti. Tito obyvatelé byli po II. světové válce odsunuti do Německa a nahrazeni obyvatelstvem českým a polským. V dnešní době je počet obyvatel na české straně Javořích hor mnohem nižší než počet obyvatel před rokem 1945. Před druhou světovou válkou bylo zvláště v jihovýchodní polovině pohoří mnohem více luk než dnes. V padesátých až sedmdesátých letech 20. století bylo několik kilometrů čtverečních luk zalesněno, většinou smrkem. Naopak četná políčka kolem vesnic byla převedena na louky a pastviny.
Javoří hory jsou budovány vulkanity, které jsou prvohorního stáří, vznikaly v karbonu a permu. Severozápadní část pohoří na jihovýchod přibližně po Janovičky je tvořena hlavně ignimbrity a v jejich podloží jsou ryolitové tufy, které místy také vystupují na povrch. Jsou to produkty kyselého vulkanismu, který zde probíhal v permu. Díky tomuto kyselému substrátu jsou zde nejčastější potenciálně přirozenou vegetací acidofilní bučiny. Jihovýchodní část pohoří je geologicky pestřejší, tvoří ho také vulkanity permského, méně i karbonského stáří. Nacházejí se zde podobné horniny jako v severozápadní části, častější je zde však i výskyt bazičtějších melafyrů a melafyrových tufů. Na nich se vyskytují květnaté bučiny. Místy jsou tyto horniny překryty sedimenty, hlavně prachovce, jílovce a pískovce.
V Javořích horách se vyskytuje i několik ventarol, nejznámější z nich se nachází na vrcholu kopce Homole. Ventarola je puklina, ze které vystupují počátkem zimy oblaka páry. V glaciálu se na modelaci reliéfu podílely kryogenní pochody, např. mrazové zvětrávání a soliflukční proudy. Nejvyšší horou v Čechách je Ruprechtický Špičák (880 m n.m.)
Celé Javoří hory patří do úmoří Baltského moře, do povodí Odry. Většinou se jedná o přítoky řeky Stěnavy, např. Dobrohošťský potok, Ruprechtický potok, Uhlířský potok, Heřmánkovický potok, Kravský potok, Svinský potok (Benešovský potok), Rožmitálský potok, Šonovský potok a četné další bezejmenné.
Větší část Javořích hor je porostlá lesy, zvláště u Šonova a na polské straně v jihovýchodní části se však rozkládají i louky a pastviny. Pole se zde dnes vyskytují jen málo, protože řada z nich byla v posledních letech kvůli neefektivnosti přeměněna na luční společenstva.
Dominantním lesním společenstvem jsou z potenciálního hlediska bučiny. Původně to byly smíšené lesy s dominancí buku lesního a jedle bělokoré, zvláště ve vyšších polohách na kyselém podkladě bylo i významné zastoupení původního smrku ztepilého (v nejvyšších polohách možná i nad 30%). Na úživnějším podkladě (zvláště na sutích) byl významnou dřevinou i javor klen, ostatní dřeviny se vyskytovaly v bučinách jen jako minoritní. Už od pozdního středověku bylo vlivem člověka posilováno dominantní postavení smrku, tento trend pak vyvrcholil v 19. a 20. století. Dnes je zde proto vysoké zastoupení kulturních smrčin, ale místy se i dodnes dochovaly rozsáhlejší bučiny, zvláště v jihovýchodní části.
Na kyselém podkladě, více v severozápadní části pohoří, to jsou kyselé bučiny. V bylinném patře jsou zastoupeny např. metličku křivolakou, brusnici borůvku, místy i třtinu chloupkatou. Naopak velmi vzácná je zde bika hajní. Na méně kyselých substrátech substrátech, např. na melafyrech v jihovýchodních částech pohoří, to jsou potom květnaté bučiny. V jejich podrostu uvidíme svízel vonný, ječmenku lesní, kostřavu lesní, sveřep benekenův, lilii zlatohlavou, pitulník horský) a další rostliny.
Při potocích můžeme často vidět i poměrně rozsáhlé luhy (někdy i širší než 50 m). Dominantní dřevinou je zde olše lepkavá, olše šedá a jasan ztepilý, v bylinném patře roste mnoho druhů vlhkomilných rostlin. V severozápadní části se ojediněle vyskytují i podmáčené smrčiny. Na strmých svazích rostou suťové lesy. V jejich stromovém patře je častý javor klen a jasan ztepilý, ale nacházejí se zde i četné dřeviny i byliny společné s květnatými bučinami.
V nejnižších polohách (což už je ale spíše součást Broumovské kotliny) se vyskytují remízky s dominancí lípy srdčité a dubu letního, případně dalších dřevin. Jsou to zpravidla bývalé pastevní lesy, kde zvláště rozmnožování buku bylo pastvou v minulosti potlačeno, dnes tyto lesíky zhoustly a zarostly. Jedná se spíše potenciálně o nějaké lipové bučiny než dubohabřiny.
Fauna
V Javořích horách žije celá řada živočichů. Ze savců např. jelen evropský, srnec obecný, liška obecná, muflon, prase divoké, veverka obecná, krtek obecný, rejsek horský, myšice temnopásá aj. Z ptáků to jsou např. různé druhy sýkor, skorec vodní, pěnkava obecná, brhlík lesní, datel černý, strakapoud velký, káně lesní a další. Do Javořích hor už nezasahuje Ptačí oblast Broumovsko, přesto můžeme některé ptáky chráněné soustavou Natura 2000 spatřit i zde. Příkladem je výše zmíněný datel černý, dále sovy sýc rousný a kulíšek nejmenší, hnízdí zde i čáp černý. Žije zde i mnoho dalších živočichů, např. v potocích žijí pstruzi.
Celá česká část pohoří patří do chráněné krajinné oblasti Broumovsko, polská část pak do Park Krajobrazowy Sudetów Wałbrzyskich.
V Javořích horách a v jejich podhůří se nacházejí tyto obce a části obcí: Vižňov, Ruprechtice, Heřmánkovice, Janovičky, Benešov, Rožmitál, Šonov. Věřte, je tu krásně, mám tento kousek naší vlasti opravdu rád!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora