Zakladatel genetiky Gregor Johann Mendel byl vysoký přibližně 168 centimetrů a měl nadprůměrný objem lebky. Vyplývá to z výzkumu Mendelových ostatků uložených v augustiniánské hrobce v Brně. Výsledky výzkumu dnes prezentovali vědci z Masarykovy univerzity na mezinárodní konferenci u příležitosti oslav 200. výročí narození Mendela.
»Objem jeho lebky byl téměř 160 centimetrů krychlových, což je nad průměrným objemem u současných mužů. To však souvisí s tvarem jeho lebky a jeho genialitu to nepotvrzuje. V literatuře bylo mnohokrát prokázáno, že velikost mozku a míra inteligence spolu nijak nesouvisí,« uvedla Eva Drozdová z Laboratoře biologické a molekulární antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Odborníci také znají velikost Mendelova chodidla, které měřilo 27 centimetrů.
Společně s výzkumem hrobky se vědci pustili i do průzkumu Mendelových osobních věcí v augustiniánském opatství. Chtěli získat vzorky biologického materiálu.
DNA izolovanou z ostatků pak porovnali s DNA získanou z vlasu v Mendelově oblíbené astronomické knize. Shoda sekvence mitochondriální DNA obou vzorků potvrdila, že nalezená kostra opravdu patří brněnskému řeholníkovi. Badatelům se podařilo zrekonstruovat 99 procent kódující části Mendelova genomu, díky čemuž zjistili, že měl významné dědičné predispozice k srdečním arytmiím. V kombinaci s onemocněním ledvin, vysokým krevním tlakem a kouřením zřejmě tento syndrom přispěl k jeho úmrtí.
Přestože zemřel v 62 letech, jeho pozůstatky odpovídaly muži o tři roky staršímu. »Kostru a klouby měl v dobré kondici patrně proto, že měl sedavé zaměstnání. Zemřel ale nemocný, což se projevilo spíše na měkkých tkáních,« upřesnila Drozdová. Podrobnou analýzou zbytků měkkých tkáních budou vědci ve výzkumu pokračovat. Chtějí dále pracovat také s rozborem Mendelova genomu. »Budeme se o něm schopni dozvědět prakticky to, co o sobě ví dnešní člověk,« dodala vědkyně.
Archeologický a antropologický terénní výzkum na Ústředním hřbitově města Brna se uskutečnil loni v červnu. Výzkumný tým pod vedením prorektorky Masarykovy univerzity a genetičky Šárky Pospíšilové, získal všechna potřebná povolení, aby výzkum probíhal podle pravidel a v souladu s legislativou a etikou vědecké práce. Vyzdvižení ostatků a jejich vědecké zkoumání popisuje kniha, kterou vydalo univerzitní nakladatelství.
»Věříme, že i sám Mendel by měl z těchto výsledků radost, jako vědce by ho určitě velmi zajímal výzkumný projekt využívající nejnovější genetické technologie. Byl by také nepochybně velmi hrdý na rozvoj genetiky, tedy vědy, jejíž základy před více než 150 lety v Brně položil,« řekla Pospíšilová.
Brno je díky Gregoru Johannu Mendelovi mekkou genetiků z celého světa a jeho výzkumy dědičnosti patří k největším průlomům v dějinách biologie. Shodují se na tom vědci, včetně nositelů Nobelovy ceny, kteří se v Brně účastní genetické konference u příležitosti 200. výročí Mendelova narození. Přijely jich čtyři stovky, do zítřka budou diskutovat o Mendelovi a historii oboru, ale i budoucích výzvách medicíny, biologie či zemědělství.
»Mendela poháněla vášeň a zvědavost, jak funguje život,« řekl na konferenci britský genetik a nobelista Paul Nurse. Zdůraznil pečlivost a vytrvalost přírodovědce, který své výzkumy dělal v ústraní augustiniánského kláštera na Starém Brně. Nurse nepochybuje o tom, že Mendel byl génius.
»Své hypotézy stavěl na základě faktů a přímých pozorování,« uvedla americká lékařská genetička a neonatoložka Diana W. Bianchiová. Upozornila na to, že Mendel při vyhodnocování svých pokusů využíval matematické a fyzikální vzdělání, byl tak zároveň průkopníkem výpočetní biologie.
Podle dalšího držitele Nobelovy ceny, amerického biochemika českého původu Tomase R. Cecha, je neuvěřitelné, že Mendel pracoval sám. Současní vědci spolupracují s kolegy a studenty, účastní se mezinárodních konferencí, mají přístup k informacím. »On neměl nic z toho,« zdůraznil Cech.
Za svého života se Mendel plného docenění objevu dědičnosti nedočkal. Nyní podle vědců o jeho významu nepanují pochybnosti. »Odkaz Mendela je tak hluboký, že se v anglickém jazyce dodnes používají termíny odvozené od jeho jména,« doplnil Cech.
Výzkum v oblasti genetiky jde rychle dopředu. Uplatnění nových technologií pro zlepšení lidského zdraví patří podle Bianchiové k hlavním výzvám oboru. »Samotným poskytovatelům zdravotní péče se stále nedostává dostatečného formálního vzdělání v principech lékařské genetiky, takže si nemusí být dobře vědomi například možností, ale i omezení sekvenace DNA,« upozornila Bianchiová.
(mac, čtk)
FOTO – ČTK/Monika Hlaváčová, Jaroslav Ožana, DPA/Michael Heitmann, wipipedia/Creative Commons/Billsofer, Palickap a brno.rozhlas.cz/Jan Bakala