Archeologové v indonéské jeskyni objevili zatím nejstarší důkaz chirurgické amputace. Na místě našli 31 000 let staré tělo, které vykazovalo známky odstranění nohy. Jejich objev posouvá vznik této komplikované operace o více než 24 000 let, uvedl server BBC News. Podle archeologů se o osobu po zákroku starala její starověká komunita několik let až do její smrti.
Radiokarbonové datování dřevěného uhlí nalezeného ve vrstvách nad, pod a uvnitř hrobu, stejně jako analýza uranu a radiace v jednom ze zubů pohřbeného jedince naznačují, že tento člověk zemřel před 31 201 až 30 714 lety. Věk v době jeho úmrtí byl odhadnut na přibližně 19 nebo 20 let. Tým nedokázal určit pohlaví jedince, ale jeho výška byla podobná výšce mužských jedinců, o kterých je známo, že žili v této době a na tomto místě.
»Spodní třetina nohy této osoby chyběla a holenní a lýtková kost, končily čistým řezem. Tato úroveň přesnosti naznačuje, že končetina nebyla ztracena při nehodě nebo útoku zvířete. Na kostech chyběly stopy, které obvykle zanechává infekce, což naznačuje, že rána byla vyčištěna a chráněna před kontaminací. Navíc malá velikost levé holenní a lýtkové kosti ve srovnání s pravou a zhojení kostí ukazují, že k amputaci došlo v dětství a nejméně šest až devět let před smrtí,« popsala archeoložka Melandri Vloková, která ostatky zkoumala.
Vědci ostatky objevili ve vápencové jeskyni Liang Tebo v provincii Východní Kalimantan na indonéském ostrově Borneo. Na místě se nachází jedny z nejstarších skalních uměleckých děl na světě.
Jeden ze tří výzkumníků, kteří hrob vykopali, Tim Maloney z Griffithovy univerzity v Austrálii, uvedl, že byl z nálezu »nadšený i vyděšený« zároveň.
»Velmi opatrně jsme odhrnuli nánosy a zaznamenali spodní polovinu ostatků. Viděli jsme, že chybí levá noha, ale také to, že úlomky kostí ve zbývající části jsou neobvyklé,« řekl Maloney. »Takže jsme byli nadšeni, protože mohlo jít o řadu možností, včetně chirurgického zákroku,« dodal.
Tým následně požádal Vlokovou, která působí na univerzitě v Sydney, aby ostatky prozkoumala. »Při takovém nálezu je to směs vzrušení a smutku, protože se to stalo člověku, který zažil tolik bolesti, i když a právě proto, že to bylo před 31 000 lety,« uvedla Vloková.
Archeologové jsou přesvědčeni, že se jednalo o operaci, a nikoli o nějaký druh trestu nebo rituálu, protože tělo vykazovalo známky, že o něj bylo pečováno během zotavování i po zbytek života.
Podle archeoložky Charlotte Robertsonové z Durhamské univerzity nálezy zpochybňují názor, že medicína a chirurgie se objevily v životě lidí až později. »Ukazuje nám to, že péče je vrozenou součástí lidského bytí. Nesmíme naše předky podceňovat,« prohlásila.
Amputace vyžadují komplexní znalosti lidské anatomie, chirurgie, hygieny a značnou technickou zručnost. »Když dnes přemýšlíte o amputaci v západním kontextu, je to velmi bezpečná operace. Člověk dostane anestezii, používají se sterilní postupy, je zajištěna kontrola krvácení a tlumení bolesti,« popsala Robertsonová. »A pak tu máme dobu před 31 000 lety, kdy někdo úspěšně provedl amputaci,« dodala.
»Je to neuvěřitelný objev,« řekla Cécile Buquet-Marconová, bioarcheoložka z francouzského Národního ústavu pro preventivní archeologický výzkum v Paříži, která se na výzkumu nepodílela, ale v roce 2007 popsala amputaci končetiny člověka, k níž došlo před 7000 lety, což byl v té době nejstarší známý doklad tohoto typu operace. »Přežití tohoto mladého jedince na Borneu svědčí jak o péči ze strany komunity, tak o lékařských dovednostech, které má i v současnosti jen málo lidí,« dodala a připojila se tím k názorům ostatních vědců, kteří výzkum prováděli.
Maloney a jeho kolegové nyní zkoumají, jaké kamenné chirurgické nástroje mohly být v té době používány.
Studii o výzkumu lidských ostatků publikoval prestižní vědecký časopis Nature.
(mac, čtk)
FOTO – nature.com/Griffinova univerzita/Tim Maloney a Jose Garcia