Zpěvačka Jana Kratochvílová, která se narodila 14. ledna 1953, byla jednou z největších hvězd českého popu 70. a 80. let minulého století. Ani po emigraci fanoušci na její hity Publikum tvé jsem já, V stínu kapradiny nebo Milování za svítání nezapomněli. Po letech strávených hlavně v Austrálii se Kratochvílová před české publikum vrátila, pozornost dnes budí nejen hlasem a provokativním vzhledem, ale i řadou uměleckých jmen – říkala si Jana Pope, Uriel, Z. Goddess, Heretyka či Jasmína. Zpěvačka, která vystupuje s kapelou Illuminati.CA, také stále nahrává nové desky.
»Album Anarchy & Ecstasy je energetickým elixírem písní do současné doby těžkostí, stresů a nesnází,« uvedla při představení předloni vydaní desky, její zatím poslední. Kromě toho také Kratochvílová upravila svůj asi nejznámější hit V stínu kapradiny pro chystaný film Amerikánka režiséra Viktora Tauše. »Vytváří takový hudební motiv, který jde napříč filmem vždy ve spojení s maminkou hlavní hrdinky,« svěřil se režisér, který Kratochvílovou nechal ve filmu jako zpěvačku i vystoupit.
Zlínská rodačka jako vůbec první v někdejším Československu zpívala v tehdy novém stylu rock-reggae, v televizi se objevila poprvé v roce 1973. Vystupovala s Pražskými trubadúry, u Petra Hanniga, Josefa Laufera, se skupinami Variace, Jezinky, Bezinky, Expanze, Jazz Q Martina Kratochvíla či s Kroky Františka Janečka. V roce 1979 založila vlastní kapelu Motor, od roku 1981 pak působila v průkopnické skupině Heval.
V roce 1983 získala povolení účinkovat na hudebním festivalu v Irsku, čehož využila k emigraci do Anglie. V roce 1984 se k ní přidal i Jiří Hrubeš, bubeník kapel Pražský výběr a Žlutý pes. V Londýně pak zpěvačka natočila album Bohemian, na němž hostoval také baskytarista skupiny Level 42 Mark King. V dalších letech se dala na nezávislou dráhu, studovala různé filozofie a obory alternativní medicíny. V 90. letech natočila několik esoterických, rockových i popových nahrávek, od roku 2003 se společně s Hrubešem začali do ČR vracet častěji.
(mac, čtk)
Krásné a naše písničky-máme nádherný ikdyž trochu složitý jazyk:
„…Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka,
a přec bych chtěl tu, matko, s tebou věčně žít,
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt,
však ty jsi moje vlast, má vlast, má věčná matka….“
V.N.-Na břehu řeky Svratky