Dovolte, abych se mohl podělit s dalšími diskutujícími a komentátory o vlastní názory na význam iniciativ Komunistické strany Číny, zejména těch, které prezentoval prezident Si Ťin-Pching. Začalo to na setkání vedoucích představitelů politických stran s ÚV KS Číny v prosinci 2018, na které jsem byl osobně přítomen. Ve svém hlavním projevu tenkrát prezident Si představil svou vizi »O odpovědnosti politických stran za udržitelný mírový rozvoj lidstva«. Všichni přítomní z více než 120 států světa s jeho vizí vyslovili souhlas a byl to souhlas představitelů skutečných politických stran s historickou zkušeností a také s perspektivou ústavního postavení ze všech kontinentů našeho světa. Na jednání nebyli politici ze stran na jedno použití, ale z takových stran, které dodnes tvoří základ většiny politických režimů od Austrálie přes Asii, Evropu, Afriku po Ameriku. Na tuto konferenci pak navazují další diskutované iniciativy, včetně dnes již 5 let fungující Iniciativy globálního rozvoje.
Nechci se ve svém příspěvku věnovat všem částem Iniciativy globálního rozvoje, jistě bude hodně těch, kteří vyzdvihnou jak Novou iniciativu Pásma a stezky, iniciativu bezpečnostní, či otázky řízení státu. Stejně se mnoho příspěvků bude zabývat významem 5 pilířů, tedy:
1) Suverénní rovností států, 2) dodržováním norem mezinárodního práva, 3) spoluprací a multilateralismem, 4) rozvojem zaměřeným na člověka a zejména pak 5) praktickými kroky místo slov. Každý z pilířů by si zasloužil samostatný rozbor.
Chci se zabývat právě tím, co vnímám jako přínos trpělivé práce celé Komunistické strany Číny, proto se vracím nikoliv jen o 5 let nazpět, ale právě do roku 2018. Má to svůj nepominutelný význam a předznamenalo to i postavení ČLR, ale zejména KS Číny a jejích představitelů na pozicích v mezinárodní politice.
Uvědomuji si, že politické strany jsou jako každá politická, chcete-li socioekonomická či filozofická kategorie, kategorií historickou. Tedy v určitém období dějin politické strany vznikly, a tak jako tak je čeká i zánik a nahrazení jiným nástrojem, kterým se lidé budou podílet na rozhodování o věcech veřejného zájmu. Ale toto období, i když se nám v Evropě a zejména u nás v ČR zdá, že nepolitická politika urychlila zánik, resp. degradaci významu politických stran, tak na celém světě tomu tak není a onen historický okamžik zániku politických stran ještě nenastal. Jde o to, že jiné systémy, a je jich po celém světě hodně, ať už jsou konzervativní nebo progresivistické, tak na rozdíl od neoliberalistických a pouhého aktivismu si dovedou vážit dlouhodobých programů, výhledů a perspektiv, které zpracovávají větší skupiny osob se stejným resp. obdobným pohledem na svět okolo sebe, který je založen na určité teorii nebo alespoň základech a principech. Taková teorie může být podložena jak emocemi či vírou, nebo naopak vědeckým zkoumáním příčin a následků celospolečenských dějů.
Musím konstatovat, že na takové vědecké teorii je založena i politika právě KS Číny. Přitom nejde v teoretické ani praktické rovině o nějaké opakování pouček nebo bývalých pravd, ale o dialektickou teorii, která je živá, vyvíjí se a neuzavírá se do schémat. Sám jsem už v roce 2000 měl možnost diskutovat s tehdejším rektorem Vysoké školy politické ÚV KS Číny a vyslechnout si např. jeho názor na krizi socialistických systémů v Evropě. Jeho analýza byla zcela věcná, když bez emocí, ale přesvědčivě popsal svůj pohled na příčiny vnitřní i vnější, které vedly k pádu prvního pokusu o socialismus nejen u nás, ale v celém tehdejším socialistickém bloku včetně SSSR. Pomohlo mi to později velmi silně v praktické polické práci jak v KSČM, tak v Poslanecké sněmovně.
V čem tedy vidím přínos komunistické strany v ČLR. Její přínos je zejména v tom, že dobře organizuje obrovskou poznávací činnost prostřednictvím široké členské základny a je schopna získat dostatek informací o potřebách a názorech lidí nejen ve svém okolí, ale i na pracovištích od malých kolektivů až po zapojení do mezinárodní dělby práce. Jde také o poznání ve vědě a výzkumu, ale i v oblasti zdraví, ochrany životního prostředí, kultury a sportu, tedy jak z ekonomické základny, tak ze společenské nadstavby. Proto právě v ČLR analýzou informací ze stranických kolektivů vznikají globální iniciativy pro nejen Asii, ale celý svět! Není to politika a teorie o politické straně, ale je to především v každodenním praktickém zaměření práce strany ve prospěch rozvoje konkrétního člověka.
Člověk je tvor společenský, říká klasik, lidé jako osobnosti byli, jsou a zůstanou v neustálém kontaktu s ostatními, když nemohou svou individualitu řešit osamoceně, protože nemají žádnou možnost se vymanit z trvalého kontaktu s jinými, nemají šanci být mimo setkávání se svou rodinou, se sousedy, s kolegy v práci nebo nevyužívat práce jiných, aby vůbec mohli uspokojovat své vlastní potřeby. Teď nemyslím jen potřebu bydlení anebo cesty do práce a z práce, potřebu jídla, ošacení, ale celou škálu potřeb, tužeb a snů každého z nás. Prostě každý je v neustálém kontaktu s ostatními, ať již v pozitivním, nebo negativním smyslu a to v globalizovaném systému v celém světě. Ano člověk může omezit své kontakty, když přestane cestovat na dovolenou, uzavře se ve svém bytě, ale i tam je konfrontován různými medii s okolím. A podle návrhu iniciativ tady nejvíce propracovala KS Číny svou politiku přístupu k jednotlivým problémům. Pokud totiž primárně zaměříte svou pozornost na potřeby jednotlivce, ať už způsobené jeho sociálním postavením, potřeba zbavení chudoby nebo potřeba bydlení, pitné vody a prostředí, kde žije, nebo uspokojení kulturních potřeb, tak nakonec vždy dospějete k tomu, že je potřeba, aby globálně žádná země nebyla nadřazena jiné zemi, že není možné uplatňovat hegemonismus a utlačování jiných, že jeden zájem nemůže být nadřazen jiným zájmům jak ve vztazích mezi státy tak jednotlivci a to vede k nutnosti dodržovat normy mezinárodního práva na základě Charty OSN.
Z toho všeho vám logicky vyplyne potřeba multilateralismu a spolupráce a spravedlivé sdílení zdrojů. Nakonec Mezinárodní pakt o občanských a politických právech návodně hned ve svém začátku říká, že každý národ má právo na svůj vlastní politický režim a na využívání svých přírodních zdrojů. Nikoliv, že máme jiným radit, jak si mají uspořádat své věci, a že my jsme povoláni jim těžit jejich zdroje a rozhodovat, jak je rozdělíme. O takové směšné poučování opravdu nikdo nestojí. Obecně platí, abychom mohli cokoliv realizovat, nestačí mluvit či sebe nebo někoho označit za jediného demokrata a vykládat, jak to mají ostatní dělat. Vždy je to o práci, je to o konkrétních projektech, které se rozhodnou další svobodně sdílet s ostatními, opakuji sdílet s ostatními, to je to hlavní, co může vést k udržitelnému rozvoji celého lidstva, nikoliv rozvoji jednoho na úkor druhého, nikoliv vnucený postup, ale odpovědné rozhodování, nikoliv válka, únosy, dlouholeté blokády, nesmyslné sankce, neustálé zbrojení, ale mír a jeho prosazování na všech úrovních spolupráce, ať již regionálně, nebo na kontinentech či celosvětově.
KS Číny s více než 90 miliony členů má právě svou širokou členskou základnou onu popsanou obrovskou sílu v poznávací funkci strany, má detailní informace o potřebách lidí, o jejich zájmech a tedy o aktuálních řešeních, která občané požadují. Navíc KS Číny umí plánovat a vnímá perspektivu vývoje, to umožňuje vytvářet programy jak dovnitř ČLR, tak v širším kontextu v jejím okolí a nakonec i v celém globalizovaném světě.
Toto je velký přínos právě členů a představitelů komunistické strany pro současný svět. To, že jsou své poznatky a návrhy na řešení, tak jak je analyzuje a zpracovává vedení KS Číny, schopni předkládat a nabízet ostatním a vytvářet tak další možnosti pro sdílený rozvoj celého lidstva. Ne vnucovat silou, ale trpělivě ukazovat cestu konkrétními kroky, projekty, sdílením vědeckých poznatků, dialogem a spoluprací.
JUDr. Vojtěch Filip