Profesor Petr Drulák: Mafie napojené na Českou televizi teď mají obrovský strach!

»Plně chápu, že ti, kteří jsou navázáni na penězovody České televize, se bouří, protože se bojí, že přijdou o slušné kšefty, které jsou v jejím mnohamiliardovém rozpočtu skryté.« To jsou slova předsedy spolku Svatopluk, zkušeného diplomata a vysokoškolského pedagoga, bývalého velvyslance ve Francii, profesora Petra Druláka, v rozhovoru pro iportaL24.cz, když hodnotil stávající humbuk kolem financování veřejnoprávních médií. Kriticky se však dotkl i vlastenecké politické scény, které podle něj chybí skutečný lídr. Sám se jím ovšem stát nehodlá. »Moje role je jinde,« tvrdí.

Pane profesore, jste znám tím, že hodně kritizujete naše média v tom smyslu, že neplní svoji roli. Proč podle vás mainstream razí očividně jednosměrnou, řekl bych, progresivistickou linii?

Není to jenom v České republice. Tohle je trend, který vidíme na celém Západě. A já bych tam spatřoval několik vlivů, které za tím stojí. Prvním je samozřejmě oligarchizace médií. Když se podíváte na ta média, tak první zajímavá a podstatná otázka zní, kdo je vlastní. Každé z nich má nějakého majitele, který většinou ani není z mediálního světa. Historicky máme vlastníky, kteří určité médium vytvořili a neřešili nic jiného. Nicméně to není trend posledních desetiletí na politickém Západě.

Majitele jsou dnes většinou oligarchové, ekonomické zájmy jsou úplně někde jinde a média si kupují z politických důvodů. Jde jim o politické manipulace a zasahování do dění. A hlavním zájmem je zachování současného systému liberální, nebo spíš progresivistické oligarchie. A podle toho se píše! Oni si to hlídají, mají tam svoje šéfredaktory, kteří říkají, »tohle bychom měli udělat« a »do tohohle nepůjdeme«.

Takže to je jeden moment, ten vlastnický – podle mě hrozně důležitý. No a pak je tu i moment ideologický. Každá společnost má vždycky nějakou ideologii, určitou myšlenku, k níž se hlásí, což se v průběhu desetiletí a staletí neustále proměňuje. A dneska jsme v období končící liberálně progresivistické ideologie. Oni jsou si vědomi, že tato ideologie skutečně končí, protože vidí, co se děje ve zbytku světa. Jak je Západ izolován a jak tady nastupují demokratické politické síly, které tuhle ideologii odmítají. Ve Francii Le Penová, v Německu AfD… Jen u nás je to zatím spíš slabší. Reprezentanty toho směru jsou SPD nebo Stačilo!, případně ANO, které ale hraje z tohoto hlediska takovou dvojakou hru.

Každopádně představitelé končící ideologie jsou stále vyplašenější a agresivnější vůči těm, kteří zpochybňují jejich ideologické základy, a to dokonce do té míry, že zapomínají, že se hlásí k liberalismu, který by je měl přimět nebo motivovat k názorové toleranci a diverzitě. Tím se vždycky liberálové chlubili! Ale když jde o jejich vlastní ideologii a její ohrožení, tak jdou tyhle věci naprosto stranou. Oni cenzurují tak, jako historicky cenzurovala katolická církev nebo pak různé totalitní režimy.

Tyhle dva důvody považuji za velmi důležité. Pak je ve hře i moment novinářů jako takových. Je to trochu profese, na kterou sedí pojmenování prekariát. Nebývá tam příliš obvyklé pevné místo. Ti lidé mají hypotéky, což je obrovsky disciplinující nástroj. Takže novinář vystuduje fakultu žurnalistiky, říká si, »já budu velký investigativec, který bude rozkrývat machinace mocných«, ale pak to vše přinese šéfredaktorovi nebo nějakému jinému strážci toho, jak se píše, a slyší: »Jestli chceš takhle pokračovat, tak si hledej místo jinde!« A on si řekne »no jo, já mám hypotéku, co bych pak dělal?«. Myslím si, že pro novináře není úplně snadné najít dobře placené stálé místo.

Čili tu existuje řada faktorů, které vedou k tomu, že mainstream vypadá tak, jak vypadá. To znamená dost nevábně, nesvobodně, a nedemokraticky, ačkoliv se hlásí k úplně opačným hodnotám.

Vy teď budete, s nadsázkou řečeno, také mediální magnát. Představíte našim čtenářům, jakou novinku chystá spolek Svatopluk již v nejbližší době?

Svatopluk chystá mediální projekt »TV 1«, ale byť vím, že jste to říkal s nadsázkou, zdůrazním, že za mediální magnáty se nepovažujeme. Z hlediska médií to bude projekt skromný, nicméně se domníváme, že spolek Svatopluk má poměrně výrazný intelektuální potenciál, který lze využít právě při přípravě pořadů, jimiž se snažíme obohatit českou alternativu. Nejsme v rámci ní jediní, přistupujeme už k něčemu, co existuje. Jsou tam velmi dobré a kvalitní projekty a já se některých i pravidelně účastním a jsem na to hrdý, přesto si myslím, že jako spolek Svatopluk ještě můžeme doplnit některé pořady, které tady zatím chybějí.

Já se k médiím ještě vrátím, ale když už jsme u názvu vašeho spolku, ten samozřejmě naráží na pověstné »Svatoplukovy pruty«. Neukázaly právě letošní volby přesný opak, tedy to, že na vlastenecké scéně, kterou zastupujete, jednota chyběla, a právě proto pohořela? Vezměte si, že v Plzni nebo v Brně šlo Stačilo! proti KSČM, a například v Praze, ale i na jiných místech, byla situace pro změnu taková, že partneři SPD ze sněmovních voleb kandidovali na řadě obvodů proti tomuto hnutí…

Podívejte se, na celé alternativě vládne naprostý zmatek. Když se zaměřím na její politické představitele, tak jediné, co k tomu můžu říct, je, že to je přehlídka zoufalství. Nevidíte žádného přesvědčivého lídra. Máme tady třetinu obyvatel, která je skutečně silně nespokojená s tím, co se děje, a která má názory postavené na základě selského rozumu, a ne ideologicky, ale to, co tady předvádějí komunisté, SPD a další strany, to je bída.

Oni nedokážou dát skutečně politický výraz společenské energii, která tady někde dříme. Ale je také pravda, že i ta společenská energie není možná tak silná, jak by bylo potřeba.

To koneckonců ukázaly i parlamentní volby v loňském roce, kde nakonec nespokojení občané dali přednost jakési jistotě v podobě Andreje Babiše, než aby volili skutečnou alternativu. A ta dost ostrouhala.

SPD se jako jediná z těchto stran dostala do parlamentu, hnutí Stačilo! to o kousíček uteklo. A domnívám se, že tady ještě nejsou společenské podmínky na to, aby přišlo velké sjednocení a konstituovaly se společenské síly, které s tímhle režimem zatřesou.

Mluvíte o chybějícím lídrovi, který by sjednotil alternativu, jak vy říkáte, tedy vlastenecké nebo konzervativní síly. Nechtěl by být takovým lídrem Petr Drulák?

Nechtěl. Myslím si, že moje role je jinde. Vidím ji právě v organizování autentické občanské společnosti, která podle mě patří k demokratickému systému, a bez toho demokracie vlastně ani nemůže žít.

Za tohoto režimu došlo k obrovskému zločinu proti občanské společnosti. Ta se nechala zkolonizovat Bruselem, korporacemi, a když se podíváte na ty hlavní »nevládky«, tak to je opravdu přehlídka většinou zahraničních agentů nebo agentů nějakých oligarchů.

Autentická občanská společnost vzniká zdola, od nespokojených občanů, kteří chtějí přispět k nápravě společnosti a veřejných záležitostí. To je myšlenka spolku Svatopluk a jeho budování, na němž pracujeme už čtyři roky, to je něco, co mi dává smysl. Stojím si za tím, že už máme za sebou i slušné výsledky, nemáme se zač stydět a já spíš doufám, že z toho prostředí, které pomáhám vytvářet – a je nás víc – vzejdou lidé, kteří mají skutečnou chuť jít do politického klání a porvat se o politické posty. Na to je potřeba mít trochu zvláštní náturu i určité dovednosti a já se nutně necítím jako někdo, kdo by byl povolaný do těchto klání.

Pojďme zpět k mediální sféře. Co říkáte na humbuk, který aktuálně nastal v souvislosti s koaličním záměrem zrušit koncesionářské poplatky?

On je to spíš trochu symbolický boj, protože, co si budeme povídat, my nemluvíme o nějaké podstatnější reformě České televize. To je to, co bychom potřebovali! Byla by potřeba, aby zejména v redakci zpravodajství a publicistiky nezůstal kámen na kamení. To vnímám jako klíčové!

Ale o tom se dnes debata nevede. Vede se o poplatcích, které dnes mají víceméně vazalský charakter a proti nimž se nemůžeme bránit. Proti naší vůli musíme platit médiím, u nichž víme, že dezinformují. Takže se tyto poplatky přetransformují na nějakou dotaci ze státního rozpočtu.

Myslím si, že to je krok správným směrem, protože opravdu nevím, proč by občan, pan XY, měl platit za něco, co nechce. To je přece v rozporu se základními právy. Dobře, když se to udělá přes státní rozpočet, pak to v konečném důsledku vyjde podobně, ale symbolicky to něco znamená. Takže jsem rád, že k tomu vláda přikročila.

A ti, kteří se proti tomu bouří, se jednoznačně bojí, že by vláda přece jenom v určité chvíli mohla začít plnit nějakou funkci, kterou od ní všichni očekáváme. Že dohlédne, aby to, co je financováno z veřejných prostředků, odpovídalo účelu, na nějž ty peníze jdou. Takže chápu, že různé mafie napojené na Českou televizi, najednou mají obrovský strach. A jakákoliv změna, byť dneska jen kosmetická a symbolická, u nich vyvolává naprosto hysterické reakce.

Jinak ale zastávám názor, že vláda je dost nedůsledná, nedělá potřebné kroky, ale na druhou stranu k tomu musí dostat potřebnou podporu. A ze strany spolku Svatopluk ji určitě dostane, ale jenom pod podmínkou, že to vnímáme jako první krok k nějakým podstatnějším změnám.

Každopádně je to krok správným směrem a plně chápu, že ti, kteří jsou navázáni na penězovody České televize, se bouří, protože se bojí, že přijdou o slušné kšefty, které jsou v mnohamiliardovém rozpočtu České televize skryté.

Pro nadcházející otázku jste ideální člověk, protože se pohybujete mezi studenty, a navíc jste znalcem francouzských reálií. Kde je podle vás příčina toho, čeho jsme momentálně ve Francii svědky?

Ve Francii se sešlo několik věcí. A některé považuji za naprosto legitimní. Chápu, proč vyšli lidi do ulic a byl bych na jejich straně. Ale pak jsou tady věci, které nejsou legitimní a kde měl stát mnohem rozhodněji zasáhnout proti těm, co v těch ulicích jsou.

Takže co jsou legitimní faktory? Tím hlavním, který by podle mě měl každého Francouze zvednout ze židle, je výsledek devíti, brzo už deseti let Macronovy vlády. On přišel do funkce jako někdo, kdo má Francii ekonomicky zachránit, dát dohromady státní rozpočet, veřejné finance a zvýšit kupní sílu obyvatel. To všechno byly sliby, s nimiž přicházel. A spousta občanů mu jako člověku, který měl pověst ekonomicky kompetentního, uvěřila. Když se podíváte na jeho bilanci, tak Francii se jednoduše vede hůř než před těmi deseti lety. Je zadluženější jako celek. No a běžní Francouzi nemůžou říct, že by se zvýšila jejich kupní síla.

A pak jsou tady složky obyvatelstva, které jsou opravdu tvrdě postiženy. Ti nejbohatší, těm se nevede špatně. Ale dolních, řekněme, 90 procent má opravdu důvod si stěžovat. Na rozdíl od horních deseti.

Za tím se pak skrývají konkrétní věci. Třeba i to, že ve veřejném sektoru už jsou nějakou dobu zmrazeny platy. A když srovnáte nárůst nákladů na energii a na potraviny s vývojem platů, tak ani v průměrech se to nepotkává. A potom se logicky u některých skupin nůžky rozevírají ještě šířeji. To bych řekl, že je legitimní moment.

A legitimní byl ze začátku samozřejmě i protest těch středoškoláků ve smyslu, že vláda šetří a snaží se zachránit rozpočet. Ale proč se ho snaží zachránit? Protože nedokáže vybrat daně od těch nejbohatších.

Šetří, kde to jde, seká ve veřejných službách. A školství patří k veřejným službám. Když se před dvěma nebo třemi lety na jedné střední škole propadl strop na studenty, tak už to znamenalo, že se něco děje. Ruší se pošty, ruší se pobočky, stát se stahuje z provincií a nemá šanci to udržet. A na středních školách se skutečně koncentruje hodně problémů. Čili to jsou legitimní věci.

Potom je tu ale druhá věc, že kromě sociálních a ekonomických otázek, které jsou důležité, tu vyvstávají otázky kulturní. A to je neschopnost současné Francie. Neschopnost přetvořit, asimilovat, a integrovat ty nově příchozí, mimoevropské migranty do Francouzů. A to dokonce ani v druhé, ani ve třetí generaci.

Ve Francii jsou dnes miliony lidí, kteří jsou rodilými Francouzi, umí francouzsky, mají francouzskou průpravu. Jinou zemi než Francii de facto neznají, a právě tu Francii nenávidí. Není to jejich země. To znamená, že oni se pak dívají do té Afriky, na Blízký východ a tam hledají inspirace. A Francie je nedokáže oslovit a nic jim nabídnout. Když tito lidé vidí, jak se Francie dostala do problému, rádi si přisadí. A právě odtud je blízko k násilí, což pak nejvíc podtrhují profesionální rozbíječi, jichž je ve Francii taky dost, kteří když vidí, že se něco dává do pohybu a že dochází k drobnému vandalismu, tak jej ještě zvětší do podstatných škod.

Nedá se to zkrátka převést na jeden faktor, je jich více. A v důsledku je to vysvědčení Macronovy vlády. Prostě katastrofa!

Jak si v této souvislosti vysvětlujete to, že když se ve Francii měl zvyšovat věk odchodu do důchodu z 62 do »pouze« 64 let, tak obrazně řečeno hořely ulice, zato když vláda Petra Fialy naplánovala postupné zvyšování z 65 let až k 67, Češi mlčeli…?

Protože v Česku se dobře vládne. Češi nejsou ti, kteří by se hrnuli do ulic. Platí to v celém posledním století. Však si vzpomeňte na rok 1989. Celá východní Evropa už vyšla do ulic, Berlínská zeď byla rozbitá a Češi mezitím přemýšleli, jestli Jakeš nebo Adamec, nebo jestli to nepřevezme Štěpán.

Já bych řekl, že Češi nejsou příliš politicky uvažující národ. Netroufám říci, jak bychom vyšli ve srovnání se sousedy, ale když mám před očima Francii, je to nepochybné.

Já si pamatuji, jak jsem tady potkal jednoho Francouze, který si vzal Češku. A říkal, že je zoufalý, když se sejdou s přáteli jeho ženy a tam nepřipadají v úvahu politická témata. Oni se baví o autech, o jídle, o zahrádce, o sportu…, ale že by někdo řešil politiku, to se tady neděje. »Já jsem zvyklý z Francie, že lidé, kteří se takhle scházejí, se třeba i nějak kultivovaně pohádají o tu politiku. A Češi ne,« říkal dotyčný.

Takže u nás to chodí tak, že jsme politické myšlení úplně nevzali za své. A politické jednání taky ne. Když se my dáme do pohybu, tak to bude ve chvíli, když už je skutečně konec. A to už ti, kteří jsou na vysokých místech, taky pochopí, že je to jenom otázka domluvit se, kdo zhasne a komu předat moc.

Petr Kojzar

FOTO – iportaL24.cz/Marcela Špičková a archiv Petra Druláka