Pavel Vrba se v pondělí oficiálně stal novým trenérem fotbalistů Zlína. Toho týmu, který dosud v nejvyšší soutěži vyhrál jen dva z 16 zápasů podzimní části a od posledních Pardubic ho v tabulce dělí pouze dva body. Velké jméno na lavičce malého týmu? Ono to až tak být nemusí…
»Pavel Vrba patří mezi nejúspěšnější trenéry v historii české ligy, takže když se objevila možnost s ním jednat, nebylo nad čím váhat. Jednání bylo velmi korektní, příjemné a rychlé. Rozhodování nám velmi usnadnil fakt, že Pavel sám projevil zájem ve Zlíně působit. Všichni v klubu se na spolupráci s ním velmi těší, je to pro nás nový impulz do další práce,« uvedl viceprezident klubu Zdeněk Grygera.
Vrba byl vyhlášen nejúspěšnějším českým trenérem posledního desetiletí. Po zásluze! Z jo-jo klubu, kterým Viktoria Plzeň se svými pády z ligy a opakovanými návraty jistě byla, vybudoval giganta. Tři tituly hovoří za vše. V letech 2014-2016 vedl českou reprezentaci a poté, co u ní s neúspěchem a pod palbou mediální kritiky skončil Michal Bílek, dokázal naladit fanoušky národního týmu na pozitivní notu. Na Euro postoupil, když hlavně v kvalifikační skupině dokázal šokovat, mj. i nizozemského favorita. Na samotném turnaji to už nebyla žádná sláva, nicméně si vysloužil angažmá v Rusku.
Tady, když ctěný čtenář dovolí, uděláme střih. On totiž Vrba trénoval i v Bulharsku a má dva tituly. To už je ale »nová« historie. V Razgradu je totiž zisk mistrovského poháru povinností a Vrbu angažovali právě kvůli kýženému úspěchu v pohárové Evropě – a tam pohořel. I proto byl na počátku druhé sezony svého bulharského angažmá odvolán a druhý titul už mu patří jen proto, že sezonu odstartoval. Pohár nad hlavu nezvedl.
A tady začíná pád trenérské modly. Od jara 2021 vedl rok a čtvrt pražskou Spartu. Měl vybojovat vytoužený titul, ale místo toho s ní neabsolvoval ani jednu kompletní sezonu a v průběhu nadstavbové části minulého ročníku byl odvolán. Přišla nabídka z ostravského Baníku, klubu trenérova srdce. Zde však vydržel jen 11 kol a rovněž dostal padáka. Zlín je, co do zvuku, ještě o »level« níže. Zdá se, že věhlasný trenér padá, padá a padá. A ztrácí gloriolu.
Ale pozor. Zůstaňme u jména, jež tady již zaznělo. Michal Bílek. V letech 2009-2013 trénoval národní tým a ačkoli si připsal i nesporný úspěch v podobě čtvrtfinále Eura v Polsku, končil zatracen fotbalovým národem. Fanoušci nad ním zlomili hůl a on, jak sám později přiznal, ztratil chuť k trénování. Chtěl s touto profesí definitivně seknout. Zvláště když následně neuspěl ani na lavičce podprůměrné Jihlavy…
Víte však, kde našel při svém trenérském pádu pevnou půdu pod nohama? Chytrému napověz…, říká se. Ano, správně, ve Zlíně. Psal se květen 2018 a podceňovaný kouč ožil. V Baťově městě se mu dařilo a pozvednutím tonoucího týmu přišel i Bílkův restart. Nejprve si vysloužil zahraniční angažmá a od jara 2021 se z něj stal spasitel Viktorie Plzeň, s níž rok a čtvrt nato slavil nečekaný titul. Ano, s tou Plzní, kde začal svoji výkonnostní sinusoidu směrovat vzhůru právě Pavel Vrba.
Podobnost čistě náhodná? Věříte v paralelu? V to, že tým ze Zlína znovu vstoupí do stejné řeky a dokáže restartovat další uvadající trenérský květ? Kdo ví, ale jak říkával Tomáš Pospíchal, fotbal nemá logiku.
To vidíme koneckonců i u větších ryb, než jaké plavou na našem fotbalovém rybníčku (a vůbec tady nenarážím na kapříky legendárního »Ivánka« Horníka). Kdo by býval čekal, že Německo nebo Belgie skončí na světovém šampionátu v Kataru s ostudou již po základních skupinách (co by za to dala Itálie, která se na MS nekvalifikovala vůbec…)? A že místo nich budou ve vyřazovacím pavouku Japonsko, Maroko nebo třeba i Austrálie či Jižní Korea? Kdo ví, co ještě mistrovství světa přinese?! Už teď se těším, stejně jako na to, co s odepisovaným Zlínem provede muž, jehož se dnešní zamyšlení týkalo nejvíce…
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.