Sněmovna přehlasovala senátní veto

Tak jsme se dozvěděli, že poslanci vládní většiny ANO 2011, SPD a Motoristé sobě přehlasovali výraznou většinou schválené senátní veto velké poslanecké novely zákona o územním plánování a stavebním řádu. A jak se dalo čekat, sami sebe pochválili, jak prý byli skvělí, jak novela zjednoduší a zrychlí povolování staveb. Tedy, takové sliby jsme slyšeli již při mnohých velkých novelách stavebního zákona a výsledek byl vždy opačný, povolování staveb se zkomplikovalo a prodlužovalo.

Značka schválené novely je, že nově bude možné povolit prakticky jakoukoliv stavbu téměř kdekoliv. Už zapomněli říci, že současně zrušili úplně nebo převážně ochranu velké části veřejných nestavebních zájmů, které moderní civilizovaná společnost lépe či hůře chrání, a že těžce poškodili obecní a krajskou samosprávu, protože jí odnímají rozsáhlé pravomoci v územním plánování a stavebním řádu, bez kterých nemůže dost dobře fungovat.

Vrhají nás hluboko zpátky, v ochraně historických památek prakticky před památkářský zákon z 50. let. V ochraně přírody a krajiny nás vrací před 1. červen 1992, kdy nabyl účinností stávající zákon č. 114 o ochraně přírody a krajiny, zavádějící mimo jiné dosud absentující obecnou ochranu přírody a krajiny. Ochrana přírody a krajiny je prý přežitkem minulosti, byť netuším, které. I za platnosti stávajícího zákona se s ochranou přírody a krajiny soukromí i veřejní investoři moc nemazali, zákony byly nejednou brutálně lámány, pravda, občas to trvalo dlouho, než se špatný projekt (přinejmenším z hlediska jeho lokalizace) podařilo prosadit. Krajina je prý prostor, vhodný k vymrskání až do mrtě, a po nás třeba »potopa«. Hlavní je, že na tom někdo vydělá, ať už skutečně nebo jen dle svých investičních představ.

Zatímco dříve stanoviska orgánů chránících významné veřejné zájmy musel příslušný stavební úřad řádně vypořádat, nyní bude stačit, že je nově zřizovaný stavební superúřad, podřízený ministerstvu pro místní rozvoj, a jeho pobočky jednak na krajích, jednak ve městech třetí kategorie, vezmou na vědomí a založí do šuplíku. Nebudou muset svůj postup ani vysvětlovat. Základním a prakticky jediným veřejným zájmem se stává zájem rychle povolovat stavby, prakticky jakékoliv a kdekoliv. Nějaká ochranná vodárenská pásma, chráněné oblasti přirozené akumulace vod, ochrana ovzduší, ochrana před nadměrným hlukem a vibracemi, ochrana veřejného zdraví, ochrana zemědělské půdy (prakticky se ruší), ochrana lesů, ochrana ložisek nerostných surovin, ochrana územní struktury přírody, obcí a měst, ochrana památkových zón s výjimkou památek zapsaných v seznamu nemovitých kulturních památek, se ubírají pod kytičky, na místo civilizace nastupuje pěstní právo.

Zákonné ochranné režimy se budou ignorovat ještě víc než dosud, a to nejen při prosazování dálnic v nešetrných trasách nebo staveb budov v rizikovém záplavovém území. Případné znehodnocení povodněmi prý bude jen rizikem majitele. Až na jednu drobnost, že se po povodňové zkáze majitelé příslušných nemovitostí vesměs dožadují stoprocentní náhrady způsobených povodňových škod. Pojišťovny takové stavby obvykle odmítají pojistit.

Že jsou mnohé na stavební úřady předkládané projekty s žádostí o povolení hrubě závadné? I takové budou stát nad nestavebními veřejnými zájmy. Že se nakonec například obávaná sesuvná území opravdu sesunou a stavbu těžce poškodí nebo zničí, bude vinou jen a jen kritiků takových a podobných staveb. Stejně si takový sesuv či jinou pohromu vymodlili.

Až do zpackané digitalizace stavebního řízení v režii tehdejšího vrchního piráta Bartoše bylo asi 92 % na stavební úřad podaných žádostí o územní rozhodnutí a stavební povolení vyřízeno kladně do jednoho roku. Že by stavební úřady byly tou hlavní brzdou povolování staveb, z toho nevyplývá. Problém je jistě ve struktuře. Povolování rodinných domků bývá bez problémů, zatímco povolování velkých staveb, nejednou nešetrně umístěných a často i s řadou jiných vážných závad, se vleče. Povolování staveb s vážnými závadami způsobuje zpomalení jejich výstavby a jejich vážné prodražování. Bývá též utrpením pro okolí takových staveb. Občan neinvestor v příslušné lokalitě ale investory a poslance je zastupující zjevně nezajímá.

Jak řekl klasik: »Přírodu máme rádi, ale nesmí překážet našim stavebním záměrům!«

Zhoubná novela zákona o územním plánování a stavebním řádu putuje teď k podpisu pana prezidenta. Může být jím vetována, ale poslanci vládní koalice se netají tím, že přehlasují i případné prezidentské veto.

Jan Zeman