Městský soud v Praze za malého zájmu médií – mýlím se, zájem by byl, ale výrok soudu by musel znít jinak – takže za malého zájmu médií vyřkl osvobozující rozsudek nad čínským novinářem Jang I-mingem obviněným ze špionáže pro ne přátelskou zemi. Správné znění: za špionáž a neoprávněnou činnost pro cizí moc. Soud však uznal, že v jeho činnosti nešlo o trestný čin. Státní zástupce se ovšem okamžitě odvolal.
Za pozornost stojí, že čínský novinář se může v klidu vrátit do vlasti a vykašlat se na další jednání a hledání neexistujících důkazů, kvůli nimž byl měsíce ve vazbě a pro něž by měl být také odsouzen. Jang I-ming však tuto možnost nechce využít a vyčká na verdikt pražského Vrchního soudu v Praze. Ví totiž, že má pravdu a že jeho odjezd by mohl svědčit o tom, že má strach před pravdou, kterou zjistil Koudelkův tým. Mohlo by to být vykládáno i tak, že Čínská lidová republika sem k nám skutečně posílá špiony převlečené za novináře. Tím, že v Česku zůstává, dokazuje to, že má čisté svědomí a brání svou vlast. Přitom na sebe bere riziko, že jiní účelově myslící soudci ho přece jen pošlou do vězení. Koudelka a další obránci svobody potřebují totiž rozsudek, který by bylo možné rozeslat po Evropě.
Jestliže by čínský novinář byl odsouzen, byl dán jasný vzkaz, že takto jako čeští demokraté musí postupovat všichni věrní velkým myšlenkám Bruselu. Připomíná to všechno akce senátora McCarthyho a novodobé Svaté inkvizice.
Má to ještě jeden podtext. Vše by se stalo za vládnutí současné koalice. Tak by se narušila snaha opětně navázat vztahy s Čínou a Babiš by tomu nemohl zabránit. Mohl by také začít hon na čarodějnice v samotné naší vlasti, doba zákazů opozičních stran a hnutí, omezování svobody informací a jejich zúžení jen na takové, jaké odvysílá Česká televize. Pochopil-li jsem správně důvody žaloby, pak čtení našich novin, poslech naší televize a rozhlasu a posílání rešerší do mateřské redakce zahraničního zpravodaje je vlastně špionáž. Takže nachytat lze kohokoli.
Když jsem si toto vše uvědomil, pochopil jsem, že Ludvík Aškenazy při vydání svého Indiánského léta měl štěstí, že nebyl americkými úřady obviněn, protože prozradil mnoho negativního o našem největším příteli. Nebo Karl May? Ten psal o mnohých zrůdnostech při osídlování Spojených států. Na rozdíl od Franze Kafky, jenž se také vyjádřil k Americe, v USA byl, i když až po té, co napsal své oldshatterhandovské a vinetouovské story. Také ho tam, když přijel, nezavřeli a už znali text jeho mnohé odhalujících knih. Ale nejde o USA. Jiné příklady jsem mohl zvolit. Za předlistopadového Československa se korespondenti francouzského a britského tisku nevyjadřovali právě vstřícně o tehdejším režimu a přitom nebyli stíháni a odsouzeni. Proč? Jednoduchá odpověď: Protože tehdy státní orgány neměly svého Koudelku.
Koudelkovské informace ve stylu jedna paní povídala nejsou nové. Už je použil svého času těsně před volbami ve své zprávě plukovník Kubice a napomohl jimi k porážce sociálních demokratů.
V našem případě má obvinění mezinárodní dosah. Jde o bombu ve stylu Vrbětice. Tehdy i Babiš uvěřil. Kdyby však měl tolik zkušeností, jako má dnes, věřím, že by čučkařům, jak ouřad pana Koudelky nazval tehdejší prezident Zeman, těžko sedl na lep. Jenže nyní jde o sofistikovanější útoky a nemyslím jen akce poplatky. Jde o naše zapojení do mezinárodního dění, o to, zda půjdeme cestou co nejvýhodnější pro naši vlast nebo podřízení Bruselu.
Čína v tomto ohledu hraje svou roli. Jestliže by se podařilo odsoudit jejího novináře za špionáž, pak beze sporu budou narušeny vztahy mezi námi a ČLR a rozsudek se stane precedens pro stíhání kohokoli, komu bude podstrčena, po doporučení týmů jako je ten Koudelkův, nálepka špionáž.
Jaroslav Kojzar