Pokud je dobře připravená, posezení u kávy nemá chybu. A ač se to nezdá, její příprava je vskutku umění, pokud neholdujete obyčejnému přelití lžičky či dvou mleté kávy vroucí vodou a neříkáte tomu »turek«. Příprava pravé turecké (též arabské) kávy vyžaduje čas, kouzlení s vodou, výsledkem je chuťový »dozvuk« v ústech a na jazyku, který láká k dalšímu šálku kávy.
Připravuje se v džezvě, originál na ohništi. V praxi klidně dejte přednost domácím podmínkám, tedy mírnému plameni na sporáku, pozvolnému zahřívání studené vody s dostatečným množstvím kávy (»turek« má mít sílu!) za stálého míchání, až do pěny. Přidejte kapku (doslova) studené vody, pěna spadne, nechte kávu chvilku odpočinout (sedlina spadne na dno) a podávejte v malých šálcích.
Turecká káva je obvykle hodně slazená, ale pochutnáte si na ní i v případě, že máte rádi, tak jako já, kávu hořkou. Až na výjimku – na dnu džezvy nechte chvilku zkaramelizovat lžičku cukru, zalijte ji studenou vodou, promíchejte, přidejte kávu, nejlépe čerstvě mletou, nechte zpěnit a stáhněte z ohně. Vynikající je i přídavek medu, nebo celý či mletý kardamom. Velmi dobré a osvěžující.
Výše zmíněný způsob přípravy kávy je údajně nejstarší, ale jsou lidé (i odborníci), kteří ho neumí ocenit. Údajně se převařením ničí aroma kávy. Chybí jim trpělivost.
Jak patrno, neexistuje pouze jeden způsob přípravy kávy. Ovšem zásady její přípravy ano, a každý milovník kávy by je měl respektovat. Aby se maximálně uvolnilo aroma, správná kávová konvice musí být z porcelánu, pálené hlíny, nebo ze skla, popřípadě i z nerezavějící oceli. Používejte, jak jen to je možné, kávu čerstvě mletou. Po každém použití mlýnek vyčistěte. Silnější káva má lepší chuť. Tvrdá voda není dobré řešení pro přípravu kávy, stejně jako její doplnění mlékem. Přijdete o její vůni.
Pokud musíte mát kávu zalitou vodou, pak nejlépe takovou, která se »sotva« začne vařit, tedy o teplotě mírně nižší než 100° C. Pak nechte bez míchání spadnout sedlinu a užívejte si.
Francouzská konvice (též pístový kávovar) má také pro mnohé svůj půvab. Lze v ní rychle připravit větší množství kávy. Obvykle je to skleněný válec, na jehož dno vsypte přiměřené množství nejlépe hrubě umleté kávy; zalijte ji vroucí vodou (těsně pod 100°C), po zhruba dvou třech minutách vtlačte »píst«, přesněji snad filtr; sedlina zůstane u dna. Na českém trhu se cena konvice pohybuje nad 200 Kč. Kávovarem je skleněný válec, sevřený podstavcem, který je železný nebo z tvrdé umělé hmoty. Filtrem je kovová síť upevněná na tyčce, která prochází víčkem. To sundejte a do nádoby nasypte mletou kávu, na kterou nalijte vařící vodu. Jak již řečeno, několik minut nechejte kávu spařit, pak do něho vložte filtr.
Neapolský kávovar každý zná, a přátelé dobré kávy ho mají! A pokud ne, tak si ho dříve či později jistě pořídí. Větší stojí nad 1000 Kč, menší kolem 500 Kč. Dejte přednost dražší oceli před levnějším hliníkem. Ocelový kávovar vám vydrží deset i dvacet let (tak jako u nás doma), jen těsnění třeba čas od času vyměnit. Neapolský kávovar umožňuje připravit hustou a chuťově bohatou kávu. V dolní části je nádoba na vodu, ve střední části je filtr, na který se dává jemně mletá káva a vše uzavírá horní nádoba se závitem. Voda přivedená k varu se mění na páru a prostupuje kávou. Jakmile dojde k varu, je třeba sejmout kávovar ze sporáku. Bezpečnostní pojistka těsně nad hladinou vody zabraňuje možným škodám z přetlaku.
Snad nejhorší kávu připravíte v kávovaru, v němž se vaří chuťově děsivá, řekněme – kancelářská káva. Na plotýnce je konvice s menším množstvím vody, která je postupně uváděna do varu, na ní pak nasazen kuželovitý filtr (obvykle je to sítko, do nějž je vložen papírový filtr) s kávou. Na něj teče vroucí vody ohřívaná v jiné části kávovaru. Káva steče jako odvar, do vroucí vody na vařiči, který ji udržuje teplou. Existují však ještě horší kávovary, říká se jim též »americké«, v nichž je filtrovaná káva opakovaně »proháněna« trubkou vedoucí ze spodní nádoby stojící na plotýnce do filtru s již použitou kávou, a to tak dlouho, dokud »vařitel« nerozhodne, že je káva dostatečně silná.
Dokonalé chutě kávy lze dosáhnout jedině v kávovaru Cona. Ten umožňuje připravit skutečně degustační kávu. Při infuzi kávovar rozvine kávové aroma, aniž by uvolnil hořkou chuť. Nic neovlivní chuť kávy, voda a káva jsou v kontaktu pouze se sklem. Příprava je, pravda, delší, ovšem již extrakce kávy je zajímavou podívanou. Přístroj vypadá jako alchymistická pomůcka, ale ten výsledek! Údajně byl kávovar poprvé použit v polovině devatenáctého století. Však se s ním často setkáváte v muzeích užitného umění. Ale i v mnoha domácnostech ho mají, žel často jen jako dekoraci. Dá se však koupit i dnes ve specializovaných obchodech. Jeho cena se pohybuje nad 2000 Kč.
Skládá se ze dvou skleněných koulí. Horní vyúsťuje v trubičku. Obě do sebe zapadají, mezi nimi je těsnění. Vodu (nejlépe horkou, aby se čas přípravy zkrátil) nalijte do spodní skleněné koule a potřebné množství čerstvě mleté kávy nasypte do koule vrchní. Lihový kahan ohřívá vodu, ta postupně stoupá trubicí do vrchní nádoby, kde se smíchává s kávou. Stačí vypnout zdroj tepla, a čistý výtažek z kávy je odsáván do dolní koule. Horní část sundejte, ze spodní části je hned hezká konvice. Existují modely, které se mohou použít k vaření na přímém plynovém ohni či na elektrickém vařiči, ale znalci upřednostňují lihový kahan. Kávovar si pak totiž můžete postavit na stůl, můžete sledovat přípravu kávy a těšit se na ni.
(jan)