Konec října napověděl mnohé o náladách ve společnosti. Jedni uctili výročí vzniku ČSR, ti druzí se ozvali proti příchodu svobody. 28. říjen měl několik tváří, pozitivních i negativních. Demonstrovalo se, udělovala se vyznamenání, slavilo se. Pojďme se na to podívat odshora.
Jako každý rok náš pan prezident Zeman uděloval vyznamenání na Pražském hradě. I přes velmi složitou situaci, ve které se nacházíme, jsou mezi námi tací, kterým vadí, že nebyli pozváni. Tito lidé asi žijí v jiném světě a čekat od nich trochu sebereflexe je nereálné. Máme mnohem důležitější starosti než ega nadlidí, kteří stále nechápou vážnost situace. Nechci zde rozebírat seznam vyznamenaných, ale zastavím se u jednoho jména. Zelenský! A ptám se, proč je na státní svátek České republiky vyznamenán člověk, který nedokázal zabránit válečnému konfliktu a zatáhl celou Evropu do krize, která bude pro občany naší země mít obrovské negativní dopady? Tohle bude našemu prezidentovi asi dlouho vyčítat mnoho občanů.
A teď k tomu důležitějšímu, tedy k lidu. Na Václavském náměstí bylo 28. 10. opět plno. A to i přes prodloužený víkend a hezké počasí. Cca 70 000 vlastenců opět řeklo vládě jasné NE. Byli zde lidé, které současná vláda trápí a ohrožuje. Byli zde lidé, kterým není lhostejná budoucnost naší země, lidé obávající se o budoucnost svých blízkých. Byli zde občané obávající se energetické krize. Byli zde vlastenci odmítající válku. Byla zde česká srdce odmítající diktát Evropské unie. Byl zde lid toužící po svobodě! Vystoupili i známí lidé, například herec Ivan Vyskočil nebo bývalý premiér Ing. Jiří Paroubek, který tuto demonstraci dokázal legitimizovat i v zahraničních médiích! Obrovské množství českých vlajek dodávalo demonstraci tu pravou – českou atmosféru.
Co bylo na Václavském náměstí 30. 10.? Podle fotek a sdělení z místa konání podstatně méně lidí oproti pátku! Prostor byl uměle vyplňován obrovskými vlajkami a lidé dodržovali rozestupy. Nižší desítky tisíc, které uváděla některá média, tedy rozhodně nejsou srovnatelná s hlasem svobodného lidu. Bylo zde podstatně méně lidí a to i přes účast mnoha ukrajinských komparzistů. A tak se ptám. Kolik zde bylo doopravdy našich českých srdcí? Zdá se, že současná situace naučila přemýšlet více dosud neprobuzených, to je dobře, i proto, že nám bude ještě hůř!
A co jsme mohli vidět? Oproti množství českých vlajek z páteční akce se nám trochu pozměnily barvy. Zejména bylo k vidění mnoho modrožluté barvy a také vlajky USA. Urážky prezidenta Putina, ke kterým si zřejmě dodali odvahu po Rakušanově excesu s koláží vlajek vyvěšených na budově ministerstva vnitra. A co chtějí tito lidé? Zastavit cestu za svobodou, nebo jim prostě stále ještě nedošlo, kam se řítíme? Co budou dělat v případě rozšíření konfliktu?
Národ je tedy rozdělen, jedni chtějí svobodu a druzí je za to kritizují. Nejde mi mou dnešní středou o ještě větší rozdělení společnosti, ale o to, abychom si všichni uvědomili, že jsme na světě pro život, ne pro války. Zapomeňte prosím na ega a třeba se dočkáme jedné velké demonstrace, kterou opravdu zaplníme Letnou… a tou pak posuneme naši zemi dál.
David Tygr Ploc, předseda strany DOMOV
FOTO – Facebook
O úrovni autora svědčí fakt, že polovinu článku věnuje srovnávání počtu účastníků na obou demonstracích. Každý jistě najde x důvodu, proč na té pro něj správné jich bylo více. Ještě tupější je názor, že na té první demonstraci byly jen české vlajky. Údajně to je prý důkaz vlastenectví demonstrantů. Stranou ponechávám výzvy k míru podpořené vypouštěním bílých holubic. To už je jen vyčpělé proruské klišé.
Co mi přijde jako naprosté blouznění je, že by se lidé z té první demonstrace mohli někdy sejít na Letné a zopakovat něco podobného jako se stalo v roce 1989, tedy demontáž vládnoucího režimu. Mezi tehdejšími demonstranty a těmi z demonstrace 28.října 2022 je totiž zásadní rozdíl. Před 33 lety demonstrovali především mladí studenti středních a vysokých škol, umělci a obecně lidé s vyšším vzděláním. Troufám si tvrdit, že na demonstraci 28.10.2022 bylo podobných lidí minimum. S takovými se revoluce dělat nedá.